Zlá krev

Inu, normalizační prst je, na důrazu kladeném na sociální hnutí, znát a je zcela v intencích komunistického pohledu na tu dobu. Je to otravné a vyprávění ztratilo na zajímavosti. Zachraňují jej výborné herecké výkony. Tehdejšímu divákovi se snaží toto dílo vsugerovat, že především dělnické hnutí hýbalo společností. Zcela se opomíjí, že to byl také svět Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Nedbala, Vrchlického, Myslbeka, Brožíka, Hynaise a mohl bych ještě dlouho pokračovat v těchto oslnivých jménech českých umělců té doby a doplnit je dalšími zvučnými jmény jako byl Křižík, Fanta, Kolben a Daňek, Laurin a Klement. Není zde ani zmínka o velkém českém podnikateli a mecenášovi Josefu Hlávkovi, zakladateli České akademie pro vědu, slovesnost a umění, u kterého se většina výše jmenovaných umělců scházela na jeho zámku v Lužanech a v jeho salonu v Praze. Prostě tohle pokračování, na rozdíl od Sňatků z rozumu, je zpolitizováno v duchu tehdejší komunistické ideologie. (22.05.2015)

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)

7/7 Již barevné pokračování báječného Neffova seriálu Sňatky z rozumu. Některé příběhy jsou vysloveně slastné, zejména Míša Born na převýchově, mladá Ema Destinová, případně Marie Nedobylová, která uměla německy pomalu lépe, než samotný císař pán či Metoděj Nedobyl a jeho hrdinná smrt za vyšší dobro. Není to tak dokonalé jako ten epický příběh odehrávající se v předvečer otevření Národního divadla, ale i tak je stále se k čemu vracet. Jeden vrchol národního obrození národ nespasil. (31.03.2019)

Do Sňatků tomu fous chybí, ale stejně se jedná o výborný seriál. A výkon Luďka Munzara patří ke špičce toho, co kdy kdo v seriálu zahrál. Jeho nácek nemůže nechat nikoho na pochybách, proč mladý Born s chutí a radostí poslouchal svého učitele. Ještě štěstí, že členové NSDP nebyli tak přesvědčiví jako Munzar, ukecali by i Ježíše, aby radostně hajloval. (01.11.2012)

Čas natáčení se od seriálu Sňatky z rozumu dost vzdálil. Zatímco v ději nakonec uplynulo de facto jen pár let, ve skutečnosti dělí filmařinu prakticky dvacet let. Bornův syn hraje gymnazistu, ale působí opravdu úplně jinak. A změnily se i další postavy. Právě Bornův syn nebo Marek Brodský jsou nejslabší články v řetězu. Naopak Jiří Císler prakticky exceluje. I nadále sledujeme osudy rodinných klanů, ale je pravda, že prostor dostávají jiní. Ani těch dějinných událostí už není tolik. Spíše vidíme marnou snahu dělníků za spravedlnost a tu úsměvnou z řad Rakouska, které se všemi možnými i nemožnými způsoby snaží potlačit vzpoury a snahu o právno na straně Čechů. Ale i Češi se drobí a každá ze skupin bojuje za něco jiného. Myslím, že seriál přináší takové hořko sladké pousmání spíše protirežimním odpůrcům. A možná i všem ostatním. Zatímco komunisté jistě oslavně opěvovali tento seriál, ve kterém haní Rakousko-Uhersko jako zhoubu, která potlačuje práva a svobody dělníků, kteří volají po socialimu, tvůrci si mnuli ruce, že v hávu zastaralého režimu poukazují na nešvary současné. Zatýkání, zastrašování a vymyšlené procesy. Propaganda samozřejmě zapracovala, té se filmaři nevyhnuli, ale jak už jsem zmínil, člověk chápající četl a čte mezi řádky. Výborní herci, masky, kostýmy a výprava dělá ze seriálu jeden z těch lepších mezi historickými a František Filip tohle uměl. A tak jediné, co doopravdy chybělo, byl původní vypravěč Václav Voska. (22.03.2021)