Fullmetal Alchemist: Bratrství

Fullmetal Alchemist: Bratrství (2009) 

"Původní" Hagane no renkinjutsushi z roku 2003 je překonán. Líbilo se mi sice jeho finále a potom propojení s filmem, který měl zajímavý konec, ale tenhle vskutku původní anime seriál svého bratříčka překonává o sto šest. A není to jen tím, že kopíruje mangu, kdepak. I když i tohle má svoje místo v zástupu faktorů, proč je FMA:B mnohem lepší, než byl FMA. On totiž příběh má neskutečné grády, ale důležitější pro něj je, že má logiku, všechno ve scénáři má logiku, pouštní ruiny města Xerxes, jejich historie; pohraniční pevnost na severu; vzpoura kdysi dávno na východě; tunely propojující celou zemi, která je tak nějak divně dokulata... Spousta postav v příběhu vůbec neškodí, protože každá moje svoje pevné místo, kde musí stát a kde případně musí umřít; a tak se divák neztrácí, ačkoliv v jednom díle najednou třeba sleduje čtyři různé lokace s osmi různými postavami. Ed, Al, jejich táta, Izumi, Mustang, Hawk Eye, sourozenci Armstrongové, ti všichni a mnoho dalších navíc mají svoje role pevně napsány a logicky pokryty. Kvantum záporáků potom jen doplňuje silnou skvadru charakterů, Father, všichni homunculi, jejichž smrti povětšinou bývají velkým filozofickým milníkem děje; ale zároveň i negativní lidské postavy, které nakonec chcípnou ošklivou smrtí. Závěrečné epizody totiž nenechají nikoho na pochybách, že tady najednou mohlo zemřít nejvyšší číslo lidí v jakémkoliv televizním nebo filmovém projektu, hazarduje se zde s osudem celé padesátimilionové země a do poslední chvíle díky dějovým i lokálním a občasným zvratům není jasno, jestli zvítězí dobro nad zlem. Osud pak takového zla je další filozofickou otázkou, kterou FMA v klidu vyřeší jedním dialogem. Fullmetal Alchemist: Brotherhood ovšem nestaví jen na silném příběhu, jeho síla tkví totiž i v (sice místy ploše vykreslených) charakterech a jejich psychologizaci. A dál a silněji než FMA pracuje s otázkou bratrské lásky a důvěry, lásky k rodičům, lásky k dobru, vlastní pýše, ctnostech, a tak dál a tak dál. Fullmetal Alchemist: Brotherhood není primárně určen pro malé děti a ani bych to nedal do ruky dospívajícím capartům. Dal bych jej před oči lidí, kteří mají po pubertě a jejich charakter se nějak formuje, díky čemuž mohou sympatizovat tu s Mustangem, tu s bratry Elricovými, tu s Winry s božským tělem (!!!), tu Armstrongovi nebo dokonce Van Hohenheimovi. A nakonec i takový Envy nebo Greed dojde politováníhodného konce. Monumentální pětice hvězd je zaručena, a nikdo, kdo viděl byť jedno anime nebo četl jednu mangu, by neměl dávat méně. Stěžování si na úvod je kravina, neboť od prvního do posledního dílu má seriál takové tempo, že dvacet minut jedné epizody vám přijde najednou pryč a pak se podíváte a zjistíte, že jsou čtyři ráno a vy musíte vstávat na ranní přednášky / do školy / do práce. Ee. Dávejte jen pětky. Fullmetal Alchemist: Brotherhood si nic jinýho nezaslouží. Nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. (25.10.2009)