Brestská pevnost

Viděl jsem někoik dobrých ruských válečných filmů (včetně nedostižného "Jeřábi táhnou"), většinou to byly filmy z padesátých let, trochu z odstupu, ale ne tak velkého. Teď už lze točit jen podle moderních, ale osvědčených schémat (kdyby alespoň "bojové scény byly kratší): hrdinství mužů, utrpení žen, syn pluku, vlastenecké projevy (vzpomínám ze školy na Zoju Kosmoděmjanskou "je nás dvěstě milionů, všechny nás nepověsíte" - "za rodinu, za Stalina" zde ovšem diskretně chybělo), pozdní uznání, které se nenaplnilo medailí "Hrdina Sovětského svazu", ale teprve tímto bojovně předimenzovaným filmem. (13.07.2019)

Dlouho se mně nestalo, abych z nějakého válečného filmu byl tak nadšený, jako právě z Brestské pevnosti. Přiznám se, že tento německý pogrom v okolí města Brest jsem nevěděl, ač je to jedna z nejvýznamnějších událostí běloruské historie druhé světové války. Alexandr Kott nicméně udělal výpravu takovou, že srovnatelná by mohla být snad jenom se Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě si ani zde Rusové nemohli odpustit pár patetických momentů, jako třeba, že opravdu hodně silně dávali najevo, jak moc velkým problémem byl nedostatek zbraní. Lidé pak hrdinsky pochodovali na smrt a nezacukli ani koutkem oka, že by chtěli změnit něco ohledně toho, že jsou v první linii a nemají ani zbraň. Místy chybělo místo pro logiku, ale dá se to odpustit. Kór v tak velkém filmu. Každopádně nejenom efekty, ale i pohled dítěte dělá z tohoto filmu místy až strašidelný příklad jednoho válečného momentu, který je tu popsán víceméně dopodrobna. Nemám, co bych víc dodal. Válečný film, co je tak na půli cesty mezi psychologickým válečným filmem a čistým válečným filmem plným výbuchů. Přesto ale oboje dělá tak dobře, že se těch 138 minut nedokážete přestat koukat. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)

Válka je neřád, to je zkrátka fakt. Žádná smyšlenina, nebo přeslazená limonáda o milujících se debilech, pobíhajících mezi břízkami. Pak si člověk váží toho, že máme " hen ten mier ". Já být v kůži mladého vypravěče, tak se prochčiju jak sněhulák strachy. Film samozřejmě viděn ruskou optikou, ale díky tomu je možná i zajímavější. Není to Křižník Potěmkin ani Alexandr Něvský, ale vyhnout se hrdinnému patosu a jiných gerojských scén je naprosto nevyhnutelné i tady, už proto, že se určitě nějaké udály. Germánci z Wehrmachtu jsou vystajlovaní jak Saruman, neskutečně vyzbrojení a krvelační. Oproti tomu Ivánci jdou do nich holýma rukama, s čepicí místo helmy a občas s garmoškou. Njn, jenže blbost to není... spíš je to tragický a smutný, úplná beznaděj. Film má super odkoukanou spielbergovskou kameru, bezvadný záběry například letadel, super. Celkově dost povedený válečný film, dal bych 5, ale to by museli Rusáci dát árijcům na prdel už tenkrát v Brestu. P.S. Při natáčení tohoto filmu nezemřel žádný Američan. Záhada. (20.01.2012)

Když dovedete přečkat naprosto hloupý desetiminutový úvod, tak si troufnu tvrdit, že nebudete litovat. Veškeré akce jsou po technické stránce na velmi vysoké úrovni. Zejména práce s kamerou je velmi moderní. Film je však značně dlouhý a ta akce ať je technicky sebelepší se prostě okouká, neboť je příšerně jednotvárná. Ruské ksichty sice dodávají na autentičnosti, ale nedá se na ně koukat. Příběh disponuje spoustou hluchých míst. Takže bych se vůbec nezlobil, kdyby byl zkrácen až o 30 minut. Ruské zápolení a bojovnost účastníkům zkrátka věřím. Nepotřebuji to od režiséra dostávat celou stopáž, kde potom není místo na nic dalšího. Prostě tento film nehodnotím jako nějaký velký zázrak. Je to prostě kvalitně zvládnuté válečné drama.* * * (21.08.2011)

O tých, ktorí to nevzdali a pamiatka tým, ktorí to nevzdali...Film je ťažko zrovnateľný s niečím iným aj keď to je ten typický ruský vojnový film. Film so silným emocionálnym nábojom, jednoduchým zobrazením životných osudov, miestami s drsnými chvíľkami, ale predsa ešte jemne natočené. Film vsadil na tradičný sovietsko-ruský základ, ale pomalé plynutie deja a chladný ruský pohľad na udalosti tentoraz asi filmu viac uškodilo ako prospelo. Podobné filmy: Stalingrad, Ich war neunzehn. (10.07.2011)