Nanjing! Nanjing!
City of Life and Death
Nanking Nanking
Režie:
Chuan LuScénář:
Chuan LuKamera:
Yu CaoHrají:
Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang, Rjú Kohata, John Paisley, Bin Liu, Sam Voutas, Beverly Peckous, Júko Mijamoto, Junichi Kajioka (více)Obsahy(2)
Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)
(více)Recenze (137)
Poslední věta filmu "život je těžší než smrt" přesně vystihuje atmosféru snímku.O masakru v Nankingu jsem nevěděl před tímto dílem skoro nic.Psát tu o zvěrstvech,ke kterým během této události docházelo,je zbytečné.Označení čínský Schindlerův seznam je opravdu trefné. ()
A přímo do války, krátce po dobytí města. V té změti vojáků, trosek (kulisy se opravdu podařily) a mrtvých dlouho trvá, než se objeví nějaké stálejší postavy (herci mají dobré vedeni). Pro jejich absenci mi to místy přišlo jako dokument, taky připomínka toho, že nejen Němci byli strůjci druhé světové, tomu ale chybí komentář, který by diváka od emocí válečných hrůz trochu oddálil a tak se mi vryly do mysli nové obrazy válečných zvěrstev, bez kterých bych se docela ráda obešla. ()
film, který si bere to nejlepší ze zachraňte vojína ryana a schindlerova seznamu. takhle nějak si představuju (proti)válečný film. za černobílou formu velké plus, stejně tak za kameru a především za hudbu. 9/10 za konec, který se svezl do lehké křeče. se zdejšími tříhvězdičkářemi rozhodně nesouhlasím, o nankingku mi to zásadní bylo naservírovánou s takovým důrazem, že jsem seděl v křesle zaražený jak prd, na nějaké prokreslení charakterů nebyl čas a o nudě či slabém příběhu může mluvit akorát necitlivé hovado. ()
Skvělé zdokumentovaná japonsko-čínská válka, která ukazuje zvěrstva tehdejší doby. Člověk si ani nedokáže představit, co se dělo, pokud to živě neuvidí. Velice se mi líbilo, že film je zpracován černo-bíle ()
Bohužel celkem dost nudné dvě hodiny. A to že to není ideově podmáznuté je v dnešní době snad standard, ne? ()
O tejto vojne sa veľmi v Európe nehovorí a ani Dejepis na školách vás o nej veľa nenaučí. Preto je tento film významný príspevkom o krutosti vojny a plusom je, že nie je natočený z pohľadu jednej strany. ()
Velmi kruté a reálné vyobrazení války a všeho toho, co s sebou každá válka přináší. Japonští vojáci jsou tu zobrazeni jako "válečné stroje bez svědomí", rozkazy vykonávají jakoby mechanicky a bez sebemenšího soucitu. Celé město Nanking, obsazené Japonci je pro čínské civilisty a zajaté čínské vojáky opravdovým peklem, z kterého není téměř úniku. Všechnu tuto válečnou špínu ještě dokresluje černobílé zpracování filmu. Dojde tu i na patetické vlatenecké scény. Naštěstí jich není mnoho, takže neruší celkovou a velmi ponurou atmosféru filmu. ()
Nippon se holt nikdy neměl s číňany v lásce, například dříve se na japonských školách učilo, že číňan je míň než prase a tedy, pro hrdou japonskou armádu, neměl život číňana, žádnou cenu. Válka je svinstvo, ale čiste svědomí nemá nikdo, at' už jde o japonce, číňany, němce a nebo američany, ti spáchali také velká zvěrstva viz jejich masakr v My Lai. Takže nesud'te, abyste sami, nebyli souzeni. Jednostraně to totiž vidí jen hlupák. ()
Postrádám tam pořádné dialogy, čínská produkce se snaží hlavně zobrazit masakr a tím zhuntovat vaší psychiku, čekal sem, že to bude více kruté. Kdo četl více o masakru v Nankingu, tak toto filmové znázornění ačkoliv bylo kruté, je to pořád slabý odvar toho co se tam dělo během japonské okupace. ()
Svědectví o lidských vlastnostech, které nás kdysi dávno vyzdvihly nad ostatní druhy, načež byly vývojem společnosti zatlačeny do pozadí a opět vzkříšeny hrůzami války. Smutné jak se člověk mění vlivem okolí. Je složité hodnotit tehdejší činy s 80 letým odstupem dnešním pohledem. Ale zpět k filmu, který evidentně události roku 1937 odsuzuje. Podává psychologický pohled na situace z obou stran barikády. Na můj vkus krapet utahané, ale zdlouhavé části vyplňuje úžasně srdceryvná hudba. ()
70% ()
***.Téma zajímavé,ale...co mi vadilo:davovost jedince např.tváří v tvář hlavním kulometů. ()
Tento film, dokáže s človekom tak zahodiť, že ešte dva dni po pozretí filmu som nemohol poriadne prísť na chuť k jedlu. Jedným slovo - fantastické a k tomu čiernobiele. Chuan Lu je talent. /100%/ ()
Jednou se to dá, pro nás zajímavá asijská mentalita (život nemá prakticky žádnou cenu), černobílé provedení... hmm, trochu manýristické... ()
Film, který je mistrovským dílem po všech stránkách. Nejde jenom o to, jak bravurně režisér zvládl dějovou a audiovizuální stránku. Podařilo se například neuvěřitelně skvěle zachytit psychologii japonských vojáků a posuny v jejich myšlení. Navíc si musíme uvědomit, že nankingský masakr je dodnes ne úplně zahojenou ranou. To, že v Číně vznikl snímek, který velice reálně, nestranně, úplně a mistrovsky zachycuje celou událost, navíc z pohledu obou stran, negeneralizuje a nesnaží se dojít ke zjednodušeným závěrům (viz Kadokawa), přičemž hlavní roli nezastávají bezejmenné masy, ale "neznámí" hrdinové (s reálnými jmény), si zaslouží náš hluboký obdiv a smeknutí klobouku! V Japonsku by se nikdy nic takového nenatočilo. A že je to černobílé... buďte rádi, v barvě by to bylo daleko děsivější. 92 % ()
Kdo bude hledat teatrálnost, ten si jí tu určitě najde. Zdolal jsem kámen úrazu číslo jedna a kupodivu jsem se tedy v postavách vůbec neztrácel, takže jsem si mohl vypít kalich hořkosti až do dna. Přiznávám, že o Nankingu jsem věděl pramálo a takovéhle pěkné zpracování jsem nečekal. Síla a pachuť. Chtěl bych vidět nějaké názory slečen. Veselý pozdrav Hollywoodu. 95% ()
Výborné zobrazené zverstva, aké páchali Japonci počas druhej svetovej vojny na Čínskom obyvateľstve. Z niektorých scén až zamrazí, čo všetko sa dialo v Nankingu. Masové vyvražďovanie a znásilňovanie bolo v tej dobe na každodennom poriadku. Páčil sa mi na filme čiernobieli obraz, ktorý pridal na autentickosti a spolu s výbornou hudbou len umocnil silný filmový zážitok. Akurát mi trocha vadil pomalší úvod, ktorý zobrazuje posledný odpor Číňanov. A tiež ma sklamal samotný záver, bubnovačka po hlavnom meste na oslavu víťazstva a neskoršia scéna mi pripadala zbytočná. ()
S Ásií jsem na štíru - neznám moc dobře historii, těžko rozeznávám Japonce od Číňana... I přes tyhle hendikepy, jestli jsem Železným srdcím dala čtyři hvězdy, tady nemůžu jít pod pět. ()
Přistupoval jsem k tomuto snímku tak jaksi s nadhledem, protože je mi skutečně jedno co si tam někdy někde ti šikmoocí podělali, byla to jejich věc. Jen jsem byl zvědav na „podání“. Takže mi trošku vadila černobílá kamera, ale člověk si zvykne. Začátek byl velmi dobrý, skoro bez hluchého místa. Jen jsem si nebyl jist, zda sleduji dokument, nebo hraný film. No a rozlišení vojáků jsem prostě vzdal, netušil jsem kdo je japonec a kdo ten druhý. Po tomto strhujícím úvodu se to celé z dokumentu přenese do polohy hrané. Ovšem velmi ubohým způsobem. Tím nemíním herce jako takové, ale scénář. Místy to připomíná ruská válečná dramata o sebeobětování. Konec mi unikl už úplně, nebo jsem prostě scény s bubny nepochopil. Celkově tedy snímek považuji za podivně natočený válečný trochudokument. Nic zvláštního zde není k nalezení, a co se týče brutality, snad nikdo nepočítá s útlocitem ve válce? A zobrazení brutality“ v tomto snímku zase tak šokující není, kamera se jím zase tak moc nezabývá (mimo jednoho úseku). Snímek podruhé jistě ne, proto nižší hodnocení.2015021612617/12942 ()
Drsný, nevybíravý, šokující, brutální. Takový byl tento film, který dost věrně vyobrazuje řádění fanatických nacionalistických japonských vojáků v čínském Nankingu v roce 1937. Japonská císařská armáda v prosinci 1937 dobyla Nanking, hlavní město tehdejší Čínské republiky. Následujících několik týdnů probíhal tzv. Nankingský masakr, při kterém japonská armáda vraždila obrovské množství čínských zajatých vojáků a také civilistů. Velitelé Čínské Národní revoluční armády utekli z Nankingu, a další vojáci se také rozhodnou dezertovat. Zastavit je se snaží poručík Li Jianxiong a jeho spolubojovník Shunzi. To se jim však nepovede, a nakonec jsou skoro všichni vojáci zajati Japonci, kteří město obklíčili. Město je kompletně zničené, z budov jsou ruiny a všude se povalují sutiny. Japončíci pročesávají město a hledají čínské vojáky, a při tom jsou vojín Kadokawa Masao a jeho muži napadeni Lim a malou skupinou vojáků, kteří na ně střílejí z ruin budov. Lu a jeho muži jsou bohužel přinuceni se vzdát, protože Japoncům dorazily posily. Čínští váleční zajatci jsou odváděni na různá místa, kde jsou postříleni, zahrabáni do země, anebo utopeni. Shunzi a malý chlapec Xiaodouzi přežijí kulometnou salvu a prchají do tzv. bezpečnostní zóny Nanking. Tu provozuje německý obchodník a člen NSDAP John Rabe s dalšími cizinci ze Západu. Prostě jeden z mála dobrých nacistů, jehož poradcem je Číňan Mr. Tang. Do této zóny se uchýlí tisíce čínských žen, dětí, starších mužů a zraněných vojáků. Přesto sem občas vstoupí japonští vojáci, kteří páchají sexuální útoky na uprchlice. Proto jim Tang doporučuje, aby si ostříhaly vlasy a oblékaly se jako muži, což je má ochránit před znásilněním. Prostitutka jménem Xiaojiang to odmítá s tím, že si musí nechat dlouhé vlasy, aby si pak mohla vydělávat na živobytí. Kadokawa si vypěstuje vztah k japonské prostitutce jménem Yuriko a snaží se vyrovnat se s všudypřítomným násilím. Přináší Yuriko bonbóny a dary z Japonska a slibuje jí, že se s ní po válce ožení. Rabeho sekretář Tang a učitelka Jiang Shuyun řídí každodenní operace v bezpečnostní zóně. Tang přesto nedokáže ochránit svou ženu před znásilněním a svou dceru před vyhozením z okna, což byla pěkně odporná scéna. Japonský podporučík a zvrhlý sadista Ida Osamu požaduje poskytnutí 100 žen, které budou vykonávat práci „utěšitelek“ za to, že ostatní uprchlíci budou mít klid a dostanou jídlo, vodu a uhlí na zimu. Rabe a Jiang to v slzách oznámí komunitě uprchlíků a Xiaojiang a další se dobrovolně přihlásí v naději, že tím zachrání uprchlíky. Kadokawa se sejde s Xiaojiang a přináší jí rýži, ale pak ji uvolní dalšímu vojákovi, který ji znásilňuje, zatímco ona leží na posteli bez známek života. Později mnoho „utěšitelek“, včetně Xiaojiang umírá na následky zneužívání a Kadokawa vidí odnášení jejich nahých mrtvých těl. Také je svědkem toho, jak krutý Ida zastřelí Tangovu švagrovou May, která se zbláznila a začala vyvádět. Rabe dostane rozkaz k návratu do Německa, protože jeho aktivity poškozují vztahy nacistů s Japonskem. Tang se svou ženou mohou opustit Nanking, ale Tang na poslední chvíli změní názor a vymění si místo s čínským vojákem, který chtěl zoufale odejít. Paní Tangová mu prozradí, že je těhotná. Ida poté odvede Tanga na popraviště a oznámí mu, že všichni stejně jednou zemřou, načež ho zastřelí popravčí četa. A nyní už nestojí Japoncům nic v cestě. Začnou rozpouštět bezpečnostní zónu a pátrají především po čínských vojácích a slibují jim práci a plat. Jak je zřejmé, nic z toho se nestane a čínští vojáci jsou odváženi v náklaďácích a stříleni. Shunzi se tomuto osudu málem vyhne, ale jeden Japončík jej pozná, a tak je také naložen na náklaďák. Minnie Vautrin a další lidé ze Západu prosí Japonce, aby vojáky ušetřili. Ida nakonec povolí, aby si každý uprchlík vybral z náklaďáku jednoho muže, který bude zachráněn. Jiang Shuyun zachrání jednoho muže, kterého vydává za svého manžela, a pak se vrací pro Shunziho s tím, že je také jejím manželem, a chlapec Xiaodouzi vystupuje jako jejich syn. Kadokawa tuto lest prohlédne, ale nic neprozradí. Bohužel, jiný zasraný voják na to upozorní Idu a všichni tři jsou zajati. Shunzi je znovu odveden, tentokrát společně s chlapcem Xiaodouzi. Jiang ví, že bude znásilněna, a tak prosí Kadokawu, aby jí zabil, a on jí její přání splní, což ostatní Japončíky překvapí. Kadokawa pak hledá Yuriko a dozví se, že zemřela poté, co opustila Nanking. Kadokawa říká, že to byla jeho manželka a požaduje řádný pohřeb. Japonci pak provádějí svůj výhružný a děsivý taneční rituál s obřími bubny, a by oslavili své barbarské dobytí Nankingu a uctili své padlé. Kadokawa je z toho všeho emočně rozpolcený a pociťuje jisté emocionální zmatky nad tím, co všechno viděl. Shunzi a Xiaodouzi mají svůj osud zpečetěný...nebo snad ne? Způsobil emocionální zmatek v Kadokawově hlavě to, že na závěr provede dobrý skutek? Sledování tohoto filmu bylo pro mě fakt pořádně psychicky náročné, tolik násilí a tolik mrtvých nevinných lidí, a to jen kvůli pár pošahaným militantním nacionalistům v Tokiu, kteří považovali ostatní Asiaty a především Číňany za podřadnou rasu. Nebyl to ani tak příběh, spíše dokumentární podání toho, co prováděli Japončíci za zvěrstva. To, že je film černobílí, mu dodává na ponurosti a beznaději. A to byl jen "začátek"... () (méně) (více)