Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (673)
Nabarvené ptáče je typ filmu, kterej zas rozdělí lidi na dvě skupiny.. jedný skupině se bude film líbit a u druhý skupiny se film setká s totálním nepochopením a když jsem četl a sledoval tu mediální masáž kolem tohohle filmu tak jsem rád, že patřim do tý první skupiny.. jsem rád, že je ten film schválně natočenej jako černobílej, mělo to fakt svoje kouzlo.. bravo pane Marhoule! ()
Jitka Čvančarová o filmu řekla že film přináší hlubokou katarzi a smíření až v samém závěru filmu, kdo s filmu předčasně odejde z filmu zůstane v něm jen to negativní a zlé a to je škoda. Dále uvedla že natáčení filmu mělo mimořádnou atmosféru lidské pospolitosti která v některých případech trvá až dodnes. O násilných scénách si myslí, že nejsou točeny naturalisticky a že zděšení se spíše děje v mysli diváka který scénu dohrává ve svých představách. ()
Marhoulovi všechna čest. Podle mě je tohle jedno z vrcholných děl české, potažmo i celosvětové kinematografie. Lidstvo si to ale musí nejdřív uvědomit. Líbilo se mi, že na jednu stranu režisér použil pro mě neznámé herečky a herce, kteří se do rolí perfektně hodili, a na druhou stranu i známé tváře, které ale svou přítomností nikoho nezastiňovali. Jinak k ději nemá cenu se moc vyjadřovat, to se asi musí vidět - a je mi jedno, jestli to je autentické nebo fiktivní, plagiátorské nebo z vlastní hlavy. Kosinski prostě stvořil nadčasové protiválečné dílo a ta nadčasovost se zjevuje i v tomto filmu (a ta "protiválečnost" by se dala spíš nazvat "hrůzy války"). A tím se dostáváme k těm tak zvaným kontroverzním násilným scénám - podle mě nic extra extrémního. Ba právě ten šok z těch věcí, co na plátně vidíme, nám má připomenout, ať se lidstvo na války vykašle. A to realistické zpracování těchto scén, tomu má jen a jen pomoci. Za mě tomuto naturalismu tleskám, stejně jako celému filmu. Bravo, Marhoule! ()
Démanty noci - Jdi a dívej se - Candide ve formálním tvaru, který je přes snahu o formální vizualitu dalšími prvky hodně nefilmový. Už přežít expozici bylo utrpení a zbytek je také výsledek režisérovy celoživotní urputnosti a absence umělecké lehkosti. 2-3* ()
Vítěz v kategorii nejsamoúčelnější film. Přesně ten typ, který čím víc se snaží šokovat, tím víc k smíchu je. A to myslím doslova. Během sledování jsem totiž několikrát vybuchl smíchy, to totiž vážně nebyl nejlepší nápad, prezentovat lidské zlo tak, že místo zlé povahy lidí nasadím úchyláky a to ještě takovým způsobem, že místo toho, aby byli v nějaké vesnici dva, tři degeni, tak jsou degeni pro jistotu úplně všichni ve všech vesnicích. Když si kluka bral k sobě Julian, já si řekl: "konečně někdo normální". Jenže pak střih - kluk vzlyká a Julian si nasazuje kalhoty - to jsem se začal chlámat s tváří v dlaních a pak už to pokračovalo jen neustálým kroucením hlavou, že jsem si ji málem ukroutil nad tím, jak se film při tom všem bere vážně. Mimochodem když se Julian bavil s knězem, to už jsem se taky uchcichtával, protože mi svou barvou hlasu a intonací připoměl dabéra ve Slunce, seno a pár facek:"Pooď mé ditěě, pooď, pooď" :-D Někde od Peppera se to trochu zlepšilo, naštestí totiž nezačal Barry stahovat veverky z kůže zaživa, jak jsem očekával, no ale pachuť už zůstala. Chtěl bych dát aspoň jednu hvězdu za scénu s vránama, protože klobouk dolů, že nešlo o hnusné CGI, jak by to udělali amíci, jenže ta tlačená samoúčelnost celé snažení zabila. ()
Myslím, že pokud by to nebyl film od českého režiséra, tak by to česká kina minulo velkým obloukem. A není se co divit, kromě kamery, snímek nenabízí nic, kvůli čemu by stál zato vidět znovu. Bohužel Marhoulovy se nepovedlo film udržet pohromadě a už po cca hodině začíná být značně monotóní. Od začátku do konce je film prošpikovanej bizarnostma a násilnostma, a tím, že film trvá téměř tři hodiny Vás to spolehlivě ubije. Co je ale nejhorší je to, že se tomu nedá ani trochu věřit, což je škoda, jelikož jednotlivý scény/kapitoly jsou samy o sobě odvyprávěny dobře, ale je jich až příliš a nespojuje je žádnej nosnej příběh, který by tomu dodal autentičnost. Na druhou stranu je fajn, že se do toho Venda pustil, a že celý projekt dotáhl do konce. Takhle ambiciózní projekty český film potřebuje jako sůl. Nejvíc oceňuju, že se povedlo do filmu nahnat světové herce a tím film dostat na mezinárodní festivaly, boj o Oscary atd. ()
Nedostálo očekáváním. Čekal jsem brutální drama o zlu, který mě rozstřelí jak von Trierův Tanec v temnotách, nebo aspoň něco jako Hanekeho Bílá stuha, ale nope. Se skoro 3 hodinovou stopáží jsem měl prohlém to dokoukat, a to ne kvůli nesnesitelně drsným záběrům a bolesti, ale nudou. Prostě kluk je u tety uklizenej před nacistama, teta umře, tak jde kluk někam pryč. A potká asi 20 postav, z nichž skoro každá ho nějakým způsobem týrá, a kdo je k němu hodnej, vždycky hodně brzo umře. Většinou vlastně umřou i ti, co ho týrají. Jelikož každá epizoda trvá max 10-20 minut, jsou jednotlivé obrazy krátké a povrchní a je těžké si je nechat vrýt pod kůži. Navíc tam prakticky není explicitní násilí. Všechno se odehrává mimo kameru a náznakem, což by normálně bylo super a umělecky je skryté násilí daleko hodnotnější než grossing publika rozdrcenýma lebkama, ale když ty náznaky právě kvůli povrchnosti nefungují, aspoň ta explicita to mohla trochu zachránit. Takhle tam ale není nic. Už tak prázdný film pak ještě sráží otřesný dabing do mezislovanštiny. Ta sama o sobě je skvělý projekt, z jejího použití jako lingvista teču a považuju to za chytý tvůrčí záměr, ale úplně to zabíjí dabing, který zní stejně špatně jak ze starých sovětských filmů. Možná kdyby Marhoul místo hvězd západního filmu obsadil jen herce ze slovanských zemí, kteří by zvládli mezislovansky mluvit sami, nemuselo to dopadnout tak strašně. Proč v tom teda nutně museli hrát Skarsgård, Keitel nebo Kier, který je pak potřeba předabovat, nechápu, a zavání to samoúčelným marketingem a Marhoulovým ukazováním koukejte koho všeho znám. Ale to je už jen takový detail. Co je na tom filmu nejhorší je právě jeho povrchnost a neschopnost diváka vtáhnout. Trýznitelé i pečovatelé jeden za druhým umírají jak na běžícím pásu, aby se mohl Joska dostat do nového prostředí, scény se míhají jak svatí na orloji a celé to působí strašně šroubovaně a místy až absurdně vtipně, což je to poslední, co bych od filmu na tohle téma očekával. ()
"Oko za oko, zub za zub". Zaznie vo filme z úst sovietskeho vojaka. Film reže hlboko do duše. Zábery, ktoré sú silné od prvej do poslednej minúty. Podčiarknuté čierno – bielym. Možno aj to je jeden z pohľadov na film. Nemôžete názorovo stáť na obidvoch stranách, čo sa týka židovskej otázky. Počas filmu, ale najmä po ňom si každý citlivý divák bude klásť veľa vnútorných otázok. Všetci ľudia v tom čase boli takéto „zvery“? To sa nenašiel nikto, komu by bolo toho malého chlapca dokonale ľúto? Lebo – objavia sa postavy, ktoré to myslia dobre. Ale len tak trochu, nikto na 100%, nikto, kto by vyriešil chlapcove trápenie, objal ho a pritúlil a zamyslel sa nad jeho pocitmi. Vlastne, my sa počas 169 minút nedozvieme, čo pociťuje samotný chlapec. Len vnímame jeho trápenie a domýšľame si. Toto dielo si dovolím prirovnať k filmu, ktorý mal úplne iné posolstvo. Ale vo mne zanechalo Pomaľované vtáča niekedy až pocit zhnusenia. Človeče, už nemáš kúsok súcitu a si len sebecký kus ľadu? (Hovorím o thrilleri Se7en, o siedmych ľudských hriechoch. V tomto prípade, ako by hriechy zastupovali jednotliví ľudia, ktorých Joska stretne, aj keď ich je viac ako sedem. Možno ani Boh nevymenoval všetky hriechy, ktoré je ľudstvo schopné napáchať!) Spočiatku som sa obávala dĺžky filmu, pravdupovediac, nedala som to na jedenkrát. Ale nakoniec to nevadilo, ak sa do filmu dokážete ponoriť. Vo filme sa „mihnú“ známe tváre – naše, československé, ale herecky ho obohatia aj Stellan Skarsgård, Barry Pepper či Udo Kier. ()
Parádní podívaná. Někoho Nabarvené ptáče nudí, někdo je jím nadšen. I já se obával první varianty, přeci jenom na tříhodinový film téměř beze slov se nedíváte každý den, že. Ale všechny obavy šly stranou hned po pár minutách, protože už od začátku mně film neskutečně vtáhnul. Režijně je to film naprosto mimořádný, úchvatná a geniální je také fantastická kamera Vladimíra Smutného, celé to krásně vypadá a je to fakt monumentální. Jen nevím, co na tom všem přijde tak šokujícího a brutálního, vydloubnutí oka vidličkou je jednou z nejlepších scén a obcování s kozlem není taky nic zvláštního. Jenomže právě tady jsem si řekl, jestli už to vážně není trochu moc a jestli byl skutečně někdo schopný uvěřit, že se to úplně všechno stalo autorovi románu. Neuvěřitelné. Ale to jsem odbočil. Nabarvené ptáče je filmová lahůdka toho nejnáročnějšího charakteru. Každý záběr precizní v sebemenších detailech, kamera, jakou jen tak neuvidíte, dramatické i dojemné kapitoly, z nichž některé jsou slabší, ale naprostá většina je výtečných, čeští i světoví herci jsou ve svých rolích naprosto skvostní a celé je to prostě super. Jen je škoda, že v poslední půlhodině už filmu dochází dech. Ale jen lehce. Pět hvězd v mém případě nepadlo fakt těsně. Lahůdka a film, na který nikdy nezapomenete. 87%. ()
(6/10). Tento kolos, který nemá v novodobé české kinematografii žádnou konkurenci. Jde to vidět i na samotném filmu. Nabarvené ptáče je surové a tvrdé.. Ale fakt hrozně. Je to složeno z mnoha střípků, které přinášejí další řezné rány do kůže malého Joska. Hned přiznám, že v některých scénách jsem měl vážně husinu a dané scény mě dost poznamenaly. Myslím si, že na každého zapůsobí jednotlivé scény pokaždé jinak.. Každého zasáhne něco jiného. Nejhorší a zároveň hrozně pozoruhodné je, že ty hrůzyplné scény nepotřebují vůbec tlačit na pilu a stejně jsou mnohem děsivější než horrory, kde na ten strach přímo sází. Jak tady už mnohokrát padlo.. Kamera. Kamera je zde něco neviděného a je hrozně originální. Je výborná. Na druhé straně největší slabinou celého kolosu je místy táhlost, ticho, které ovšem místy dodává na procítění dané scény a přepálená stopáž. Po místy nekonečných třech hodinách ve vás konečný výsledek zanechá pouze bolest. Jakákoliv radost ze shledání otce a syna vyšumí do prázdna. A to je dle mého názoru hrozná škoda. ()
zbytečně srozumitelný freakshow roadtrip bezdůvodnou krajinou druhé jakosti ()
Hysterie lidí nezná mezí. Podle všeobecných zděšení jsem čekal něco extrémního, něco kontroverzního, a... můžete mi říct, co je kontroverzního na vyobrazení reality? Resp. na tom, že si děj na nic nehraje, ale zároveň nic nepřehání a ukazuje zkrátka věci tak, jak tehdy bývaly (a stále mnohde ve světě jsou)? Celý snímek zůstává spíš takovou pohádkou, která kromě vyobrazení situací nenabízí nic moc, čemu by člověk zcela uvěřil - a na tom padá i cesta hlavního hrdiny. Ať už tráví čas u kořenářky, psychopatického mlynáře, nebo dvojice úchylů, vše má víceméně stejný vývoj a podobnou pointu. I tak je pěkně ukázán osobnostní rozkvět hlavního hrdiny, jehož nevinnost a počáteční naivita se ztrácí ve světě otřeseném hrůzami války. Byť jde o téměř 3-hodinovou stopáž a snímek je propěchovaný rozvláčnými místy, zkrátka člověka u obrazu udrží. A to se cení! Osobně nepěju ódy, ani nejsem zhnusen, ale rozhodně slušně kulturně obohacen. ()
Nezakrejval jsem si oči a k omdlení jsem měl hodně daleko. Příběhu jsem prostě neuvěřil, není přece možný, aby ten kluk měl pech na samý exemplární hovada, nebo aby ho v každý dědině chtěli všichni lynčovat a umlátit motykama jak ve středověku. Uvítal bych aspoň nějaký flashbacky, jak kluk vzpomíná na rodiče, protože emoce by filmu jenom prospěly. Budu stylovej a uštědřím filmu tři pecky. ()
Tenhle film / svět není pro mladý. Škoda, že forma zvítězila nad obsahem, protože vnitřní monology hlavního hrdiny / trpitele jsou v knižní předloze zcela zásadní. ()
Presne, ako som predpokladal. Čierno-biela sračka s cigančaťom v hlavnej úlohe, čo za 3 hodiny neprehovorí. Nečudujem sa tým, ktorý odchádzali zo sál. Odišiel by som tiež. To sa ani nedá nejak hodnotiť alebo komentovať. Malý žid sa bluka po krajine, z jedného pekla do druhé, všetko sa to v ňom ukladá a vre aby to v závere vybublalo. Super, úplne, námet na tri hodiny. Ale aspoň som lepšie pochopil chlapcov z Wehrmachtu, prečo za sebou všetko pálili a ničili. Kto môže, vyhnite sa tomu. ODPAD! ()
Hlavní a vlastně i jediný problém je, že se mělo více stříhat. Já bych film sestříhal na maximálně 1 hodinu a 45 minut. Domnívám se, že pak by si Nabarvené ptáče zasloužilo čtyři hvězdy. No a ještě taková drobnost. Kdyby se film vyrobil i barevně, byli by někteří diváci spokojenější. Mně zpočátku vadil černobílý obraz, ale pak jsem to ani nevnímal. Avšak... sto lidí, sto chutí. P.S.: Mimo jiné jsem zaznamenal i trochu prazvláštní názory a přání určitých lidí. Takže...Kdo chce vidět Kotlárovu hnědku, uvidí dvakrát. ()
Nabarvené ptáče je černobílé a je to podobný podvod jako samotná kniha, která se stala předlohou. To bych ale filmu nevyčítal. Co bych mu vytkl je délka, která je vzhledem k obsahu doslova brutální. I tak jsem ale u filmu neusnul a to jsem ho sledoval vleže. Takže ano, je zajímavý. I dlouhé záběry jsou povedené. Takže se film klidně může honosit titulem přízviskem umělecký. Mě osobně film přiměl přemýšlet, jak jsou lidé ve své podstatě sobečtí a zlí. A jestli by takoví byli, i když vyrůstají v právním státe dneška, kdyby se svět změnil a oni opět dostali příležitost takoví být. Asi ano a je to dost strašidelná představa. Za toto zamyšlení Marhoulovi velký dík, ale dalo se určitě podnítit v kratší podobě. ()
Před rokem jsem porušil jednu ze svých zásad a ohodnotil film, který jsem nedokoukal, dokonce spíše jen rozkoukal. A vzhledem k tomu, že mě již tou první půlhodinou příliš nezaujal, jsem se k němu vrátil až teď v době, kdy se o něm začlo zase mluvit zásluhou televizní premiéry a možnosti vidět jej až do 20.3 legálně. Musím ale po přetrpení necelých tří hodin uznat, že mě tohle “umělecké” dílo neoslovilo téměř v žádném směru, k hlavnímu hrdinovi, coby mučedníkovi šílené doby v šíleném prostředí, jsem si nedokázal vybudovat sebemenší empatie a mezi jednotlivými částmi příběhu jsem postrádal jakoukoli propojenost. Nerad nechávám filmy nedokoukané, u Ptáčete ale chápu kohokoli, kdo odešel z kina nebo před týdnem vypnul televizi. Většina z těch zvěrstev, co se na Ukrajině nejspíše skutečně děla, se nedá vydržet ani očima otřelého filmového fanouška. [viděno v iVysílání 13.3.2021] ()
Marketa Lazarová č. 2. Vyprávění obrazem. Kruté, ale neuhýbající, Ubíjející. Ale taková je válka. A tohle je film o ní, i když ne z bojové linie. ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
Obrázky sú kompozične aj mizanscénovo pekné. Zarámovať každý z nich, alebo ho hodiť na plagát a vyzerá to ako keby sa tu urodil pomaly novodobý Schindlerov zoznam krížený s Markétou Lazarovou/Andrejom Rublevom. O to Marhoulovi zrejme aj išlo, o niečo surové, atmosférické ale zároveň "poeticky umelecké". Čo divákom zatrasie. Problém je, že on vôbec nepochopil jednak ako tým obrázkom vtlačiť dušu či ich podprieť zaujímavým obsahom a nepochopil ani akú vnútornú dynamiku a tempo podobný film má mať. Niežeby som vyhľadával niekoľkohodinové podumania nad nesmrteľnosťou chrústa a ľudským bezútešným údelom, ale keď už ide nejaký tvorca touto cestou, tak potom to treba zobrať sakumprásk a poriadne si tie umelecké rukávy vyhrnúť. Film má skoro tri hodiny, ale ako keby sa stále ponáhľal, strih je vysoko frekventovaný a Marhoul si so žiadnou scénou nedáva na čas, ničomu neumožňuje dýchať, aby sa divák mohol teda do toho miesta a času povedzme vcítiť. Možno mu krk zlomil strihač, hoci možno práve ten pochopil, že obsah nestojí ani za prd a že ak bude poskladaný ešte z dlhých a monotónnych záberov a stopáž sa natiahne zo 169 minút na minút 219, tak to bude niečo absolútne nestráviteľné. A pokiaľ by sa nejaké epizódky vystrihali, asi by to podľa Marhoula stratilo výpovednú hodnotu, čo nie je pravda. Prípadne by sa nepotešili tí známi herci čo sa do filmu nechali nahovoriť. Takto je to síce nie absolútne ale "len" nestráviteľné a keby Marhoul v strižni priznal že to nefunguje a skresal film o hodinu a tú hodinu by strihovo a tempovo správne uchopil aby mala atmošku, mohlo to za niečo stáť. Ale zase to by asi nemohol chodiť po filmových festivaloch s "prestížnym trojhodinovým čiernobielym umeleckým podumaním o druhej svetovej vojne", ktoré PR-ovo asi zabralo, keďže ďalší Marhoulov film je produkcia plná regulérne dobrých a známych zahraničných hercov. Proste problém filmu je, že ezoterickí artoví hnedopichovia (ako rád hovorí verbal) ako Béla Tar, František Vláčil, Andrej Tarkovskij, Terrence Malick alebo Nicholas Winding Refn sú takí tak nejako zo svojej podstaty. Pomaľované vtáča ale pôsobí ako robené nie z vnútornej pohnútky, ale ako od začiatku a umelo vychcený "umelecký film". Za filmom je evidentne veľa snahy a práce, a je to hodné rešpektu, je to ale pozérska záležitosť, ktorá je s výnimkou objektívne pekných obrázkov prázdna a nefunguje na žiadnej úrovni. Skrátka keď už si napríklad komerčný režisér Spielberg sadol k Schindlerovmu zoznamu a poňal ho ako trojhodinový čierno-biely epos, robil to lebo ho k látke niečo vnútorne ťahalo, mal k nej osobný vzťah a formálne aj obsahové uchopenie mali svoj dôvod a význam. Možno mu išlo aj o prestíž, ale film nerobil len pre ňu. Marhoulovo dielo ale pôsobí ako keby bolo a priori robené len s vidinou prestíže a od tejto pomerne povrchnej a márnivej ambície sa odvíjala forma a obsah. A to je skrátka zle, lebo dlhé filozofické podumania nie sú žáner ani niečo čo sa dá len formálne kopírovať. A preto film bohužiaľ napriek zjavnej snahe nefunguje. () (méně) (více)