2012

Zábavný potenciál zúžitkovaný na plné obrátky. Jednotlivé scény síce sú klišé, ale ako celok vedú nie celkom predvídateľnými cestičkami a prinášajú toho viacej než trailery. Ani chvíľu som nemal pocit, že sa snímka tvári vážnejšie než by jej svedčalo - Roland Emmerich tentoraz prekvapivo umne vykompenzováva mieru každej absurdity adekvátnou dávkou humoru (jazda po L.A. limuzínou, ktorá okrem iného chytí sprchu z fekál-cisterny, je čistým komediálnym úletom a s katastrofickým thrillerom nemá nič spoločné), pričom ale vzápätí dokáže i ohúriť (úžasné prílivové vlny). Ale čím ma 2012 prekvapil najviac a prečo mu dávam 4* (nie, neboli to ani miestami priemerné efekty, a už vôbec nie lacný look digitálnej kamery, na ktorý si evidentne budeme musieť zvyknúť aj pri eye-candy big-budgetoch) je politický prístup. Najmenej etickou postavou celého filmu je hlavoun z americkej vlády, pracháči sú kritizovaní za to že sa zachraňujú na úkor robotníkov a spásou sveta tu tentoraz nie je americká vlajka, ale na celé kinoplátno roztvorená mapa s nápisom “CHINA”. Americká vlajka je tu v spoitosti s komickou postavou Woodyho Harrelsona skôr zosmiešnená (mimochodom skvelá scéna na kopčeku s výhľadom do údolia). A každý väčší národ / svetadiel je tu zastúpený buď veľmi trefne napísanou a obsadenou figúrkou (vedie ruská trojka + ich hafan), alebo sa naň nezabudne aspoň symbolickým významom (Afrika...). 2012 je natoľko ľudový katastrofický veľkofilm, že si ruku v ruke s vysokým levelom zábavnosti získal všetky moje sympatie. A že v ňom Mona Lisa hľadí z Louvru cez okno na Eiffelovku mi je šumák. ___ 2. zhliadnutie: Keby bol Emmerich vo svetovej politike, nebolo by vojen a všetci by sme sa priateľsky držali za ruky (a chodili do kina). Z tohto jeho filmu je zatiaľ najviac cítiť, ako veľmi miluje starý dobrý katastroficko-dobrodružný Hollywood. Ultimate guilty pleasure. (05.11.2009)

ano vim, ze 4 prijdou i pro nektere emerichomily az moc, protoze tenhle film se opravdu, co se tyce deje, vubec nepovedl, muzu rict, ze je snad horsi nez Den poté... ale je to podano az tak napadne, ze mi prijde, ze si z nas Roland dela srandu, coz je jinak v nekterych scenach opravdu videt (rusaci rulez). priznavam, ze neustale uteky ala 3x letadlo a 2x auto me dost stvali, prece mohli ve scenari zapracovat i s jinymi dopravnimi prostredky, priznavam, konec je fakt wtf, vypada jak z nejakeho podradneho serialu a je prilis happy na to, ze celej svet je ve srackach, ale holt, kdo tohle necekal, nemel chodit do kina.. ja to cekal, a tak sem obdivoval jen vizualni stranku filmu, ktera v nekterych zaberech opravdu bombarduje zrak.. a taky jednoho silence, pro ktereho byl tenhle rok opravdu velmi vydareny (jeho video o konci sveta me dostalo do kolen). takze na prvni pokus prumerne ctyri, podruhe se uz neodvazim podivat, asi bych musel jit pres vsechny moje sympatie dolu.. 7,5/10 (23.11.2009)

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem. (26.01.2010)

Už dlhú dobu som túžil po ňejakom lahšiom kúsku, kde mozgovú činnosť človek veľmi nepotrebuje a môže sa zcela oddať vizuálnym radovánkam. Pozrieť si tento film má zmysel len na plátne a so 125 decibelovým ozvučením. Monitorový film by to mohol byť len v prípade, že sa to skončí beznádejou na dochovanie ľuďskej rasy. Veľká škoda, opustením klasického schématu sa to mohlo dotiahnuť ešte ďalej...) Epická pluvanica do ksichtu všetkým, ktorý na Emmerichove filmy nepozerajú s nadhľadom. |Videno v Palace Cinemas Praha, 12.11.2009| (13.11.2009)

Za naprosto excelentní vizuální stránkou, která při demolici světa překonává snad všechny katastrofický filmy dohromady, je bohužel hodně směšnej příběh, kterej u mě nejednou vyvolal posměvnej úšklebek, což se bohužel dostavovalo čim dál častějí, čim víc se film blížil ke konci a bohužel i ty katastrofický části ke konci ani zdaleka nedosahovaly toho, co se dalo vidět na začátku, navíc si myslim, že mimo tu vizuální stránku, je to naprosto typickej katastrofickej film, kterej nenabízí vůbec, ale vůbec nic novýho a spíš si vybral ty špatný věci k okopírování (19.11.2009)