Bracia Karamazow
The Karamazovs
Karamazovi
Režie:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Marek Matějka, Jan Kolařík (více)Obsahy(1)
Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (759)
Trojan Pan herec, Radek Holub velké překvapení. Mám hroznou chuť jet do Prahy do Dejvic na toto představení. Můj oblíbenec Myšička nezklamal, ikdyž by si asi zasloužil více prostoru. v Revizorovi to jasně prokázal, že na to má. Je to ale dost temné, ostatně jako celý Dostojevskij a Rusko v 19. století ()
fascinující výkon Ivana Trojana, zde lze vidět, že je jeden z největších českých herců, ale filmové zpracování je odporné..udělat to bokově, kdyby to bylo jen o Karamazech tak dám rozhodně víc... ()
Nevšední, silné, poutavé, režisérsky velice dobře uchopené a hlavně - herecky famózní (u Trojana už to beru za samozřejmost, velice mě překvapil vynikající Radek Holub). ()
Já jsem si z těch 110 minut nic neodnesl. Dramaticky zahrát naši herci umí, ale skutek utek. Znovu bych to vidět nechtěl, trápil bych se jako předtím. ()
Jako filmová inscenace Dostojevského je to po všech stránkách jednoduše parádní, - režie, kamera, hudba, Trojan ... Nicméně čekal jsem, že Zelenka bude více pracovat s potenciálem, jak hru zamíchat do reality. Místo toho je tam paralela s dělníkem a jeho dítětem + další jiné slepé odbočky (Novotného prachy), které na sílu toho divadla prostě nestačí. Možná jsem to nepochopil, ale v té realitě jsem necítil tu energii, která z divadelní hry přímo sršela. ()
Už to bude nějaký ten pátek co jsem tento film viděl.A právě proto nedokážu pochopit proč zrovna dneska jsem si na něj vzpomněl a rozhodl jsem se napsat tento komentář.Karamazovi jsou zvláštní dílo.Myšleno v tom nejlepším možném vyznění slov.Hodně mě překvapilo celkové uchopení příběhu, které je rozděleno na dvě části a to realitu a představení.Jelikož jsem titulní knihu od Dostojevského nečetl, tak jsem byl unešen nácvikem na představení.O to bolestivější pro mě byla realita snímku, která mě spíše nudila.Výborné herecké výkony, skvělá atmosféra dělají z filmu něco víc.Velmi dobrá podívaná. ()
Hotový herecký koncert točený v úžasném prostředí. Dokonce i téma Bratři Karamazovi mi byl velmi sympatický.Prakticky každý z protagonistů si urval kus pro sebe. Nikdo svým talentem nepokulhával, ale ani nikoho nepřečníval. Jako celek měl film Karamazovi jen jednu chybu, a to příběhové vsuvky, který dojem narušovaly jako například problém Davida Novotného s dotočkama filmu. Jinak ale Zelenka zaválel. ()
Filmy pana Zelenky a jeho přátel jsou skvosty českého kina a já je až teprve nyní poodkrývám. Je to nápaditý, zběsilý, zanechá to v nás dojem, no a pokud máte k dispozici takový ansámbl herců jako byly tady tak vám z toho všeho padne brada. Jak se dá krásně skloubit divadlo, film a stará ruská klasika. ()
"Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na světě. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení, a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno, všechno." Ano, jsem rád, že podobný film u nás vznikl. Zelenka a Sláma jsou dnes asi jediný čeští režiséři, kteří se snaží oslovovat inteligentnější publikum a tvořit kvalitní soudobý film, který má co říct nejen českému divákovi. Ale. Není to pořád málo? Je. ()
Samotná hra je naprosto úžasná, herecké výkony jsou neuvěřitelné (teda vlastně uvěřitelné. Neuvěřitelně uvěřitelné). Děj okolo a jeho propojení s hrou jsou bohužel pouze průměrné. Za povedené považuju scény, kdy nevíme, zda se spolu začnou mluvit civilní osoby nebo divadelní postavy. A scénu s loutkou Dostojevského předvádějící epileptický záchvat považuju za jednu z nejneskutečnějších, co jsem kdy viděl. Nepamatuju si, kdy se mi naposledy stalo, abych se smál, přitom se za to styděl a ještě u toho otvíral hubu úžasem. ()
Ivan Trojan opět dokazuje své kvality nejen na filmovém plátně. Bravurní dílo s ještě lepší hudbou. ()
Geniální zpracování geniálního Dostojevského. Zelenkovi se podařilo nemožné, tedy zpracovat drama tak, aby působilo i na filmovém plátně naprosto přirozeně. Jde podle mě o výrazně lepší počin než Trierův Dogville, přestože svým způsobem jde také o scénický minimalismus. Kulisy ocelárny (jakožto stavby cílené k porážce víry a ducha) působí na pozadí dramatu o snaze poražení víry a ducha neskutečně působivě. Když se k takovému námětu přidá výborné herecké obsazení z Dejvického divadla v čele s výborným Ivanem Trojanem (připomínajícím svým stoprocentním hereckým výkonem Jana Třísku) vzniká intelektuální proud, kterému se jen stěží dá vyhnout. A proč taky? Kdo neviděl tento film přichází o hodně... o jeden z nejlepších filmů posledních let, ne-li české kinematografie vůbec. ()
Petr Zelenka a prakticky všichni zúčastnění se rozmáchli ke gestu širému jako ruská duše. Gestu tak mohutnému, až se chvílemi zdálo, že si sami podrazí nohy... Tolik patosu... Jenomže to nakonec zvládli. Což je potřeba ocenit. A lehounce smeknout. ()
K úplné dokonalosti jim ještě maličko chybělo. Hlavně si myslím, že tento film nejvíce těžil z Trojanova hereckého umu a kdyby tam nehrál on, tak by ten film vůbec nebyl tak dobrý, jako je. ()
Zaujímavé spracovanie a pútavé výkony všetkých hercov. ()
Asi ta nejpoetičtější, nejinovativnější a jednoduše nejlepší esence divadla a reality, kterou lze nalézt. Skvěle rozprostřená záležitost, kde polo-opuštěná továrna jen dodává skvělou atmosféru v příběhu epického jako lidstvo samo. Nebo spíše lidství. K tomu se dodává i reálie ze skutečného života. Nejdříve mě ovládla vůči tomuto kroku skepse, ale nakonec ono propojení hry s realitou se stalo tím originálním a skvělým aspektem, který pohání celý film. K tomu nesmíme vůbec zapomenout na geniální herce, kdy se dost divím, že právě Trojan zde nezískal dalšího Lva. Podobně jako spousta dalších herců, kteří ze sebe dostávají maximum. Síla slov je silnější než kdy předtím. A vychází to perfektně. Člověk ani nestačí sahat po lepších částech. ()
Ani samotný Dostojevskij by ma asi nebavil a táto čudesná kombinácia hrania v prostredí priemyselného podniku už vôbec. Herci sa snažili, očividne robili, čo ich baví, ale na mňa to nefungovalo. ()
Velmi silný příběh, který opravdu upoutá. Excelentní dílo, které může bez problémů konkurovat evropským filmům "velkého kalibru.“ Výborný scénář Petra Zelenky a skvělé herecké výkony všech účinkujících. Nejemotivnější část celého filmu: "Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako bůh a všechno mu bude dovoleno a jakmile bude člověk bohem přestane platit jakýkoliv zákon a vše bude dovoleno!" ()
... nebudu se dlouhosáhle rozepisovat... Myslím, že to není třeba a člověk by navíc zbytečně rozebíral něco, co by mělo z větší míry zůstat nevyřčeno. Pro mne to byl a je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Je to opravdový filmový "Kus". ()
Související novinky
Oscaroví tvůrci míří do Prahy
Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Lars von Trier by měl radost a dokonce si troufám tvrdit, že kdyby dostal pod ruku takové téma, poradil by si s ním velmi podobně, jako Petr Zelenka. Divadelnost totiž rozhodně není pojem, kterému by se Trier bránil (vždyť si vzpomeňme na Dogville), také rád uplatňuje postup, při kterém konfrontuje teatrálnost jím vytvořeného světa s postavami, které jsou nanejvýš lidské, nicméně musejí v takovém, necitlivém a jako by ze sirek poskládaném světě žít (viz jeho film Prolomit vlny, v němž postava ztvárněná bezchybnou Emily Watson také neustále naráží do hloupých zákonů společnosti, které jsou nicméně většinou vyobrazeny tak chladně staticky, že nám připadají více než skutečné, teatrální, nalinkované a jako by předem domluvené... velmi podobně je tomu také v Dogville či Kdo je tady ředitel? (kde je ovšem do značné míry teatrální také hlavní postava, která ač prožívá problémy se zákony nekorespondující, tak na nás nepůsobí vysloveně vzdorovitě či mučednicky)). Petr Zelenka se Trierovi blíží ne tím, jak pracuje s dramatickým divadelním materiálem, nýbrž jak tento staví do souvislosti s civilní rovinou filmu, resp. s rovinou, v níž se střetávají dramatické charaktery divadelních postav s charaktery či alespoň temperamentovými vlastnostmi skutečných herců, které mohou být buďto v naprosté shodě (Radek Holub - a jeho excentrické chování, které si můžeme vysvětlovat tím, že zůstává ve své roli i v momentě, kdy právě nehraje, nebo, že zkrátka svoji roli hrát nemusí a hraje tedy v podstatě sám sebe nebo někoho sobě velmi podobného), nebo se mohou diametrálně lišit (Lenka Krobotová - jako postava je schopna myslet jen na sebe, zatímco jako skutečná existující žena projevuje nemalou empatii). Pomocí kontrastů mezi civilním, hereckým a konečně divadelně charakterovým egem (každý z přítomných herců má prakticky tři role: osobní život, který si můžeme domýšlet pouze skrze některé narážky v dialozích či dějových motivech (například peripetie kolem odjezdu Davida Novotného: tušíme o něčem, co se nevztahuje ani k divadelnímu festivalu ani k současnému ději), herecký život (rozhovory herců v šatnách: prozrazují nám sice cosi o hercích jako o hereckých osobnostech, o tom, jak fungují vztahy mezi nimi, neprozrazují však takřka nic o hercích jako o lidech - opět, až na výjimky: například hádka Trojana a Novotného ohledně jeho odjezdu, nebo všudypřítomné narážky na Trojanův herecký fenomén a oblibu, kterou má u diváků) a nakonec život, který je podstatou každého herce, totiž život jeho postav, jeho herecká prezentace, jeho řemeslo) Zelenka vytváří atmosféru "trierovsky" manipulující a z toho potom může těžit při dramatických scénách divadla, které působí o to intenzivněji, divák je už ovšem nedokáže vnímat bez okolností životů (zákulisí) herců, které Zelenka poodkryl, což paradoxně stírá divadelní kontury divadla. Film tedy v konečné fázi vnímáme a vykládáme spíše jako film o divadle, než film divadelní či divadlo kopírující. V tomto jediném se Zelenka výrazně od Triera odlišuje: zatímco Trier usiluje o projekci hlavních postav do umělého divadelního světa (jeho film má koneckonců fungovat jako klasické divadlo, které je ovšem narušováno přítomností živého, tedy neteatrálního, elementu), Zelenka usiluje o totální splynutí divadla s realitou, k čemuž mu dopomáhá, mimo již zmiňované, přítomnost tragického motivu smrti dělníkova dítěte. Nastává tato situace: zatímco dělník prožívá divadlo na úkor reality, herci v některých momentech prožívají dělníkův osud na úkor divadla - obojí však nadále funguje i nezávisle na sobě a Zelenka tady dokazuje, že divadlo je v podstatě realitou a naopak. (Spoiler) Dělníkova sebevražda v závěru už jen zesiluje divákův dojem, o který ostatně Zelenkovi šlo nejen příběhem, ale už samotnou volbou námětu, že divadlo, de facto umění jako takové, bude vždycky pro člověka to nanejvýš přirozené - nebo není, ale mělo by být?___Na české poměry se jedná o skutečně nevídaný projekt, kterému co do světové úrovně dopomáhá také výborná hudba Oscarového skladatele Kaczmarka. () (méně) (více)