Requiem za sen

Tohle by se mělo povinně preventivně pouštět všem, kteří uvažují o tom, že zkusí drogy a hlavně by to mělo být na denním programu na odvykací kůře (i když to už je obvykle pozdě). Tak sugestivní zobrazení čehokoliv ve filmu jsem už hodně dlouho neviděla. Co všechno je člověk ochoten podstoupit, aby sehnal trochu toho matroše? Co se může s člověkem stát (a mnohdy i stává), když se mu to podaří? A hlavně co všechno lze považovat za drogu? Odpovědi na všechny tyto otázky najdeme v Requiem za sen - opravdu silný příběh, navíc naprosto perfektně sestříhaný, natočený, ozvučený, hudebně podkreslený, fantasticky odehraný, originální (hlavně skvělá práce kamery) a co je hlavní, skvěle fungující jako celek. (20.02.2006)

Requiem za sen aneb cesta do hlubin feťákovy duše. Naprosto omračující drogová báseň a nejdepresivnější film všech dob... Ne, nejsem zaslepen jeho jednostranným záměřením a útokem na divácké emoce, přiznávám, že je dosti dělán na efekt, samotný děj je poměrně plytký a obsahuje pár nelogičností (kdo by si proboha píchal pořád do jedné ruky a stejného místa?), ale neřešme jako stroje nesrovnalosti mezi jedničkami a nulami a ponořme se do tohoto ponurého, heroinem nasáklého příběhu, zapomeňme na okolní svět (to jde snadno) a dopřejme si tak temný zážitek, jaký nám žádný jiný film neposkytne. Darren Aronofsky dosáhl pomocí experimentální režie o zběsilém střihu, extrémně zpomalených, či naopak zrychlených záběrech, chytrého použití split screenu, halucinogeních zvuků a výborné ústřední písně hotový zázrak. Škoda, že film není i scenáristický tak chytrý jako Trainspotting, ovšem stále za 10/10 (16.08.2008)

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. (29.01.2009)

Je tomu hodně let co jsem viděl Transpotting, ale toto dílo mi naprosto vyrazilo dech. Film o čtyřech lidech, kteří mají tak trochu "jiný" život. Žena závislá na televizi, která vyhraje v soutěži a kvůli svým červeným šatům chce zhubnout i za pomoci amfetaminů. Její syn jenž s klidem ukradne vlastní matce televizi kvůli potřebě další dávky. Jeho přítelkyně, která postupem času propadá stále hlouběji až k prostituci. Jejich společný černošský přítel, které má představy a nutnost být poblíž své matky.Herecké hvězdičky Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connolly a Marlon Wayans hrají naprosto neuvěřitelně!! Ellen Rurstyn předvádí výkon, který by ani soška oscara nedokázala dostatečně zhodnotit. Marlona Wayanse jsem nikdy neviděl pořádně hrát, ale tady opravdu koukám co se skrývá v takovém to "huliči". Jared a Jennifer jsou skvělá dvojce a oba krutě ukazují na svých postavách pravdu o drogách. Hudební doprovod je bezchybný. Střih je něco ... dokonalého. Pod střihem tohoto filmu bych viděl nápis oscarový. Možná je to nadsazené, ale mě to naprosto dostalo. A nejlepší na závěr. Režie Darrena Aronofskyho je v tomto filmu něco nepopsatelného. On dokáže deprimovat každým záběrem více a více a my, co sledujeme jeho film, můžeme jen s otevřenými ústy sledovat krásu co nám on předkládá. Půlený obraz(např. dva milenci v posteli jsou dokonalé spojení obrazu), urychlení času a další hračky, které použil jsou perfektně trefené a neumím si představit film bez nich. Dokonalé dílo jenž by mělo být pouštěno dětem, klidně ať se vyděsí , ale určitě by to způsobilo pokles drogově závislých. Já se už teď bojím každého prášku od doktora... Nejdepresivnější film, kterému jsem dal 5* ... (26.01.2005)