O ztracené lásce

Tento seriál, ač místy depresivní je pohlazením po duši. To pojetí lásky, která hledá někoho, kdo po ní touží... ta úžasná hudba (chvílemi velmi připomíná Barberovo Adaggio, které tak miluju)... tenhle seriál prostě neřeším a užívám si ho. Snad jen cesta z Krutoslaviny říše zpět je OBČAS přehnaná a natahovaná, ovšem závěr seriálu mě vždycky dostane. Miluji to a kupodivu i manželovi se tento seriál líbí (15.05.2008)

Předně oceňuju tradičnost a étos toho příběhu. Život, jaký kdysi na vsi býval, syrový a tvrdý, jen občas střípky tepla a světla. Spousta mravních poučení a rčení, tradic i nějaký ten základní katechismus. Víra, Láska, Pravda a Naděje. Hledání. Hledání sama sebe, svého místa na světě a své cesty po něm. Výborní herci, hudba, celej vizuál. Možná to byl záměr, aby ten pohádkovej svět byl (kromě postavy Lásky) v naprostém kontrastu, tedy spíše pitoreskní (pavoučice a Rafajda), než fantastický a spíše trapně pokleslý (celej ten lunapark ), než nebezpečný a strašidelný. To mámení a svádění bych viděla prostě raději pojaté jinou formou, ale je to na tvůrcích, jasně. Za mě to bylo špatný a jak čtu okolní komentáře, tak zdaleka nejsem sama. Jako celek je to ovšem dílo, jakému se ve zdejších luzích a hájích těžko něco vyrovná - tady už se točí jenom pitomé nebo napitomělé parodie na pohádky. Takže Evičko Hudekovis, příjmeně jsi mě překvapila, klidně v tom pokračuj dál! Dala bych i pět, ale za ten osmej díl fakt nemůžu, no:( (11.05.2020)

Díval jsem se na to někdy asi v první třídě a působilo to na mě opravdu silně, nevím, jestli bych hodnotil takhle vysoce i kdybych to viděl dnes, ale v mých vzpomínkách zůstal zvláštní a ponurý příběh s atmosférou, který by se dala krájet. Máloco na mě takhle zvláštně zapůsobilo... 70% (12.10.2009)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

(Obsahuje spoilery!)Poctivě jsem zkoukla od prvního dílu po poslední a zhodnotila jsem seriál veskrze kladně, jen se mi nějak zazdávalo, že film osmý a devátý díl prudce ztrácí tempo a divák útrpně čeká, až si Honza vezme Pravoslava (oba správná orientace). Potom ho překvapí, že se tak nestane... Nejlepšími díly pro mě byly první čtyři a potom šestý a sedmý... Herecké výkony solidní, Stašová s Dlouhým jsou přesvědčivě a skvěle zahraní škudlilové, takže když mě někdy chytne šílená pohádková nálada, tak hodím videokazetu do přehrávacího stroje a dám si celý seriál takmer v kuse... Asi jsem cvok... Já vím=) (07.05.2006)