Star Trek II: Khanův hněv

Velká legenda mého dětství a rozhodně jedna z nejpovedenějších hvězdných štrapácí pro velké plátno. Po "seriózněji" pojatém startu, který byl z velké míry tematicky i stylisticky ovlivněn Kubrickovou Vesmírnou odyseou (jako mnozí další), takže místo epických bitev předvedl relativně filozoficky orientovaný zážitek v kombinaci s hypnotickým opájením se krásou vesmírných lodí (v rytmu božské Goldsmithovy hudby) a mysteriózní atmosférou, zacílil takřka kompletně obměněný tvůrčí tým na plnokrevné dobrodružství, na spektakulární space operu se vším všudy. Nový režisér Nicholas Meyer přinesl do druhého ST celovečeráku esenci toho nejlepšího ze seriálové produkce, kvintesenci hardcore ST a ukázal, že dokonale rozumí jejím postavám i interakcím mezi nimi. Khanův hněv je vtipnější, napínavější, emocionálnější a melodramatičtější. Avšak rozhodně nejzajímavějším specifikem je to, že se inspiroval jednou ze svých dávných čtenářských lásek a "oficiální" dění na Enterprise i vesmírná klání s Reliantem vymodeloval podle života a způsobu vedení bitev v námořnictvu za dob napoleónských válek. Nutno podotknout, že velmi věrně! James Horner (v počátcích své kariéry) navíc zkomponoval nádherně pompézní, dynamickou partituru, která je zaslouženě počítána k vrcholu ST hudby a naopak trikaři z ILM odvedli úžasně poctivou práci na tricích, které ani dnes - v éře digitálního morfingu - neztratily nic ze svého nostalgického kouzla a "zemitosti". Jedním z důvodů, proč je Khanův hněv tak dobrý filmem, je v neposlední řadě i logicky odvoditelný fakt, že má naprosto výtečného a maximálně charismatického záporáka, jehož konflikt s admirálem Kirkem má ten pravý osobní rozměr (Hitchcock by mi jistě dal za pravdu). Zkrátka Khanův hněv je i po letech výbornou a nenudící záležitostí. Dokonce natolik, že jsem schopen mu odpustit i jisté "osmdesátkové" neduhy a recyklaci záběrů z jedničky ze scény v "suchém" doku. (08.08.2007)

Ešte teraz sa cítim zvláštne sviežo. Druhý film rozhodne nie je dokonalý. Rozhodne ho nemôžem prirovnávať k star wars a ani ho prirovnávať nemienim. Star Trek bol o niečom inom. Táto fylozofická odyssea plná charakterov ktoré sa vám dostanú pod kožu je neskutočne pôsobivá aj keď atmosférou a magickosťou sa nikdy nemôže rovnať Lucasovej sérií. Na druhú stranu je tu ale badateľnejšia silnejšia dávka emócií a prvotriedného herectva. Či už je to Shatner alebo Nimoy, ktorý sú neskutočne presvedčivý a až nadskutočne uveriteľný, alebo všetky vedľajšie postavičky Doohan, Takei, Nichols a mnoho ďalších, ktoré jednoducho do tohoto vesmíru patria. Vtipné je, že polovica filmu sa odohráva v miestnosti, kde sa všetci točia v otáčacích kreslách a rozprávajú a vymýšľajú. Je to na škodu? Myslím, že nie. Scenár je doslova prešpikovaný rôznorodými myšlienkami, ktoré sú prednášané hereckým asnáblom z nezvyčajnou ľahkosťou a opatrnosťou a preto si každú jednu vetu uvedomujete. Plný počet nedávam len a len kvôli Khanovi. Montalban bol jednoducho s tou svojou posadnutosťou smiešny. A vyzeral jak zálesák. Inak výrazné zlepšenie od jednotky a posledných 15 minút môžem prirovnať k jednému z najšilnejších zážitkov aké som mal možnosť vo vesmíre vidieť. . (16.11.2009)

Druhé pokračování filmového zpracování seriálu Star Trek se mi líbilo o něco více, než předchozí díl, a to nejspíš hlavně proto, že mě konečně dokázal alespoň trochu udržet pozorným (ale musel jsem se při tom hodně soustředit). Zatím co v jedničce byla hlavním cílem filozofie, zde to spíše vystřídaly akční prvky a to se mi hodně líbilo, některými místy film působí dokocne přímo hororově - například když dvojice prozkoumává zkroskotanou loď, potom vyjdou a tam stojí skupina tajemně odděných lidí. Herecké výkony jsou opět na nejlepší úrovni a zamlouvalo se mi, že zde dostal o něco více prostoru Leonard Nimoy v roli Spoka. Speciální efekty tu jsou na svou dobu docela obstojné, ačkoli se s takovým Star Wars vůbec nemůžou rovnat, ale stále lepší než v jedničce. Na příběhu filmu mám jedinou poznámku a to tu, že konec měl nastat již v jedné hodině, kdy se obě kosmické lodě střetnou proti sobě a jedna z nich (nebudu prozrazovat) tu druhou poškodí natolik, že by stačila jedna rána a byl by definitivní konec. To se však nestalo a proto mě potom ještě čekala další téměř hodina, kdy se z filmu stala "hra na honěnou", kdy se obě lodě střídavě střetávaly, ničily a potom zase oddalovaly. Trochu mě také mrzel konec, ve kterém zemřela má nejoblíbenější postava, kvůli jsem se také na tuto sérii začal dívat, ale naštěstí se údajně objeví i v dalších dílech, a snad také živá. (17.09.2011)

získal postupem času status fanoušky nejoceňovanějšího filmového příspěvku do univerza Star Treku. ačkoliv osobně nesouhlasím, že by vskutku byl nejlepším filmem mezi všemi dnes již třinácti kousky, dobře rozumím tomu, proč se snímek těší až takové oblibě. předně je tomu tak proto, že na rozdíl od předešlého a většiny následujících vychází z přímočaré a v základu nekomplikované zápletky. nemají v něm místo žádná neuchopitelná fantastická mystéria, diváky netrápí žádné filozofické hlavolamy, žádné alegorie jim nenastavují zrcadlo a nenutí je k morálnímu (sebe)zpytování. místo všeho toho film spoléhá "jen" na prostý, avšak spolehlivý archetyp souboje dvou vůdců, dvou odvěkých protivníků, a to v dimenzích hrubé síly i intelektu. ne že by snad oduševnělost scházela filmu docela. své vlastní myšlenky v sobě zjevně nese. jen je nepojednává do přílišné hloubi a nevěnuje jim příliš prostoru. spíš pokaždé jen zabředne pod povrch, aby se trochu osmělil, a vzápětí se kvapem vrací k akci a napětí. co však budí klamný dojem intelektuální hloubky, je těsná návaznost těchto myšlenek na vnitřní prožitky postav a jejich role ve vyprávění. tím se dostávám k další (tentokrát plným právem) oceňované přednosti filmu - k práci s postavami. první film podle Star Treku postavám péči sice věnoval, každé dal její vlastní smysl a její vlastní úděl, ale to vše se nakonec ocitlo v rozlehlém stínu ústřední záhady a jejího řešení. především však postavy zůstávaly typicky roddenberryovsky "sošné". se startrekovými postavami se vůbec těžko sžívá. s charakterově naprosto dokonalým jedincem, rozumným, poctivým a veskrze čestným není vůbec lehké se identifikovat, a přesto přesně takoví jsou Roddenberryho lidé budoucnosti. to však naštěstí neplatí pro Meyerovy lidi budoucnosti. pro verze hrdinů z Khanova hněvu se pochopení nachází snáz. zde jsou totiž obtíženi méně abstraktními, a proto daleko srozumitelnějšími starostmi. řečeno prostšími slovy, postavy filmu jsou lidštější, než jak byly známy do té doby. stačí si vzpomenout na Kirka, když v útrobách planetoidu Regula přemítá nad volbami, které kdysi učinil. sužují ho vzpomínky na malý podvod ze studentských let, kvůli němuž se však nikdy nenaučil zásadní lekci a to nyní může stát mnoho lidí pod jeho velením životy. tím se zase dostávám ke konci filmu a poslednímu z nejvýznamnějších důvodů, proč si film vydobyl svůj kultovní status: "Byl jsem a vždy budu Vaším přítelem..." neboli největší scéna v dějinách filmového Star Treku až po současnost. tím jsem si tak jist, že ani necítím potřebu tak smělý výrok zdůvodnit. (14.10.2017)

Vidím, že máme s Galadriel opět stejný názor. Wrath Of Khan je podstatně akčnější než liché díly a navazuje na jeden z dílů originál seriálu, což nemusí každému dojít ani při Khanově vysvětlovačce pomsty Kirkovi. Opět výborné efekty a (ne opět, ale výborná:)) hudba James Hornera. Velmi slušný dobrodružný scifátor s emotivními momenty. 80% (08.04.2003)