Svěrací kazajka

Adrien Brody hraje dokonale svoji postavu. Patří k těm hercům, kteří se nedají zaškatulkovat, protože každou roli jim věříte a baštíte se vším všudy. Keira Knightley je tu krásná (jako ve většině filmů) a zpestřuje obraz i děj :) Celkově má The Jacket zajímavý námět, který je dobře zpracovaný a rozhodně stojí za doporučení k pozornosti diváků. (09.08.2010)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)

Zajímavé. Tenhle film měl slibně našlápnuto ktomu, aby se mi velice líbil, ale nestalo se tak. Přitažlivý námět, dobré herecké výkony i slušná atmosféra, ale přesto kolem mne Svěrací kazajka jen tak jakoby mimochodem prošuměla. Asi je to vinou scénáře, který s námětem nepracuje zdaleka tak vynalézavě, jako scénáře jiných snímků o cestování do budoucnosti, a který na měl působil, jako by sám nevěděl, kam se ubírá. The Jacket je určitě nadprůměr, ale tak sterilně nevýrazný nadprůměr, že mnoho (pod)průměrů mě zaujme víc. (27.08.2009)

Svěrací kazajka si dává po hubě s logikou (asi jako každý film, zabývající se cestováním v čase), ale její vizuálně dráždivá forma se mi líbila moc, stejně jako romantická linka, která dokáže být emotivně silná, pokud na filmovou hru tvůrců přistoupíte. Adrien Brody hraje minimálně tak dobře, jako je Keira Knightley krásná. (21.10.2008)

Buď mé schopnosti, skládat si jednotlivé dějové střípky, dosáhly během sledování Svěrací kazajky maximální hranice a nebo je děj filmu v zásadě triviální, přičemž je ovšem vždy chytře zahalený do určitého otazníku. Jako celek ve mě Svěrací kazajka ani omylem, narozdíl od některých žánrových kolegů (12 opic, Osudový dotek), nenechala nějaký výraznější dojem. Postpuné rozuzlení mi přislo celkem průměrné a i když samotný konec se dá vyložit mnoha způsoby, vzhledem k poměrné jednoduchosti zbytku dost pochybuji, že by těch několik vášnivých teorií mělo šanci a spíše se přikláním k jednoduššímu výsledku. Pro mě osobně "pouze" slušný nadprůměr, ale možná jsem to jenom nedocenil... (13.11.2005)