Muž odnikud

Šikmooký taťka Neeson likviduje virus hepatitidy mezi obchodníky se žlutým masem. Závěrečná nožovaná je ovšem baletně zvládnutá naprosto dokonale a realisticky, že jsem skoro zapomněl na ten ohyzdný korejský patos a komparz s údovitým chováním a málem tomu vrazil čtvrtý srp a kladivo! (21.03.2011)

Takový mix Leona a Oldboye, který mě občas mátl svým vcelku velkým množstvím postav (chtě nechtě, asijské tváře se mi prostě hůře rozeznávají). Řemeslně je však film zvládnutý na výbornou, obzvlášť několik scén opravdu vyčnívá, a i když mě třeba takový Deiji zaujal víc, bavil jsem se slušně. (21.03.2012)

Už od úvodných titulkov mi bolo jasné, že to nebude film pre mňa. A ani nebol. Zúfalo som dve hodiny hľadal niečo, čo by som už niekedy predtým vo filmoch podobného typu nevidel. Nenašiel som. Medzitým som sa snažil odhadnúť, či ázijské vyvražďovačky sú surovejšie a vynaliezavejšie, ako tie európske a americké a ako je to so sentimentom v nich. Zakrátko ma hľadanie diferencií prestalo baviť a potešilo ma iba to, že všetko dobre dopadlo. Tak to má byť v dobrom filme. Veď som sa aj za ten zážitok odvďačil celými dvoma hviezdičkami. (16.11.2018)

Když musí malé děvče krást, kradené věci prodávat do zastavárny, a ještě k tomu musí sledovat, jak její matka ztrácí kontrolu nad svou drogovou závislostí, nejsou to zrovna optimistické vyhlídky. Aby toho nebylo málo, matka v nočním klubu čmajzne balíček s bílým práškem. Málomluvný majitel zastavárny se nechtěně připlete do rodinných trablů a unesenou rodinku se pokusí najít, než se matka s dcerou stanou součástí nelegálního odebírání lidských orgánů a obchodování s nimi. Jen se u toho krapet ušpiní. Zkrátí účes, zavzpomíná na vlastní bolestivou minulost a předvede nám ostrou ruční práci. A tvůrci přihodí podivné asijské emoce a otravný patos. Jihokorejci každopádně těší zejména druhou (svižnou) polovinou, kdy vyčnívá solidní čistka s nožem, která je realisticky a choreograficky velmi slušně pojatá. (24.06.2020)

Lidé, co žijí zítřkem, nemají šanci proti člověku, co žije dneškem.. Není pochyb, že na rozdíl od americké, či evropské kinematografie umí Asijci kromě navození specifické noirové atmosféry i „prodej“ motivace hlavního hrdiny prahnoucího po pomstě, či něčí záchraně, nicméně u konce „cry me a river a začas si založíme nehtové studio“ se znova ukázalo, že práce s emocemi je hrozně tenký led, který ne každého udrží. Proti akčnímu aspektu Ajeossi však nemám sebemenších námitek. Kdo by řekl, že ten mladík, co má 30 kilo i s klíči od zastavárny, dokáže tak lehce způsobovat protivníkům fraktury, průstřely a více bodných ran, než měl Ježíš na dřevěném římském odpočívadle? Jestli však mám na parapetu volit mezi fíkusem a kaktusem, volím fíkus.. (15.05.2014)