Pouta

Tak fajn (14.02.2011)

O. Malý naprosto odzbrojující! a navíc těch 140 minut uteklo neuvěřitelně rychle, byť se to tempo zdálo pomalé...bezpochyby zasloužení Lvi (11.03.2011)

Zrádný film. První zkouk mě nadchnul. Dvě a půl hodinky uteklo dřív, než bys řekl "tři - nemám víru, aspoň ji neztratím; čtyři - moje duše je mělká; pět - přešel bys přes ní suchou nohou". A člověka tohle utečení docela zamrzí, poněvadž Antonín by snad dokázal sám o sobě utáhnout i stopáž Satanského tanga. (Až v Antonínovi se všechno ostatní rozeznívá (není divu - k rezonanci nemůže dojít v "zaplněném" prostoru - a A. je dutý v tom nejlepším smyslu kolokace a zároveň "na stejné vlně" s ostatními), až když se v ostatních postavách zrcadlí (ať už obrazově, hudebním motivem nebo doslovným zopakováním jeho repliky), začnou se nám jevit komplexně, krásně nejasně a odporně.) Jenže. Napodruhé už se příliš zřetelně ukazuje, kterak je film přetížený jakousi... řekněme ideou; mnoho scén (jež nám třeba napoprvé braly dech) se náhle zdá naprosto zbytečných - pouze reduplikují to, co už film sdělil někde jinde, aniž by předchozí sdělení jakkoliv obohatil. Všechny scény jsou pěkné a napínavé, ale leckteré bohužel také postradatelné. Trochu důvěry v diváka! Jen ten nůž na stůl hezky položte, než zhasnete. Jenže ještě jedno jenže, kterým se přehoupnu zpět ke chvále: Konfrontace Antonína a Kláry je nezapomenutelná. Stejnost a rozdílnost zároveň, prezentovaná par excellence. Antonín je asi nejkrásnější postava v porevolučním českém filmu (promiň, Bédo). Nemůžeme si u něj být jistí ničím kromě jeho tzv. propasti a právě ta propast je místo, kde se s ním musíme nutně setkat. Ohledáváme ji nejdřív z úctyhodné vzdálenosti od okraje, ale pak se necháme přitáhnout blíž a blíž... Něco nelze vnímat s distancí. S jazykem namočeným do toho nejhnusnějšího "zla" společně s Pavlem konstatujeme, že se nám skrze toto zdá Antonín *lidštější*. Protože prostě zakusitelnější. Uchopitelnější. Ale je to tak? Vzpomeňme si na dialog u dršťkové. Nebyla celá ta... heh... romantická láska jen vnuknutím slabomyslného kolegy? Cesta k tomu, jak získáním kontroly nad jednou maličkostí uchopíme pevně do rukou zase celého sebe, celý svět? Cesta z (a je vlastně jedno z čeho; je to taková ta cesta z Bernhardova Wittgensteinova synovce...)? Každopádně mě film omámil natolik, že jsem si poslechla s opravdovou chutí dokonce i jakýsi experimentálně-hiphopový (?) song v závěru. Zrádný film. Hurá. (01.05.2011)

Film jako by byl symptomem toho, že, že se do českého filmového prostředí vrací něco jako koule. Výprava nemá chybu – rekvizity počínaje hnusnými košilemi a konče naleštěnými škodověnkami jsou pro diváka vyrůstajícího v 80. letech balzámem na vkusem otrávené oko. Zvláštní dojem – jistěže v dobrém – navozuje použití ryze post-2000 hudby. Sice si dokážu představit, že by filmem provázel třeba Michal David (strašidelné by to bylo dost), ale takhle se tvůrci spolehlivě vyhnuli tradiční bolesti českých retro filmů – navozování nostalgických nálad, které by věru nebyly na místě. Po technické stránce by bylo ještě trochu lépe, kdyby se jednou někdo obešel bez nadužívání barevných filtrů. Přes všechny technické finesy film stojí a padá s hlavní postavou. Jeho jméno je Antonín, jeho hodnost je poručík, bydlí básnicky a posléze i sám. Že se jedná o estébáka není to hlavní. Mohl by to být dealerem produktů mobilních operátorů, podomním prodejcem nebo kýmkoliv trávícím většinu času prcáním lidí. Jeho existence postrádá smysl a zaměstnání to jen podtrhuje. O to větší sranda nastává, když začíná „všechno vidět jasně“ a libuje si, jak „všechno štymíruje“ (a navíc není daleko od pravdy). V poněkud zatuchlém, ale alespoň trochu lidském rybníčku, kde neštymíruje zpravidla nikdy nic, nastává neuvěřitelné tóčo. Uznání zaslouží kompletně neokoukaná herecká sestava. Ondřej Malý se do svého filosofujícího špízla vžívá vší silou, která je sice někde trochu znát, ale většinou jako největší blázen filmu brutálně funguje. Coby největší svině exceluje Luboš Veselý a největší chudák Martin Finger taky stojí za zmínku. Poněkud zarážejícím shledávám, jaký poprask film způsobil v českém diváckém prostředí. Kdyby bylo jen trochu lépe, diváci by tomuhle filmu o hysterickém hledání smyslu neměli vůbec rozumět... Právě poslouchám Talking Heads, asi náhodička. „Stop Making Sense!“ (13.10.2011)

Podle mě je to skvělá předloha, skvěle natočná se neokoukanými tvářemi. Estébácké zlo místy získává děsivý lidský rozměr. Ještě teď mi běhá mráz po zádech. (17.11.2011)

Nejlepší český normalizační film. Dost možná proto, že až tak moc "český" není: nenajdeme tu žádné človíčky ani lidičky, žádnou hřejivou slovanskou, pospolitou náruč. Hlavní devízou filmu je skvělá Sifonova hudba, tepající jako nervový plyn do vašich emocí, která se pojí s (na zdejší poměry) nápaditou prací s kamerou. Pouta nám nabízejí důležitý pohled na problematiku kterou je česká tvorba nesnesitelně prolezlá, bez typické relativizace, což je velmi důležité. Špína, beznaděj, patologie, obsese. Slabost a nedostatečnost ideí. Ondřej Malý je excelentní hajzl, který v člověku oproti všem očekáváním nakonec vycedí i určitou míru sympatie. Bravo! (18.03.2012)

Syrový, beznadějný, depresivní... a dokonalý. Antonín Rusnák (běda, jak mu řeknete Tondo) je sice nejlepší, ale taky mu nejlíp hráblo. Z přesvědčivosti Ondřeje Malého mě mrazí eště teď. "Tohle neni žádná zasraná konverzace, já tě tady úkoluju! A ty máš jenom srazit haksny a říct provedu! A jestli se ti nechce, tvůj problém, ale počítej s tim, že ti ukážu pěst, ukážu ti nůž a ukážu ti je zblízka. A voba dobře víme, že to nevydržíš..." Nemám sebemenších výhrad. (24.06.2012)

Ondřej Malý je skutečně takový, jak se jmenuje, pidimužík, kterého nebaví služba v řadách Stb. Ze svého rozmaru mlátí lidi, nutí k věcem jen pro zábavu, prostě takový nedocenění stbáček. Celkově film nic moc, ale pro to, abyste si udělali představu o tom, jak to za totality, resp.komunistů u nás fungovalo je to snímek velmi poučný. Povinně do škol. (02.10.2013)

"Práce pro tebe musí bejt všechno. Musí bejt jako tvoje máma, tvůj táta, tvoje stará. Ale nesmí bejt tvoje kurva. Kurvu vojedeš, zaplatíš a zapomeneš. Ale kdo vojebe nás..." Netradiční sonda do duše jednoho magora, kterého skvěle ztvárnil Ondřej Malý. Moc lepších psychologických filmů v Čechách nevzniklo a režisér Špaček temná totalitní osmdesátá léta vážně umí. I když o Sedm let mladší Svět pod hlavou bylo ještě o fous lepší. (02.03.2018)

Kdyby to bylo o půl hodiny kratší a tolik se to nevleklo, dal bych i pět hvězd za to, jak je to dobře napsané a zahrané. (15.03.2019)

Prekvapeni roku! A kdo je Ondrej Maly a proc ho nevidame casteji ? Po letech film z domaciho testa, ktery vam bude jeste dlouho kynout v hlave. (06.02.2010)

Dávám čtyři hvězdičky i když mám k filmu značné výhrady. Scénaři by svědčilo zeštíhlení a děj by mohl být trochu dynamičtější. Jako portrét doby by to u mne příliš neobstálo, ale jako portrét jedince jsou Pouta vynikající. Postava Antonína je napsaná i zahraná výborně. Nejlepší, nebo možná nejhorší na ní je, že (kromě Kláry) jako jediná působí aspoň trochu pozitivně. Protože jakkoli je Antonín morálně odporný, je jako jediný schopen činu. Všechny ostatní postavy jsou k uzoufání slabošské a neschopné jakékoli akce. Takže i přes ty výhrady u mne český film opět zabodoval. (15.02.2010)

Pozdní období normalizace očima příslušníka StB? Jen trochu. Spíš příběh o sebedestrukci formou cesty za iluzí normálního života. Antonín je hajzl. Ale zároveň člověk, který musí svoji lidskost neustále potlačovat, i když ve skrytu duše touží po tom být jako ostatní. Žít obyčejný život a těšit se z obyčejných věcí. Ale nemůže. Už to v podstatě nedokáže. A protože už si zároveň nedokáže dostatečně dobře lhát, že to, co dělá má nějaký smysl, upne se k nereálné fantazii, která mu má přinést vykoupení. Tím začíná cesta, z které není návratu. Cesta, v níž nemají místo filozofické debaty o principu fungování totalitní společnosti ani jakákoliv prvoplánová kritika tehdejšího režimu. Cesta, na níž se Antonín Rusnák s až psychopatickou zaslepeností upíná k představě jediného světlého bodu v moři nesmyslnosti jeho vlastního života. Jednoznačně nejlepší český film svého druhu. (28.01.2011)

Krásné ženy, v mém případě brunetky, v Antonínově případě zrzky, často oddělujou chlapy od sračiek. Podle mě jsou Pouta právě o tom, že Toníček mezi zcela určitě chlapy nepatří. Film to sice neřeší, ale nechápu, jak se takovej píčusek mohl vůbec oženit. Jinak u mě dobrý. (12.02.2011)

když já nevim. Od tohohle snímku jsem prostě čekala víc. Bezpochyby dokonale ponurá atmosféra, skvelé herecké výkony, zachycení doby, politický systém, beznaděj, temnota, šeď .. ale myslím, že z tohohle tématu se dalo vyždímat mnohem víc a ztvártnit příběh víc POUTAvě. Čekala jsem déšť aby pročistil vzduch, místo toho přišel vítr a odfoukl mi naděje. Asi takhle bych hodnotila film při závěrečných titulkách. (20.03.2011)

Jsem rád, že vznikají české filmy, které se dají sledovat bez poškození zraku a poslouchat bez zhoršení sluchu. Pouta jsou profesionálně natočena, všichni herci jsou výborní a ani jeden dialog natrhá uši! Skvělé! Jen ta sonda do duše jednoho chudáka postrádá děj, který by mě po čas stopáže bavil... Jestli má jít o to, že doba byla zlá a lidi byli svině, tak děkuju za info. 3* za velmi kvalitní provedení na které je radost pohledět. (26.05.2011)

S Karamazovými nejlepší český film nového tiscíciletí. A i v rámci celé československé kinematografie se jedná o užší špičku. Tíživá atmosféra podporovaná hudbou Tomáše Vtípila, resp. WWW, vynikajícími hereckými výkony (zejména Ondřej Malý ve své roli skutečně exceluje) a invenční režií Radima Špačka, který se spolehlivě vyhýbá jakýmkoliv srovnáním, jelikož něco takového u nás prostě není. Scénář potom díky absenci jakýchkoliv kladných postav konečně nahlíží na osmdesátá léta bez idealizace jakékoliv ze stran. Tleskám a pouštím znovu. (18.11.2011)

Mrazivé psycho o jednom vyšinutém ´´StBákovi´´, kterého (pro mě neznámý) Ondřej Malý ztvárnil excelentně! Ale bohužel mě to jako celek uspávalo.. V ději není žádný klenot, žádná scéna, kterou bych měl chuť si pamatovat. Za vidění to stojí, ale asi to rychle vyšumí z hlavy. Jo a na konci se vám v titulcích rozezní naprosto parádní, vkusná a tématicky vhodná hudba.. To je samozřejmě vtip! (18.12.2011)

"Ty jsi ta propast a já do ní nechci spadnout." ... Bezvýhradně musím pogratulovat Radimu Špačkovi, že natočil skvělý film o lidských duších plných temnoty v době totality. V tomto filmu nesvítí světlo, vše obklopuje naprostá prázdnota a temný svět. Prázdnota a temný svět obklopuje postavy i předměty. Vše je neproniknutelně odcizené a východiska žádná. Chybí síla (Bůh), která by všemu dávala smysl. Vím, byla to krutá a těžká doba, film nám nabízí odvrácenou tvář světa totality, nenabízí žádnou jinou možnost vývoje děje než zmar a bolest a závěr nechává otevřený. Když se lidé stanou hyenami a dravci, ostatní musí být jen lovnou zvěří. Možná to byl záměr a svět té doby musel být takto zobrazen, aby vše dostalo jasnější kontury. V tom případě se záměr povedl a výsledné dílo je bravurní studií člověka žijícího v totalitě. (04.06.2013)

Čím delší dobu film běžel, tím víc jsem si říkala, co to vlastně je. Ne, tohle mě fakt nedostalo. O sympatiích k některé z postav nemůže být řeč, to by mi ani nevadilo, ale nevzbudily ve mně ani antipatie, osudy všech mi byly ukradené, čímž se ještě víc prohlubovala touha po konci filmu. Asi jsem divná. (30.01.2010)