Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Vojdi do prázdna
Enter the Void
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrají:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (1)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (394)
Úvodní titulky jsou fakt super, to uznávám. :) Pak mě zaujal ještě výkon holčičky ze vzpomínek a průlety nad nočním Tokiem... První hodinu a půl se ještě dá udržet pozornost, ale to je film teprve kousek za polovinou; řekněme si to upřímně, ta poslední hodina tam být už nemusela a mohlo to skončit návratem do situace ze začátku filmu (protože pak už je to jenom nuda). First person kameru nechválím, protože si odedávna zarytě myslím, že to je vykrádání mého vlastního nápadu. Co je nesnesitelné, je sestra hlavního hrdiny, která vám během jednoho večera znechutí slovo "fuck(ing)" jeho neustálým omíláním natolik, že na něj dost možná začnete být alergičtí. Bohužel právě ona dostává v průběhu filmu čím dál více prostoru... Prolínačky jsou vážně dlouhé (aspoň to kroužení nad předmětem, "kterým se bude prolínat", by bylo záhodno zkrátit), ale jejich barevnost a blikavost do celkového rámce filmu docela zapadá. A kontroversnost? ***spoiler*** Pár scén asi bude působit pobuřujícím dojmem (vysypání zpopelněného bratra do dřezu, záběr na embryo/fetus po potratu), ale rozhodně to nejsou ty sexuální. V každém třetím filmu je sexu víc, a navíc tady většina choulostivých partií zůstává decentně zakryta vyzařujícím světlem. Celkový přínos filmu ale nenacházím... Ti, kdo stáli u zrodu tibetské knihy mrtvých, by asi tímhle zpracováním byli poněkud zaskočeni. :) ()
Nechápu, proč to má 160 minut, když je celá závěrečná hodina tak neuvěřitelně nudná. První polovina se mi přitom moc líbila. ()
Celkový provedení filmu a hra s poletující kamerou či kamera v první osobě dělá film dost zajímavej, bohužel mi ale příjde dost utahanej a hlavně ke konci i nudnej... ()
"Jeden krok, jo?" Hned v úvodu mého komentáře bych rád zdůraznil, že jsem si při sledování tohoto metafyzického filmu, nemohl nevzpomenout na videoklipy k písním "Sparks" nebo "Happy Up Here" od norské skupiny Röyksopp, jejichž vizuální podoba je zde opravdu patrná. Každý film však musí nejprve nějak začít a tento odstartovaly přímo stroboskopické titulky nevhodné pro epileptiky, na které navazovaly dokonalé vizualizace organických halucinací ze světa abstraktních mikroorganismů, aby po jejich odeznění mohla na povrch konečně vyplout jakási estetika zkaženosti, dobře symbolizovaná fosforeskujícími barvami reagujícími na světlo ultrafialových zářivek, nebo neonovými nápisy či materiály s holografickými efekty na budově hotelu Láska. V závěru pak ještě mohu napsat, že samotný příběh vypráví jen o tom, jak se ze sestry stane matka a z bratra bratranec, nebo synovec. ()
Nejdřív jsem si řekl, že si musím dát tripa, aby se na to dalo koukat, ale netřeba. Kdo má rád díla od Gaspara Noéa, tak tohle musí prostě vidět. Ta kamera a ty střihy, to je prostě jeho, to má zmáknutý fakt suprově. Hnedka na začátku, co se stane přelomová věc, tak vás to ponoří. Bude vás zajímat nejen celý příběh Oskara, ale i lidí co znal a se kterýma se stýkal. Nejlepší na tom je, že se tohle úplně v klidu může reálně odehrávat i ve vašem městě. Některé scénky jsou tak skutečné, že se do toho možná i krásně vžijete. Ta atmosféra z nočního velkoměsta v tom je tak hustá, že se sami cítíte na drogách. Je to sice docela dlouhé, občas i hodně natahované, ale má to svoje takový to psycho zfetovaný kouzlo. ()
Zcela na rovinu hned přiznávám, že asi po hodině a půl až dvou jsem usnul. To se občas stává, nic se neděje, dokoukám film druhej den. Ale na tohle jsem teda vůli ani chuť neměl. Záběry byly sice krásný, ale k čemu to, když se film potácí odnikud nikam. Nechci ten film úplně odepsat, dávám proto prozatímně 2*. A snad se na něj ještě někdy podívám a hodnocení náležitě upravím. Obávám se ale, že budu muset bejt na drogách, abych se k tomu odhodlal. A nemyslím tím ty lehký. ()
někde jsem viděla dokument a přišlo mi ,že právě tam podobně popisovali stav po sežvejkání houbiček (nebo co se s nimi dělá).Záběry pindíka jak se dere k cíli,dítě v misce.........setsakra silný kafe na mě....Z toho titulu dávám jeden flastr.Ale scénář dosáhl zřejmě svého.Ví se o něm.Jinak by si Noé možná ani neškrtl. ()
MINIKINOKAVARNA, Ostrava, 4.6.2010: Halucinogení film. Vynikající kamera, střihy, atmosféra, vše zapadá a šlape to. hercky zvládnuto. Výběr lokace Tokia je na výbornou. Vizuální orgie. To vše platí pro cca první hodinu a půl. Nevím proč, ale pak se to celé rozpadne. Jakoby došel scénář a došlok k naprosto zbytečnému nastavování délky filmu. Stroboskopické vsuvky jsou četnější, přelety kamerou na Tokiem jsou téměř neustálé. Scény krátké. Já se ptám proč? Proč nemohl být film o půl hodiny kratší, scény v poslední hodině nahuštěnější, prostě proč to nedrželo styl a tempo první hodiny a půl? Nerozumím. Viděna verze 160 minut. 75% ()
Po druhém zkouknutí zvyšuji ze 4 na 5. Vzhledem k důkladnější pozornosti v počátečních dialozích mají všechny scény opodstanění a logiku. Díky toaletní pauze uprostřed mi to už ani ke konci nepřišlo dlouhé. ()
Nová dimenze filmu. Vstupte do hlavy feťáka a jeho posmrtné duše. Tohle být ve 3D, dojde u diváka k naprostýmu převtělení se do filmu - otázka je, zda by to nebylo jeho zdraví nebezpečné! ()
zfetovaný andělé všehomíra nad zkurvenym feťáckym tokiem, jemná ironie božího kurva humoru, regulerní acidovej trip, houby, durman, a god se směje. amen. amen pravím vám. ale chápu, že lidem, co uctívají pitomý holl komedie to všechno bude připadat neskutečný. ve skutečnosti jsem nikdy neviděl film, kterej by víc nahlížel za záclonu jevů a víc otevíral mysl... ()
75% Nechci srovnávat, přirovnávat, ale jedná se tak trochu o variantu k Requiem za sen (a je to do jisté míry povinnost, shlédnout tento film pro fanoušky právě Requiemu). Film vystřelí působivou první půl hodinou (celou z pohledu Oskara), pak se drží vysoko a divák sleduje minulost, přítomnost obou sourozenců, jak se vypořádají s nástrahami velkoměsta. To vše umocňuje výborná kamera. Bohužel poslední hodina, půl hodina byla strašná a skoro zbytečná (pravý opak Requiem za sen)... Nad čím jsem taky po shlédnutí filmu uvažoval bylo, že by film klidně mohl trvat hodinu a půl nebýt dlouhých, předlouhých záběrů v podstatě na nic, na druhou stranu si říkám, neztratil by snímek tímto své kouzlo? Asi ano.. ()
Film, kde si člověk uvědomí (ne, že by to uvědomění přišlo poprvé v životě), že jsme jen střípky všeho toho dění kolem, že jsme jen vesmírný prach, nehledě na to jaký život vedeme... Jsme jen částečky jakési energie ve světě, o kterém si myslíme, že ho známe, ve světě, který většina z nás považuje za definitivní. Takto to na mě celé působilo. Velmi depresivní a ponuré. Působivé. Jen tomu chyběla větší plynulost nebo možná spíše větší ucelenost. PS: Pravdu mají ti, kteří hodnotili 5* a stejně tak i ti, kteří hodnotili odpadem! V tomto případě se dá opravdu souhlasit se všemi, i tak moc protichůdnými, názory. Jen chci ještě podotknout, že tento film za umění nepovažuji. S filmem, který bych označil za umění, jsem se ještě nesetkal. Film je film. ()
Pokud jednou bude na Wikipedii kategorie "100 nejlepších filmů, kterým nejvíc uškodila stopáž", ENTER THE VOID by měl věčně smrdět hned na prvním fleku. Jenom z použitého materiálu půjde nastříhat výtečnou porno-kompilaci (a já DOUFÁM, že to fakt někdo zrobí), košatý drogový all-in-one trip, nebo skutečně vtipný šot, jak v jediné roli utrápit a duševně i tělesně obnažit herečku (sjetá nebo ošukaná Paz de la Huerta BTW vypadá jako zmastěný Jim Morrison). Máklé, depresivní, bez rokenrolu, rozhodně zajímavé, (pro mě) určitě nedokoukatelné. A pokud někde kolem 150té minuty zatočí kamera přímo do kundy, tak se bez toho protentokrát nějak obejdu. ()
Tak tedy, vešel jsem do prázdna (do kina). Během filmu jsem chtěl několikrát odejít, což jsem neudělal. Myslím, že jsem nebyl sám, protože po skončení na sebe lidé pokukovali a rozpačitě se usmívali. Hned potom jsem šel na záchod a krásně se vyprázdnil. Kolikrát jsem se už vlastně vyprázdnil? Mockrát, je to všecko pořád dokola, dokola, dokola. ()
Jak se u nás říká - MAZEC. Tenhle film mě dostal jak už dlouho žádný. Ale uznávám, že je to asi spíš pro lidi, co mají nějaký vztah k drogám a mohou se tak lépe vžít... Je tu velmi zajímavý pohled na "feťáky" z jejich pohledu, co všechno můžou zažívat a že to vlastně není tak špatné a už vůbec zavrženíhodné. Mě ten film držel přilepenou na obrazovku od začátku do konce. Nemám mu absolutně co vytknout, možná jen chvílema trošku moc sexu, ale to se dá pobrat i jako láska:) Takže vlastně dobrý... A je velmi důležité poznamenat, že film jako celek má 2 výklady... ()
Nekonečně divný, divný, divný! film. Pokud ale máte náladu na filmové ztvárnění dvou a půl hodinového tripu převážně na DMT ve směsi s velice tragickým životním příběhem dvou sourozenců, tak směle do toho! Já jsem to teda nakonec nějak zvládla a musím říct, že překvapivě to bylo dost fajn :) ()
Psychedelic trip s hromadou porna. ()
Film Vejdi do prázdna (Enter the Void) je velmi zajímavá a rozhodně netypická filmová podívaná, která se nepodobá ničemu, co jsem zatím viděl. Rozhodně doporučuji ke shlédnutí i když chápu, že se asi spoustě lidí nemusí líbit. Pozitivně hodnotím vizuální stránku tj. nápad a vizuální efekty. Jistě nejen dlouhé filmové záběry ukazují na autorovu inspiraci Stenley Kubrickem a celkem je možné film přirovnat ke slavnému Kubrickovu filmu 2001: Vesmírná odysea. Není to úplně jednoduchý film na pochopení, kde je hned na začátku jasné k jakému směřuje konci. Rozhodně se dá doporučit všem, kteří rádi nějak experimentují se změněným vědomím. S ním a ve 3D by to bylo fakt něco :-) ()