Stalingrad
Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. ()
Dle mého názoru slabý film. Téma Staligradu se nechalo jistě uchopit záživnějším způsobem. Byla-li to nejdůležitější bitva 20. století (a asi byla), jak se píše na počátku filmu, tak potenciál byl trestuhodně nevyužit. Ani herecky se nekdo nepředvedl, ba naopak jsem měl opačné pocity. Jako divák jsem se nudil, celá film byl zpracován neosobně a děj mi byl vlastně jedno. A to je špatně. ()
Z mého hlediska je to nejlepší válečné drama jaké jsem kdy viděl. Už jen proto, že to není pohled ze strany spojenců ale ze strany Německa. Trpěli i něměčtí vojáci, kteří museli bohužel poslouchat rozkazy svých nadřízených. Jejich činy pro mě nebudou nikdy zapomenuty. Odvaha jim nescházela, když vpochodovali do rudého ledového pekla. Nesmírně mě film zaujal. Ve filmu se objevila i známá česká tvář, Karel Heřmánek. To mě velmi potěšilo. 90% ()
Na Stalingradu je vidět, že jeho rozpočet sice smutně pošilhává po kamarádu ve zbrani Ryanovi, což vynikne hlavně v bojových scénách, ale téměř ve všem ostatním stojí nad ním. Ve Stalingradu není místo na sentiment, nejsou tu samí hrdinové, vojáci mají strach, selhávají. Boje v budovách jsou mnohem osobnější, nepřítel je často na dosah ruky a v nepřehledné situaci spácháte i tu nejhorší chybu. A postavy se vyvíjejí. Vojáci prožívají deziluzi, mění se v trosky fyzické i psychické. Rozklad morálky, těl, vojenského tělesa i jedince jde ruku v ruce. Nevím proč, ale z nějakého důvodu je západní filmová fronta jinačí než ta východní. Sice stejně krvavá, ale tak nějak hezčí. Vilsmaier, či spíše scénárista, si však jedno přikrášlení neodpustil. Páchají-li totiž Němci nějaká zvěrstva, nikdy to nejsou hlavní hrdinové. Ukázal nám, jak válka dělá z lidí trosky, ale neukázal nám, jak se rodí monstra. ()
První co zaujalo, byl jasný rozdíl oproti hollywoodské tvorbě prakticky ve všem. Jako další zaujala syrovost s jakou byly natočeny a podány divákovi drastické válečné a přitom běžné scény té doby. A hlavně mě silně zasáhl pocit zbytečnosti a marnosti všech válek, které jsou v globálu nesmyslem. A celá tragédie, ať ji servíruje jedna či druhá strana, ukazuje člověka ubohého, poníženého, zbídačeného, doživotně zničeného a v základu zbytečně zúčastněného NIČEHO O NIČEM a pro NIC. Proč rozebírat krutosti a muka války a připomínat je ve smyslu varování, když se dá jednoduše říci, že tohle celé martyrium je dílem člověka člověku. ()
Galerie (52)
Photo © Senator Film Verlei
Zajímavosti (20)
- Ve filmu jsou používány tanky T-34/85, samopaly MP40 a PPŠ-41 a kulomet Maxim. (K98)
- Film se natáčel zhruba stejně dlouho, jako probíhala bitva u Stalingradu. Natáčení zabralo přibližně půlrok. (chleba24)
- Film vykresluje vojáky Wehrmachtu jako defacto ty „hodné“, kteří se nepodíleli na válečných zločinech a genocidě či o nich dokonce nevěděli nebo se jim snažili zabránit. Ani jedno není pravda, vojáci Wehrmachtu a dokonce i běžná německá policie byli běžně nasazováni na ty nejhorší zločiny, včetně genocidy či provozování vyhlazovacích táborů. Míra souhlasu mezi vojáky byla navíc tak vysoká, že v případě, že někdo odmítl splnit rozkaz, byl pouze převelen, nikoliv potrestán, neboť se vždy našel dostatek dobrovolníků. Stejně tak němečtí civilisté byli se zvěrstvy své země seznámeni, například díky dopisům, které posílali vojáci a policisté domů a ve kterých popisovali své zločiny. Tyto dopisy si lze přečíst například v knize „Černá zem“ od Timothyho Snydera. V jednom takovém dopisu například německý voják tvrdí, že vraždění židovských nemluvňat (které před střelbou vyhazovali do vzduchu, aby se trochu pocvičili ve střelbě) v Mohylevu je v podstatě „preventivní obrana“. Mýtus o nevinném Wehrmactu (Mythos der sauberen Wehrmacht) začal být šířen samotnými Němci po 2. světové válce ve snaze shodit jejich zločiny proti lidskosti na Hitlera a úzkou skupinku prominentních nacistů. (vojtaruzek)
Související novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (více)
Reklama