Johnny English se vrací

Je otázka, co v Englishovi je parodie na špionské filmy a co je už vlastní chyba. Hlavního zlouna odhalíte hned na začátku a překvapivě to je někdo, kdo se celou dobu tváří opačně. Máme tu i zbytečnou romantickou linku, hubatou šéfovou a product placement. Dva poslední jmenované prvky jsou jistě jen sranda tvůrců. U prvních dvou ale bude divák váhat, zdali nejde o stejně retardované a ohrané zápletky, jako viděl už u milionu takových agentů 007. A to není u parodie úplně dobře. (11.11.2011)

Výjimka potvrzující pravidlo, že pokračování jsou slabšími bratříčky filmů původních. Englishovi prospělo, že dospěl (jeho styl pronásledování rákosníka byl prostě neodolatelný) a vrací se tak po dlouhých osmi letech ve skvělé formě. Bylo tam vše, co tam být mělo, se skvělým Atkinsonem v čele a sexy Anderson a Pike hned v závěsu. A stejně jako u jedničky přihodím jednu protekční hvězdičku navíc... 90% (15.10.2011)

Hrozba globálního terorismu jde stranou, Johnny English se vrací. Význam výcviku, jimž agent v prologu prochází, zůstává utajen až do posledních minut. Englishovy vnější projevy vykazují stále stejnou míru malodušnosti. Nechápe a odmítá pochopit, co se kolem něj děje, z čeho jsou dokola těženy vtipy obdobného ražení. Rozeznatelné jsou stupněm předvídatelnosti (povětšinou velmi vysoký) a tím, nakolik jejich pointa souvisí s kopnutím do pánského rozkroku. Své lepší grimasy už dávno vyčerpal i Atkinson, ještě jednou vytěžující postavu pana Beana (skeč s poštovním pytlem), oproti němuž se English pohybuje v příliš seriózním kontextu, aby nás mohl bavit alespoň svou nadreálnou excentričností. (Proto také výrazně lépe funguje brutálně stylizovaný Austin Powers, který náznak vážnosti okamžitě sestřeluje Myersovým pitvořením.) Z naprosto jiného filmu sem stejně jako v jedničce zavítala chabá romantická podzápletka, jejíž předčasné utnutí jako by značilo Englishovu neschopnost (nemožnost?) dospět, stát se mužem. Pár záblesků ambicióznější legrace (střešní „honička“) není rozvinuto dostatečně, aby se druhý Johnny English dal označit za nápaditý komentář proměn, jež žánr špionážních filmů za poslední roky prodělal. English působí jako menší idiot zejména díky tomu, že dostal za parťáka většího idiota. Oba jsou obdobami filmových nadšenců, kteří vzhlížejí k neohroženým agentům typu Jamese Bonda. Nedochází jim přitom, co je z vyznění filmu zřejmé – bude-li svět spasen, pak ne hrdiny, ale náhodou. Dozvědět se něco takového ze žánrové podívané by bylo skoro důvodem ke znepokojení, nebýt ta podívaná příliš natvrdlá, abyste jakémukoli jejímu podtextovému sdělení přikládali větší pozornost. Čekání na další bondovku si lze zkrátit i zábavnější činností. Třeba poslechem královniných vánočních projevů. 50% (12.10.2011)

Na Rowna Atkinsona mám dobré spomienky z doby, keď účinkoval v krátkych filmoch ako Mr.Bean, ale po tejto nevydarenej komédii plnej trápnych žartov, prišlo sklamanie. Neočakával som nič veľkolepé, ale bohužiaľ bolo to slabšie ako priemerný štandard. Spolu s Danielom Kaluuyaom sa stali čiernym tieňom bondovských paródií. Najlepší herec, ktorý kraľoval v podobných komédiách bol Leslie Nielsen. (23.02.2012)

Rowan Atkinson samozřejmě komický potenciál má a mírně stoupající tendence se v sérii filmů o britském superšpionu dá vysledovat taktéž (zdůrazňuji ovšem slovo mírně), argumenty k natáčení (mimo finančního, který bude jasně dominantní) dalších pokračování by se tedy také asi našly, otázkou je, jestli je důvod začít plesat... Johnny English je zatím stále jen průměrná, byť neurážející filmová zábava, od umělce, který kdysi vdechl život geniální postavičce pana Beana bych ale čekal přece jenom maličko víc... PS: Za ten políček všudypronikajícímu product placementu (Toshiba British Intelligence :-D) a přehnanému feminismu ovšem dík, Mr. English... (21.01.2012)