Okres na severu

Velice hodnotný seriál. Komunisti se tam absolutně napráskali, jak byli pitomý a poživační. Pláteník  nesnáší pochybnosti a Petr Svojtka stále pochybuje! Mladá kurva Paulová je tajemnice a nařizuje jezedákům pěstování zeleniny, což se jim nelíbí. Soudruh Vejřík sice nechce být ekonomickým náměstkem, ale ředitelem ano, i když je úplně blbý. No jistě, jako ředitel ten průser hodí na náměstka. Po kuchyni se motá taková nevzhledná bába jménem Jiřina Švorcová. Je blbá jak necky, ale sere se do všeho. Treterová: Tady je samý soudruh, zcela seriózní (nad hrobem)  ale žádná příležitost se vdát. Soudruhu Pláteníku, sežeň mi místo v chemičce, jinak se nevdám! To je bizár jako svině, každému to doporučuji. Tak jsme my šedesátníci fakt žili. Moje vnučky tomu neuvěří, dědeček kecá! (01.10.2023)

Tak nevím, ale na můj vkus je v tomto seriálu až moc schůzování, zdlouhavých politických a funkcionářských tlachání a neustálý boj o koryta. Zato velmi málo (v porovnání třeba s Ženou za pultem) se tu řeší mezilidské vztahy a to jak rodinné, tak i v pracovním kolektivu. Co mi strašně leze na nervy je ta všudypřítomná dramatická hudba, která je vnucována vyloženě do všech scén a navozuje dojem, že sledujete detektivku či přímo krimi. Nejtrapnější je při scéně, kdy Haničinec u vrátnice čeká na Moučku a pokaždé, když kolem něj někdo projde zatroubí fanfára. Kamera taky není nijak převratná, zvlášť ve scénách, kdy Bláha vozí Moučku autem je snímána stále ze stejného úhlu. Na druhou stranu tu hraje plno dobrých herců, což alespoň částečně seriál zachraňuje. Koukat se na to dalo, každopádně víckrát vidět nemusím a když, tak snad až tak za 10 let, až zapomenu, o čem to vlastně bylo. Z normalizačních seriálů je tento jeden z nejnudnějších. Slabší průměr 45%. (31.08.2016)

O dve hvezdicky vic nez Muz na radnici, se kterym se srovnani primo nabizi. Nejvyraznejsim rozdilem je hlavni postava: Moucka je jina herecka trida nez Buchvaldek (v civilnim zivote bohuzel k sobe zas tak daleko nemeli - viz 70. a 80 leta), scenar je zivotnejsi, lecktere dialogy jsou sice povrchne,ale prece jen nezvykle kriticke. Samozrejme, vseho s mirou, provincni soudruh-darebak je postaven do late spravnymi soudruhy z Prahy, to by ani jinak neslo. A tak je na konci serialu tajemnik okresniho vyboru vytleskan delegaty jakesi schuze. Dlouhy potlesk ve stoje bez konce potesi kazdeho pametnika podobnych seslosti. Konecne, behem potlesku si divak tehdejsi mohl zapremyslet, jakze se takovy dlouhy potlesk da verejnost naucit. Tak treba takhle: ve 30.letech probihala kdesi na Sibiri schuze, zakoncena zvolanim At zije soudruh generalissimo Stalin! Nacez nasledoval 12 minutovy (!) potlesk ve stoje (mily soudruh batuzka Stalin prirozene pritomen nebyl, o schuzi ani nevedel). Lide umdlevali, ale nikdo se neodvazil prestal, v sale sedela rada zamestnancu NKVD. Az nakonec predsadajici razne potlesk utnul a posadil se. Stejne tak v vterinu po nem i ostatni. Pro mileho soudruha prisla druhy den casno rano Ceka..(zdroj: Solzenicyn, Souostrovi Gulag). Tudiz takove tleskani Platenikovi, v prece jen jine dobe, bez podobnych konsekvenci, to uz byla cira radost.:) (27.11.2006)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

hodně poučný, už je z toho cítit to marný zoufalství lidí (i tvůrců), kteří razí systém navzdory své vlastní přirozenosti a potřebám, takže výsledek už neláká ani největší idealisty, pro oportunisty zas nebylo v tom všeobecným rovnostářství tolik příležitostí, takže všem nakonec zbývala jen ta rezignace, včetně Pláteníka, když si povzdechne, že nikdo mu nikoho jinýho nedá, než ty pochybovače a lemply ... moje nejoblíbenější postava: podnikový šofér Pepíček Bláha, který v seriálu zastupuje vox populi vox dei, s ničím se nemaže, na všechno má jasnej názor a i když občas dokáže bejt radikální, pořád si udržuje žoviální nadhled ... (08.07.2013)