Waterloo

Velkofilm podle mých představ, jmenuje se Waterloo, a je skutečně o Waterloo (ne žádný příběh, na jehož pozadí by se bitva odehrávala). Zvláště potěšující je, že film působí přesvědčivě i po více než 30 letech, na rozdíl od mnoha jiných z té doby a koneckonců i dnešních. Velkolepé, skvěle zrežírované a nasnímané, poměrně věrné, technicky precizní a zahrané. Zvláště mě překvapil skvělý zvuk, nevím, nakolik to je práce při převodu na dvd, ale působí velmi dynamicky. Autoři dnešních velkofilmů by si měli vzít z Bondarčuka poučení, jak natočit BITVU. (26.07.2006)

Velkolepý dojem, že filmu se účastní stejný počet osob jako skutečné bitvy o Waterloo, tentokrát zastiňuje vše ostatní. I když žádné "ostatní" de facto není, což u filmu, jehož konec zná předem úplně každý, nemusí být to nejšťastnější scénáristické rozhodnutí. Doporučuju také prostudovat alespoň stručný manuál k oné bitvě, jinak vám může uniknout důležitost a fatálnost některých strategických rozhodnutí. Ale podobný film jako tento už se zkrátka NIKDY nenatočí. Ani v Číně. (13.09.2007)

Bondarcuk umel vzdy natocit velkolepe valecne sceny s tisici komparzisty. Takove podminky k nataceni, jake mel on ma malokdo, ale myslim, ze tuto vyhodu umel plne vyuzit. Vyprava je skvostna, stejne tak hudba. Zajimave mezinarodni herecke obsazeni. Co jsem si tak zpetne zjistoval, film se hodne drzi historickych faktu, coz je samozrejme dobre, presto me Vojna a mir nebo Bojovali za vlast oslovilo vice. (17.04.2016)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

Bondarčuk co se velkoleposti a důrazu na detail týče má konkurenci jedině sám v sobě. A to je svým způsobem chyba, protože Waterloo je v zásadě naprosto stejně pojaté i servírované jako třetí část Vojny a míru s bitvou u Borodina. Od režiséra Bondarčukových kvalit bych přeci jen čekal něco jiného než co již jednou nabídl. A že to umí i jinak dokázal právě ve Vojně a míru, kde co bitva, to zcela jiný šálek kávy. Aby ovšem nedošlo k omylu, toto mé hnidopišské povzdechnutí bere za své ve světle neskutečné práce kamery a celé druhé poloviny s bitvou samotnou. Naprosto geniání je především "strategický" nadhled. Podivuji se, že to snad až na Stonea v Alexanderovi nikdo nezopakoval. Opravdový problém je tedy pouze v Rodu Steigerovi, který Napoleona příliš nezvládá. V abdikační předtitukové scéně zbytečně teatrálně tlačí na pilu a je tak mnohdy spíše karikaturou Bonyho než jeho nejlepším představitelem. I když i on rozhodně má své silné momenty. Krom toho naprosto nechápu jak jde dohromady "rovnice" Bonaparte + Bondarčukova snaha o naprostou historickou věrnost i toho nejposlednějšího stébla trávy + angličtina(!). Přesným opakem Steigera jsou pak Welles (navzdory minimu času na plátně) a Christopher Plummer, který již od začátku nemohl být lepší. (25.02.2010)