Uvnitř tančím

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)

Velmi milé překvapení. Toto " ožehavé téma " zpracované tentokráte trochu netradičním způsobem. Dost z vás dává snímku přívlastek ždímačka divákových emocí. Nejsem ani v nejmenším zastáncem tohoto názoru, mně naopak " něco málo " chybělo k tomu, aby mě příběh o dvou zcela odlišných lidech, kteří by se za jiných okolností zcela jistě nedali dohromady " emocionálně rozerval " a já se mohl ( s radostí ) vytasit s plným hodnocením. Zajímavým způsobem zpracované téma, nicméně k tomu, aby se mi snímek dostal více " pod kůži " mu ten pověstný krůček schází! Co je jednoznačnou devízou tohoto snímku, to je vynikající ústřední herecké duo Steven Robertson jako Michael a zejména James McAvoy jako Rory O' Shea. Smekám před jeho hereckým projevem. Třetí do party je krásná, milá Romola Garai jako jejich ošetřovatelka, kterou si nemůžete neoblíbit. Co musím ještě zmínit je brilantní Robertsonova kamera, citlivá režie Damiema O' Donnella a přesně pasující hudba Davida Julyana. Co říci závěrem.....Inside I'm dancing není příběhem o uzavřeném světě handicapovaných , je to příběh o lidské touze ( i přes všechna úskalí, která to přináší ) ŽÍT plnohodnotný život. Díky všem za každý takovýto snímek , který spatří světlo světa. 85% (13.08.2009)

Upřímně řečeno, Rory O'Shea - onen živel, který vnesl trochu života do žil apatickému, po mozkové obrně na okolí zcela závislému Michaeolvi - mi přišel jako nesnesitelně nesympatický, narcistický hejsek, který své okolí a zejména Michaela i přes svůj vlastní hendikep pouze využíval a zneužíval ve svůj prospěch.. Takový byl můj dojem 3/4 filmu a v závěrečné části bylo jasně vidět, že jeho styl života a pohled na svět není to pravé a není zdaleka ten nejšťastnější - a díky tomu pro mě příběh těchto dvou hendikepovaných mladých lidí, kteří se snaží nějakým způsobem bojovat s nepřízní osudu, neuhnívat v izolaci Carrigmore a prožít něco víc, než jen každodenní rutinu ohraničenou všemožnými "pravidly", díky tomu pro mě tento příběh nabývá na zajímavosti a důležitosti. Rory uvnitř trpí a maskuje to nenuceností a živelností, Michael je navenek bez života, ale uvnitř tančí. Snímek je skvěle napsaný a natočený, ovšem v některých místech dost nepravděpodobný a idealistický. Pochybuju, že by se ve skutečnosti našla nějaká Siobhan... To však filmu neubírá na síle a zejména scénáristicky vyšperkované finále může slabším povahám vehnat do tváře několik krůpějí slz.___ Existuje film s podobným tématem, který bych rád doporučil a který je u nás dosti opomíjený. Na rozdíl od tohoto snímku je to romantický příběh postiženého muže a ženy a na rozdíl od Roryho je mi postava Bruce ve snímku Běsnící měsíc mnohem sympatičtější... (20.07.2008)

Tohle mě hodně dostalo. Je mi jasné, že spousta lidí nařkne tento film z citového vydírání, jenže film je natočen tak krásně a hlavně srdcem. U málokterého filmu jsem zažila takový nával emocí, že jsem se po skončení chtěla někde na chvíli zavřít. To, že se tady až moc tlačí na slzopudné kanálky diváka, mi vůbec nevadí, jsou zde ale i scény, které příjemně rozesmějí. Skvělé výkony hlavních představitelů, postava Roryho O´Shea je strašně dobře napsaná a musí na řadě z vás občas vykouzlit úsměv. Tento film jsem si zamilovala a vím, že si ho kdykoliv a ráda pustím znovu. (23.01.2011)

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)