Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ouwen
    *****

    Druh filmu, který by byl schopen vyvolat nespočet otázek vůči rodičům a lektorům. Tolik prvků mne potěšilo, například ta dívka, malující depresivní obrázky a nastínení jejího fotra, který zřejmě ví, co je pro děcko nejlepší a krmí ho vlastně stresem, tvrdohlavostí a sebepřesvědčením, aniž by svého potomka podporoval v tom, co onen potomek miluje nejvíce a kde vypouští ventil emocí. Naštěstí se tento problém protáhne, když Adrien Brody interpretuje, jak "systém" funguje a jak by měl člověk uvažovat, tedy naslouchat svému instinktu a nebýt ovcí, poněvadž nám je nuceno věřit lžím a jsme nuceni v zalíbení se lidem. Totéž tvůrci ilustrují, že ani samotní rodiče nejsou těmi nejlepšími příklady a dost své dítě ovlivňují. "Ta taška nemá city a ani já nemám city, kterých by ses mohl dotknout." Ačkoliv si v místních komentářích stěžujete, že vám hlavní postava nepřirostla k srdci, nedivím se. Člověk, který téměř nic necítí a s nikým si nehodlá vytvořit vztah ovšem nemusí být vyloženě špatná volba. Žádný akční hrdina, hold prostý, obyčejný člověk, realista, nepouštící si nikoho k tělu a kolem něj jsou další lidé s naprosto obyčejnými problémy. Trošku umělé mi přišla náklonnost té dívky, která měla deprese, vůči Brodymu, ale v momentě, kdy si uvědomíte, že existuje člověk, odpovídající vašemu myšlení a povaze, neubráníte se poutu. Líbila se mi i práce s kamerou, různorodá vizuální stránka, atmosféra filmu. Co mne však vytočilo, bylo zabití té kočky kladivem, naštěstí tahle situace není ukázána. A také mohlo být víc momentů z té třídy. Jinak spokojenost a ačkoliv nejsem se svým komentářem dostatečně spokojený, myslím, že to primární jsem již zmínil. Brody byl výtečnej.:-)(29.8.2015)

  • Madsbender
    ***

    Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70%(10.1.2014)

  • novoten
    ****

    Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejchvályhodnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní.(2.11.2012)

  • Aluska88
    *****

    Tony Kaye je i po letech v parádní formě a prostřednictvím Detachment přivedl do filmového světa svůj další depresivní kousek poctivé a strhující filmařiny. Fenomenální scénář, výborné obsazení, od "leading man", Adriena Brodyho, přes úchvatnou neznámou Sami Gayle až po dcerku pana Kaye, Betty Kaye. Velmi silná a emotivní sonda do duše a života (ne)jednoho člověka. Oddělen vypráví o melancholii a smutku jedince. O tom, jaké to je žít v dnešním, materialisticky a konzumně založeném světě, kde se osobnost a duše jedince velmi lehce ztrácí a zaniká. O společnosti, v níž každá nastupující mladá generace vyrůstá v prostředí, kde záleží jen na věcech a skutečné hodnoty zanikají. Mladiství si jen užívají, aniž by si byli vědomi následků. Jsou znudění, agresivní, bezcitní, neznají, co to je respekt vůči druhému člověku. O křehkosti lidské bytosti a o tom, co je schopna vydržet. O poutech, která se mezi lidmi vytváří a proč je někdy sami zničíme, anož bychom vlastně chtěli. O osamělosti člověka a jeho vlastních bolestech a útrapách, které se snad ani nedají vyslovit. Několik scén na mě velmi silně zapůsobilo, mrazilo mě při nich a měla jsem slzy v očích. Detachment byl snad ve všem lepší a mnohem silnější, než jsem čekala. Podmanivá hudba vytváří v, už tak dost depresivním snímku ještě větší propast, do které divák spadne spolu s postavami.(12.10.2013)

  • Niles
    *****

    And never have I felt so deeply at one and the same time so detached from myself and so present in the world. Film otvára tento výrok Alberta Camusa, ktorý patril medzi existencialistov – skupinu, ktorá hľadala odpovede na otázky o zmysle ľudskej existencie a jediné východisko nachádzali v smrti. Celý film pripomína také novodobé existencialistické dielo. Sme svedkami mnohých úvah o živote, ktoré nie sú práve najoptimistickejšie. Drobným nedostatkom je pre mňa len práca s kamerou. Inak skvelý herecký koncert Adriena Brodyho a už len preňho sa oplatí film vidieť. Bolestná snímka, ktorá ma od začiatku do konca hypnotizovala svojím pútavým rozprávaním natoľko, že som sa od nej nevedel odtrhnúť.(3.8.2012)

  • - Celý film sa natáčal v New Yorku. Škola, ktorá poslúžila filmárom sa nachádza na Long Islande a nesie názov Mineola High School. (MikaelSVK)

  • - Úlohu Meredith si zahrala režisérova dcéra Betty Kaye. (whimsy)

  • - Názov filmu sa prvýkrát objaví až pred záverečnými titulkami. (Niles)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace