Prometheus

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Třetiřadá hororová srajda. Podotýkám, že kampaní jsem nepoznamenán a očekávání byla zhruba jen v tom smyslu "Sci-fi od Scotta, to by mohlo být docela fajn." Ale není, je to fail na tak mnoha levelech, že vážně pochybuji o duševním zdraví Scottově i producentů, kteří si naprosto nesmyslným scénářem rozhodli špinit si jméno. Vlastně to není ani scénář, spíše splácaná fanfiction dvou fandů, kteří viděli Vetřelce, četli Lovecraftovo V horách šílenství a dali to dohromady. Není tam jediná originální myšlenka, jen to ze začátku klade mnoho zajímavých otázek. Ale pak si tvůrci uvědomili, že vůbec neví, jak je zodpovědět, tak tam rozjeli krvavou řežbu a mutanty a výbuchy a přerostlé žížaly a doufali, že lidi budou omlouvat nelogičnost a zmatenost tím, že "je to sci-fi a to přece není reálný, tak jakýpak copak." Alibismus, nic jiného, tohle prostě není chytrý, ani zajímavý blockbuster, tohle je čiré zoufalství. Pláč nad tím, že Director's Cut to napraví neberu - když už teda musím film přestříhávat, měl by dávat v kině smysl, odmítám to totiž absolvovat znovu na domácím kině a doufat, že to možná pochopím. (08.06.2012)

Když to vezmu kolem a kolem, vidím, že se toho tady ohledně Promethea už nakryndalo dost. Ale že mám potřebu taky k tomu něco nakryndat a čerstvě, hned po návratu z kina, tak jen v kostce: Tohle bylo, ty kráso, nejlepší čistokrevné sci-fi za poslední desítku let. Sci-fi, které si na nic nehraje (John Carter), nikde neopisuje (Avatar), nepřihazuje jiné žánry (všechny ostatní sci-fi/westerny/komedie/fantasy apod) a je inteligentní jako Vetřelec. Těším se na druhý díl. Neee, dělám si prdel! (08.06.2012)

// Distribútor: Fox // Počet premietajúcich kín v USA: 3,396 // Otvárací Víkend USA: $51,050,101 // Ako tak pozerám na filmové tržby a dej, tak ma napadá, či Ridley a spol už dávno nemali v pláne vytvoriť nie jeden, ale viac prequelov...... Solídny začiatok a prenádherné audio-vizuálne efekty strieda upadajúci dej a príšerne napísaný scenár. K tomu by ma strašne zaujímalo odkiaľ prišli tvorcovia na hororový žáner, pretože Prometheus nemá s hororom nič spoločné. (24.09.2012)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)