Zimní válka

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

Neuvěřitelně dlouhé a neuvěřitelně neutíkající film. Neustále se zde objevují prostřihy létajících letadel a finů kosících jakoby tupé nepřátele. Opravdu mě to příliš nenadchlo. Člověk se z toho nedozví příliš o historii, je to spíše jen o pocitech, střelbě a krvi. Celý film neustále jen posílají Marttiho něco vyřizovat a chybí zde nějaký větší tah na scénáristickou branku. (04.01.2016)

Neznámý válečný klenot z finské kuchyně. Film, který byl natočen k 50letému výročí sovětsko-finské války si po celé tři hodiny drží vysoký standard. Všechny boje jsou zobrazeny naprosto realisticky. Komu se líbilo Band of Brothers, ten bude zbožňovat i Talvisotu. Škoda jen, že zde není nějaká ústřední postava, kolem které by se děj točil. Jinak ale jeden z nejlepších válečných filmů! (08.06.2010)

Bol som primerane zvedavý na film zobrazujúci niektoré epizódy Zimnej vojny. Chápem nadšenie Fínov pre túto obdivuhodnú časť ich histórie a verím, že spravili všetko pre to, aby film čo najvernejšie zobrazil, čím si fínski vojaci museli proti presile Rusov prejsť. Nie celkom sa to podarilo. Menej by bolo viac. Opakovaním rovnakých situácií, rovnakých záberov sa lepší efekt dosiahne málokedy. Vo filme bolo množstvo skvelých situácií a záberov. Podarilo sa, aby divák tie boje cítil zblízka a prežíval ich spolu s vojakmi.  Na druhej strane davy Rusov vybiehali na bojisko ako cvičenci spartakiády na Strahove. Neviem tiež prečo sa tanky dali na ústup po paľbe pušiek a prečo Rusi opúšťali betónový bunker. Keď vybuchovali granáty, vojaci sa hádzali na zem až po sekunde zdržania. A množstvo podobných maličkostí, ako keby nemali vojenského poradcu. Veľmi si vážim hrdinstvo Fínov pri obrane svojej zeme proti obrovskej presile. Málo národov Európy sa môže s nimi porovnať. Ale pri hodnotení filmu s ľútosťou musím konštatovať, že na viac ako tri hviezdičky odo mňa dostať nemôže. (05.01.2022)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)