Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Madsbender
    ***

    Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70%(10.1.2014)

  • Davies182
    ****

    Excellent. S trochou štěstí a soudnosti se to do několika let začne promítat v pokud možno co největším počtu středních škol nejen u nás. Ty děcka tam nepotřebujou vidět Sophiinu volbu, Vlasy nebo Kytici - potřebujou tohle.(18.8.2012)

  • jhrasko
    odpad!

    Mojimi očami nado všetko neúprimné, falošné, didaktické, so záverom, ktorý ma mal rozsekať namiesto toho mi svojou teatrálnosťou potvrdil, že s pánom Kayeom sme sa opakovane a (tentokrát) fatálne minuli...pretrpené, ale ako si čítam, som jeden z mála...jednoducho mi akosi nestačí nasadiť Lucy Liu allenovské popolníky, aby som veril, že je intelektuálka, ani Adrianove psie oči, ani umierajúci blízky, prostitútka s ranami (nielen) na duši...nie, nie, nie...presne to napísal David, "decentný diktát", absolútne súhlasím, ale na rozdiel od neho (*****) mi ostáva len DIKTÁT....a MARKETINGOVÝ HOLOCAUST ???!!!(28.10.2012)

  • Traffic
    *****

    V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat.(3.11.2012)

  • Sarkastic
    ****

    Konstantní deprese. Takřka bez špetky něčeho pozitivního. Někdo by se možná mohl ptát, proč někdo takový film natočil, co jím chtěl říct, že je všechno v háji? Ano, chtěl. Oddělen prezentuje stav jedné školy, jejích žáků, učitelů, zároveň ho vztahuje na celé školství, všechny studenty, pedagogy a pak na celou společnost. Nutí diváka k přemýšlení, východisko mu však nedá. Jen malý záblesk naděje. Já osobně mám podobný typ filmů rád, tenhle se může kromě již zmíněného hlubšího významu opřít o výrazného hlavního hrdinu, kterému divák někdy rozumí více, jindy méně a také zajímavou vizuální stránku. Film volí demonstrativní přístup, takže o opravdové realitě tu snad ani nemůže být řeč, ale já osobně s tím problém nemám. Režisér se od Kultu hákového kříže posunul někam jinam, ale s jeho novinkou jsem celkově spokojený, takže to vidím na slušné 4*.(23.2.2013)

  • - Do role Henryho Barthese byl zvažován Michael Wincott. (Dreadd)

  • - Úlohu Meredith si zahrala režisérova dcéra Betty Kaye. (whimsy)

  • - Prvý deň ráno, ako sa Erica (Sami Gayle) nasťahuje k Henrymu (Adrien Brody) do bytu, vidíme, že Henry nosí prsteň, ktorý mu však Erica dá ako darček až o pár dní neskôr. (misterz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace