Requiem za sen

Tak odporné, až je to skoro krásné. Aronofsky prostě umí (zaujmout/tvořit/inovovat...). (03.12.2007)

pozriete a mozno to uplne pochopite az to vami prestupi akoby sa vam ten film alebo pocit z neho a jeho posolstvo dostal/o do krvi a prudil/-o cez vas. pozite a iste este 3 dni budete ohromeni a mozno sa budete citit ako v sne. ak sa stane ze ten film pochopite.. zrejme ste taky pribeh uz niekde pocut predtym museli alebo tomu proste uverite a nechate sa uniest tym zmyslom. (10.12.2007)

Když jsem dokoukal tento film tak jsem po závěrečných titulkách bezmocně koukal do televize s kusí kůží po celém těle.Co na tento filmový kousek říct.........snad jen to,že na drogy nikdy nehrábnu!!! (02.01.2008)

Další film, na který když si vzpomenu, tak drogám nepropadnu... Uhnívající ruku jsem měl před očima ještě několik dní, ble ;) (21.01.2008)

Jeden z najlepsich filmov v mojom zivote. Pecka ktora vas zasiahne a budete ju mat v pamati dost dlho. Perfektny efekt filmu pre tych co drogu skusili, alebo chcu skusit, proste pre kazdeho. K tomu skvela depresivna hudba, pecka. (13.03.2008)

Film dokonalý svou formou (herecké výkony, střih, kamera, a hlavně skvělá hudba) ztrácí především díky předvídatelnému a nijak nápaditému obsahu. Děj se tak zcvrkává na "South Parkovské:" "drogy jsou špatné, áno.." a na spirálu jako z Johnova Mementa. Navíc jsem večer předtím viděl Město bohů - a je to sakra rozdíl. Tito "hrdinové" měli možnost volby... (21.05.2008)

Neskutečné! Film začíná tak pomalu, až mile. Pak ale nabírá hrůzný spád, který Vás nutí jen tupě zírat a prožívat každou vteřinu. Nic tak dramaticky působivého jsem v životě neviděl. Dokonalá hlavní hudební linka Vás provede těmi nejtíživějšími momenty a navodí pocit naprosté bezmoci, který se však ani vzdáleně nemůže rovnat pocitům hlavních postav. A to je to nejdůraznější, co tento snímek nabízí. A stačí to na více než působivý filmový zážitek. Tento film už z hlavy nevymažete. A je to rozhodně dobře. (25.05.2008)

.......STOP.......PROČ?...Jsme jen bezvýznamnou hříčkou osudu. Čověk nad propastí života a šílenství. Jsme jen duch stvořený z nadpřirozeného těla ..jsme neměnní. Jdeme cestami bez konce, zavíráme se do svých kolotočů, ze kterých NENÍ možno vystoupit, a jen čekáme na rozhodnutí toho rozmaru, kterému jsme oteveli bránu svého myšlení. Odpověď na to proč tomu tak JE a proč tomu tak NENÍ najdeme pouze v sobě, a v našem chápání existence světa. Vidíme tady touhu, myšlení, variaci a abstrakce tak osobitého tvora jakým člověk bezpochyby je...ale stačí nám to k uvědomění si vlastní pomíjivosti....?..NEmyslím..Tento snímek je ukázka bezprostřední a čisté DEPRESE..skvěle naservírovaná a důrazná....PLNÝ POČET (27.05.2008)

jistě- obsahově o nic nového nejde, vždyť lidi chlastají snad od té doby, co objevili obilí. V tomhle směru Aronovsky ameriku podruhé objevit nemohl, ale naprosto odmítám to, že by jeho dílo bylo nudné nebo nezajímavé- to ani omylem! Přináší novou perspektivu- právě matky a syna, každý závislý na něčem jiném... okamžitě to ve mně začalo šrotovat... Nejsme všichni tak trochu feťácí? Co si chcou šlehnout té svojí touhy po úspěchu v práci nebo ve škole? Není soused, co si zase koupil nové auto taky feťák, otrok své vlastní potřeby si něco dokazovat??? Tohle ve mně třeba trainspotting vůbec nevyvolával, v tomhle je pro mě Rekviem jedinečné, opomenu-li geniální audiovizuální zpracování... (08.06.2008)

Co střih to perla. Hodně kvalitní film, kterému nemám co vytknout. A ten pocit po dodívání? Aj - k nezaplacení. Ještě půl hodiny poté mi bušilo srdce a já věděl, že jsem shlédl asi nejlepší film o drogách vůbec. Emotivní, realistické, poučné, poutavé, nezapomenutelné.... (23.06.2008)

Možná to na mě tak silně působilo proto, že jsem byla těhotná a říkala si: "Takhle jednou dopadnu", ale je to neuvěřitelně silný příběh. Drogy (ať už jste závislí na čemkoli) jsou skutečnými hybateli vašeho života. To je smutné. A na tomhle filmu je vidět hned v několika variantách, jak strašně tragicky můžete dopadnout, když se nebudete aspoň snažit to změnit. (29.06.2008)

Opravdu nerad, ale musím se odchýlit od dalších názorů na tenhle film. Hodně kvalitní druhá půlka pro mě osobně nezachránila tu první... 1. prostřihy zobrazující přípravu fetu přestávají být kolem 20. minuty filmu originální. Ano, chápu jejich smysl, ale stává se z nich pro mě rušivý element. Naštěstí už jich není v druhé půlce tolik... 2. hudba je dobrá (hlavně smyčce), až na to (jak to říct) cinkání zvonečků - postupem času se mi na to vyvinula alergie... 3. marně jsem po celou dobu filmu hledal, proč je tak jiný, čím to, že si zasloužil všechna ta the best hodnocení. Bohužel jsem na to nepřišel, pro mě průměrný film s několika světlými okamžiky, i když přiznávám, že konec filmu je hodně brutus. (26.08.2008)

Nejlepší pomůcka pro prevenci proti drogám co znám. Pozorujeme zde hrozivou proměnu hrdinů a jejich nevyzpytatelné osudy. Malá rada: Na posledních patnáct minut si před sebe položte flašku tuzemáka:)....koukali jsme na to s kamarádem a když naběhli titulky tak ten chudák zblednul a dva dny nepromluvil:) (01.09.2008)

U tohoto filmu nelze byt nad veci. Vtahne vas to, at chcete ci ne. Trainspotting je proti tomuhle jen pustou reklamou na zneuzivani drog. Tady se serviruje atmosfera mnohem tezsiho kalibru. Mne osobne bylo v zaveru filmu opravdu spatne od zaludku a jeste se mi nestalo, abych pri sledovani filmu zakricela: "Uz dost, proboha!". Podmaniva (a vskutku hezka) hudba, skvele zpracovani, vyborna E. Burstyn a krasne prostredi Coney Island, i tohle je v Rekviem za sen. (17.09.2008)

Syrový, krutý, ale působivý film (podobně jako Trainspotting) o lidech, kteří by si mohli celkem spokojeně žít, kdyby se jich a jejich blízkých nezmocnily drogy. Líbí se mi, že film nezobrazuje feťáky pouze jako individua na okraji společnosti - špinavé a páchnoucí bezdomovce a kriminálníky, ale jako úplně běžné lidi, např. jako matku hlavního hrdiny, kterou její syn zanedbává, a tak sedí celé dny u televize, dívá se na hloupé televizní pořady a sní o tom, že se jednoho z nich sama zúčastní. K tomu však potřebuje dostat se do svých starých šatů... Začne úžívat prášky. Sice hubne, ale má to vliv na její psychiku... Scény, které zobrazují Sářino vnímání a halucinace pod vlivem drogy byly opravdu povedené, dělalo se mi z nich špatně, stejně jako ze závěrečného sestřihu opravdu nechutných a smutných scén. (04.10.2008)

Co je na tomhle filmu "hezkého"? Popravdě, kromě Jennifer Connelly a hudby mě nic jiného nenapadá. Tak proč dávat filmu, který vás rozseká na kousky plný počet? Zeptejte se Darrena, jinak to nevidím... (06.11.2008)

Hodně silný filmový zážitek. Trvalo pár hodin, něž se mi ta ponurá, odtažitá atmosféra filmu dostala z hlavy...Pokud chce někdo zkusit nějaké drogy, nechť si pustí Requiem za sen a rychle ho to přejde...! Ty herecké výkony, ty emoce, ta odtažitost, ta hudba = GENIÁLNÍ !!! (08.11.2008)

Neuvěřitelnej filmovej zážitek, dokonalý důkaz toho, že drogou pro člověka může být úplně cokoliv (hlavně teda drogy:)). Naprosto drtivej závěr, po kterém sem se probral zhruba v půlce titulků podíval sme se na sebe se svojí slečnou a vypadlo z nás jen: Ty vole (11.01.2009)

Naprosto průměrný příběh scénářem naleštěný do bronzu, desetkrát podtrhnutý nejpreciznější režií s jakou jsem se kdy setkal. Ano jistý podíl na tom všem mají i přesné herecké výkony většiny protagonistů, ale celý film jednoduše patří jen jedinému člověku a to Darrenu Aronofskému. Počínaje smyslem pro detail, konče nejvěrohodnějším přenesením lidské psychiky na filmové plátno. Halucinogení scény jsou správně "nadrogované" a hraničí s myšlenkami zda je Darren netočil také pod vlivem omamných látek. -Předchozí větu jsem nemyslel jako urážku ale jako velký kompliment jeho práci.- Drogové scény, plynutí času, příběhu, rozvíjení mezilidských vztahů, tohle všechno a mnohem víc zabalených do optimálních 102ti minut... Shrnutí: Film jako takový stojí maximálně za 2* ale samotná režie si chtě-nechtě žádá 2,5* samostatně. Takže výsledek je 4,5* (12.01.2009)

Darren Aronofsky zkoumá dno lidských závislostí – drogy, alkohol, sex, medikamenty, ale i láska. Cesta z vrcholu dolů je strmá a bez návratu a ačkoli ji s hrdiny jeho filmu projdeme od začátku do konce, je těžké s nimi soucítit nebo jim držet palce. Klíčovým vyprávěcím prvkem je jako ve všech Aronofského filmech kamera a zejména hudba (Clint Mansel). Ta rytmicky odpočítává minuty a vteřiny do totální destrukce a nechá vás během závěrečných titulků bez hnutí sedět a lapat po dechu. (15.01.2009)