Náš vůdce

Tak konečně naše škola vybrala nějaký kvalitní film, na který nás poslala. Zfanatizování a zmanipulování studentstva je sice dost urychleno pro potřebu 100 minutové stopáže, ale svůj účel plní. Vlna nepřekvapí, vyústění je odhadnutelné v podstatě od začátku, ale stejně je posledních dejme tomu pět minut opravdu silných. (07.11.2008)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala. (30.08.2009)

Cekal jsem nejaky utahany, i kdyz asi syrovy drama o uciteli, co mu hrabne a zacne vysilovat a dostal jsem neco naprosto jinyho. Celej film, ackoliv ukazuje zavazny veci, je natocenej docela pohodovou a hlavne sviznou formou, ucitel sice vymysli podivnej experiment, ale je to sympatak, kterymu z moci nijak nehrabne. Tady jde o sledovani promeny studentu, ktery nejdriv meli proste svoje skupinky, ve kterejch se bavili, ale postupne jsou to bud clenove Vlny, nebo ty ostatni a dochazi tak postupne k potyckam, ktery jsou skvele vygradovany az k drsnymu finale. Od rezisera Holky to chtej taky bych teda takhle skvele natoceny a i kdyz drsny, tak zaroven zabavny drama necekal, hodne prijemny prekvapeni a jasnejch 5*. (01.11.2009)

Opět moc zajímavý snímek, navíc z německé kinematografie. Perfektní ukázka toho, do jaké míry jsme zmanipulovatelní a jak málo k tomu někdy stačí. Tady šlo Rainerovi o experiment, ale netušil a asi ani nedomyslel možné důsledky, které ve finále byly katastrofální. Stačí být dobrým manipulátorem, který umí velmi dobře jednat s lidmi, získat jejich sympatie, být dobrým řečníkem, hrát na city, navíc být svým způsobem charismatický a tak pomalu, ale jistě získává převahu nad ostatními. To všechno bylo skvěle ve Vlně vidět. A taky i fakt, jak je obtížné pro jednotlivce nejít s davem. Pro mně silný zážitek a ta postupná gradace událostí i když kvůli stopáži značně zrychlená, byla výborná. (12.01.2013)