Okres na severu

10% - Tak jsem si za své hříchy uložil místo odříkávání zdrávasů a otčenášů shlédnout tento seriál. Kupodivu jsem se zase až tak nenudil, jak jsem původně očekával. Myslím si, že je dobře se na tento seriál podívat. Ne proto, že by byl tak dobrý, ale abychom porozuměli době, která tady tenkrát byla. Jinak se jedná o takovou pohádku pro stranické papaláše - buďte jako Pláteník a lidi vás budou mít rádi a půjdou za vámi. Je pravda, že některé scény působí opravdu směšně, a nechce se mi ani věřit, že to Jaroslav Dietl myslel vážně, konkrétně mám na mysli tu paní, která za Pláteníkem pořád běhala, aby nařídil jejímu muži, aby se k ní vrátil, a pak scénu, kdy trenér hokejového mužstva před těžkým zápasem se Spartou poprosí Pláteníka, aby k jeho svěřencům promluvil a nalil jim optimismus do žil, což se nakonec podaří a oni vyhrajou. A zpracování seriálu? Je stejně sterilní, jako bylo prostředí, ve kterém se převážně odehrává. Pobavil mě komentář uživatele Morloth o Jiřině Švorcové, která pravidelně vychází zprava. I mě tenhle moment zaujal a mně zase připadala jako pavouk, který vyběhne ze své skrýše vždy, když se v pavučině něco zatřepe. (09.08.2011)

Mirka Spáčilová napsala před 30 lety ve Svobodném slově: "Tento seriál připomněl nezastupitelnou úlohu strany v naší společnosti, přiblížil každodenní hrdinství jejích pracovníků na všech úrovních a v neposlední řadě vyvolal rozpravu o problémech, které – mnohdy poprvé – přivedl na obrazovku. A to byl záměr tvůrců, který se stal zároveň jejich odměnou za seriál, jenž důstojně a podle svých nejlepších možností přispěl k oslavám 60. výročí založení strany a XVI. sjezdu." ... Předpokládám, že paní Spáčilová by dala pět hvězdiček, to já bohužel nedám. S odstupem těch 30 let se na tento seriál dá dívat, je to svým způsobem retro, kdy jakýkoli pokus o propagandu dnes vyznívá směšně. Ale musím uznat, že dějově to zas tak ploché není. Původně jsem myslel, že kouknu na jeden, dva díly a víc nevydržím, ale nakonec jsem viděl všech 13 dílů. Okres na severu bych určitě nepočítal mezi ty nejhorší seriály, co u nás vznikly. Ve srovnání s dnešní produkcí je to vlastně nadprůměr. (17.08.2011)

Tak jsem si dopřála další nostalgickou vzpomínku. Nevím, jak to napsat, abych nepobouřila odpůrce tohoto seriálu, že se mi to líbilo víc, než při prvním dávném shlédnutí. Je to poměrně věrný obraz minulosti, protože pan Dietl, když psal své příběhy z určitého prostředí, vždy se s ním podrobně seznámil, aby působilo věrohodně. Pokud by tyto seriály nebyly natočeny, těžko by si za pár let někdo vzpomněl, jak to tehdy vlastně bylo. Dokumenty nemají takovou diváckou sledovanost a mohou být poplatné režimu. Samozřejmě seriál se nemusí líbit, může z dnešního pohledu připadat zdlouhavý a nudný, ale po filmařské a herecké stránce je mnohem lepší než současná televizní tvorba. Třeba ve vedlejší roli se vtipnými glosami dobře prezentoval Josef Bláha. Pan Moučka se velmi profesionálně zhostil role až nereálně kladného hrdiny bez bázně a hany. Nebylo by na škodu, kdyby v každé straně a to napříč politickým spektrem, byl aspoň jeden takový poctivý, nezkorumpovaný a slušný Pláteník, i když dneska by si neříkal soudruh, ale pan a nezdravil by „Čest práci!“ ale „Dobrý den!“ Vždyť jsou to stejně jenom slova. Možná by se dneska mohlo natočit pokračování seriálu po třiceti letech prokládané přímými přenosy z parlamentu. (21.07.2011)

Každá doba, každá vláda, každý režim vyvine určité úsilí na svou propagaci, to je zkrátka jasné jak houska na krámě, ale je škoda, že s sebou stáhne i kvalitní herce a zničí člověka. A tak se stalo, že vedle soudruha strýčka Fida Moučky, který umí snad akorát čerty, se trapně natřásala elita české herecké školy. Otřes na severu musel být pro tyhle lidi, kterým tím přikládali soudruzi nůž na krk, zatěžkávací zkouška a velmi těžké období a něco, proč se museli stydět. Ano, stydět. Já se stydím za svou zem dodnes. Už ta skutečnost, že komunisti, ty rudý zrůdy, jsou legitimní a docela úspěšná strana. A to mi takhle jednou přijde do schránky předvolební leták od těch neomalených neobolševiků, kde je napsáno Čeká nás společná budoucnost! To vidím rudě. Jakoby nestačilo těch 40 let příšerné totalitní minulosti. Letáky se soudruhy jsem ihned hodil do kamen. Ale světe div se, moderní bolševik je nezničitelný. Soudruzi se začali kroutit a bobtnat a víc jsem neviděl. Komín se ucpal a všemi savými otvory kamen se začal valit ven štiplavý dusivý dým. Začal jsem se dávit a sotva se doplazil k oknu. Když pomyslím, co asi provedli hercům, aby se ztrapnili v Otřesu na severu, je mi jich tuplem líto. (15.10.2012)

Vystupňovaná alegorická idyličnost domu lásky, kde ve jménu územního pracoviště ministerstva pravdy každý každého má tak nějak po svém rád - asi jako Vejřík Pláteníka - , je ve skutečnosti dokonalou perzifláží práce stranické předlistopadové dramatické tvorby. I zde lze nalézt některé až zlidovělé, byť pozapomenuté scény: mj. i tu o tom, jak moc si vedoucí tajemník musí dávat pozor na to, co říká, aby bezděčně neubližoval lidem. Stejně tak za zmínku stojí rozverný vztah obou heterosexuálních tajemníků zidealizovaného okresního kremlu. Duplicita a absurdnost těchto orgánů je natolik zřejmá, že ani několikanásobná cenzura vědomou problematičnost tohoto Dietlova díla nedokázala potlačit. V tehdejších stranických kruzích, zejména na okresní a krajské úrovni, proto tato hanobící oslava aparátníků vyvolala mimořádnou nelibost. . (25.08.2007)