Nine

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)

Strašná sprostosť. Na snímku som sa pozrel, lebo ma lákala po mnohých stránkach. V prvom rade mnohé sexi herečky, v nylonkách a stilettách, v neposlednom rade, pretože Nine je známy broadwayský muzikál. Ale je pravda, že ja muzikály neznášam. Tomuto som však dal šancu. Film nás navyše zavedie do talianskych Benátok. Nedostal som ale nič. Žiadny sexi náboj, žiadne dobré songy, proste nič. Po nudnom muzikáli Chicago, sa režisér Rob Marshall púšťa do ďalšej nudnej snímky. Ničím výnimočné tanečné čísla a superhviezdna herecká zostava nezachraňuje filmovú verziu presláveného brodwayského muzikálu Nine. (26.10.2019)

45% Muzikaly na filmovym platne nemam moc rad, az na vyjimky jako My fair lady je na nich hrozne videt ze vznikly pro divadlo. U Nine to plati tuplem, sterilni divadelnost cni na hony daleko, veskera muzikalova cisla se odehravaji divadelnim jevisti, mole, ci jinem podiu, choreografie nema v takovem prostoru naprosto cim prekvapit, rek bych ze bude aspon z pulky okopirovana z puvodni divadelni verze. A kdyz to neni na zivo, tak proste to co na divadle funguje, na platne selhava Pisnicky jsou az na dve vyjimky (Be Italian a Cinema Italiano) nechytlave. To co "zpiva" Judi Dench ani neni pisen, jen recituje slova na hudbu, coz je obsazeno i v dalsich hudebnic vystoupenich. Navic ke vsemu se dej hrozne vlece a je nudny a kdo videl 8 1/2 tak ho nema cim prekvapit, spis nez poctu Felinimu mi to trochu pripomina vykradacku. spis takovy upraveny remake pro Americke publikum, ktere o Felinim nejspis v zivote neslyselo. Uz proto mi prislo divne, ze by nekdo v Americe tocil poctu pro Feliniho, dyt ho tam nikdo krome par skalnich fandu nezna. Americane na cizojazycne filmy nechodi. secteno a podtrzeno jedina dobra vec na celmy filmu je Marion Cotillard ktera o nekolik trid prekonava slavnejsi kolegyne herecky i charizmatem. V Edit se mi moc nelibila, ale po Nine se zacinam tesit na jeji dalsi film. (04.03.2010)

3,5*/5...Nine nie je svojim vyznením tak pútavým pre masy, možno aj v tom je problém s jeho chladnejším prijatím verejnosťou. Pocta a pripomenutie Felliniho je tu viac ako zrejmé, čo mi prišlo ako veľmi oživujúci prvok. Úprimne vravím, že Nine ma potešil, na druhej strane objektívne mi je jasné, že s takým Moulin Rouge ani Chicagom sa merať nemôže, čo do kvality muzikálových čísel, prepracovanosti a príbehu. Hereckému tímu u mňa dominuje jednoznačne Marion Cotillard (jej boli po všetkých stránkach určite najlepšie), aj keď ostatné slečny, keď nič iné, tak aspoň "potešili mužské oko":) Nine je dobrým muzikálom/filmom, ktorý však s najväčšou pravdepodobnosťou nevojde do dejín kinamatografie a rýchlejšie zapadne prachom... (12.03.2010)

Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... (11.07.2012)