Pod palbou

Tak ten rambovsko-armagedonský plagátový obrázok k filmu je naozaj iba taká ilúzia. Nieže by sa tam nestrieľalo, pričom ani o akciu núdza nebola, no pre mňa takéto prevratovo-novinársko-publicistické-intrigánske-prezidentské-špiónske-politické žvásty nie sú. Od totálnej nudy a zúfalého búchania hlavy o stôl ma zachránila iba výborná technická stránka filmu a bezchybné herecké duo Hackman-Nolte. Veľmi slabý priemer. 50/100 (01.04.2020)

Ďalší film, ktorý zaujímavo a kvalitne spracúva revolučné a povstalecké roky v ďalšej krajine tretieho sveta. Politický a vojenský problém má však určite hlbšiu a do hĺbky zaujímavejšiu podstatu, pretože príbeh ktorý sa odohráva popri tomto novinárskom príbehu a z hereckého nasadenia sa občas strácalo tempo. Inak kvalita, napätie, zaujímavá kamera a hudba. 75%. (02.11.2008)

Goldsmithův soundtrack k Under Fire patří k mým nejoblíbenějším vůbec, znám ho nazpaměť, a na film, pro který vznikl, jsem byl velice zvědavý. Dost mě proto udivilo, jak dlouho po úvodních titulcích trvalo, než hudba vůbec začala znít... Snad půlhodinu, možná i víc. Do té doby se děj odvíjel velice pomalu, zdlouhavě a nedělo se příliš záživného. Pak se ale hrdinové dostali do města Leon, Goldsmith začal konečně vyhrávat, film nabral spád a atmosféra houstla a houstla. Závěr byl mrazivý a řekl bych, že i dost realistický a s myšlenkou, jež je bohužel stále aktuální. Žádní opravdoví hrdinové zkrátka neexistují. A pokud si myslíte, že ano, vsaďte se, že by se našla spousta jiných lidí, kteří by vás přesvědčili o opaku. (31.12.2013)

Novinář Nick Nolte uprostřed zuřící občanské války v Nikaragui. Je tu plno zajímavých herců v menších rolí a pár opravdu působivých momentů. Zvláště konec mě dostal. Lví podíl na tom měl i mistr Goldsmith, který pro film složil jednu ze svých nejlepších kompozic (nominace na Oscara - měl ho dostat, místo něj to získal Bill Conti za Správnou posádku). (25.07.2003)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)