Do Říma s láskou

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

,,ŽIVOT JE NĚKDY KRUTÝ. A ŽIVOT JE TAKÉ NESPRAVEDLIVÝ. I KDYŽ JSTE SLAVNÝ A BOHATÝ... ANEBO CHUDÝ A NIKDO VÁS NEZNÁ. TAKŽE KDYBYCH SI MOHL VYBRAT... BÝT BOHATÝ A ZNÁMÝ JE ROZHODNĚ LEPŠÍ.“..... /// Američanka jede do Říma a potká okouzlujícího Itala u fontány … no jako v těch červenejch knihách. Pak zamilovanej páreček, pak další páreček, pak …. prostě obyčejní lidé potkávaj ty slavný, odhalujou se památky, slavný árie, někdo prožívá trapas, jinej se zas připravuje vstoupit do víru vášně a ten zas prožívá ten nejabsurdnější sen (nebo skutečnost?). Řím a Allen mají svoje erotický a absurdní kouzlo a plní tajný a vysněný fantasie chlapů od 18ti do 100 (???) let. Smyslnej Řím plnej neřesti a pochybnejch (ne úchylnejch!) lidskejch vlastností. Černo-vtipná, lehce přehánějící milá píčovina s dobrým castingem a plná příběhů, vyprávěná (řek bych) s láskou. Mě tyhle Allenovky plný spontánně chybujících lidí, stárnoucích mužů (a mladejch žen) vcelku bavěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pochopím, proč má soused v obejváku sprchovej kout. 2.) Chcu vidět oblíkat Penélope Cruz kalhotky (takový ty provázky, jak v nich je určitě zima). 3.) Chystám se s mladou (nebo se starou) do Říma. 4.) Thx za titule ,,ovation“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.11.2012)

Woody Allen není moje krevní skupina, přesto jsem našel odvahu a kouknul na jeho putování, tentokráte, Římem. Bohužel jsem se chvílemi docela povážlivě vrtěl a jednotlivé příběhy, které jsou sice milé, mě zase tolik nezaujaly. Přemýšlím že další jeho snímek raději vynechám, protože si tento velikán světového filmu nezaslouží abych mu snižoval hodnocení. 45% (24.11.2012)

Ve filmu Do Říma s láskou bloumá režisér věčným městem bezcílně, a co hůř, pokouší se o satiru. Do kulisy autor zasadil v podstatě nanicovaté leporelo několika vztahů s banálním vypravěčským rámcem . Ovšem kaleidoskop postav s více méně rovnocenným prostorem způsobí, že jsem k žádné z nich blíže se nepřimknul. Nutno ale uznat, že konverzační bonmoty Allen stále napsat umí. A naštěstí hodně zachraňuje Cruzová, jež se po snímku Volver snad ještě více přiblížila živočišné samozřejmosti sex-appealu Sophie Lorenové. (19.05.2020)

Další allenovský mdlý, přichcíplý film. Řím má silné kouzlo, ale to samo o sobě moc nezmůže. Příběhově je totiž To Rome with Love o ničem a co se humoru týče - no, občas jsem se pousmál, ale celkově žádná velká řachanda. Všeobjímající čitelnost a nezajímavost vládne všemu. Vždyť už jenom ten papírově nejsilnější a nejoriginálnější absurdní příběh o chlápkovi úředníčkovi, co se přes noc z čista jasna stane slavným... Každého napadne, že se vyvine tak, že stejným způsobem z čista jasna o slávu a přehnaný zájem novinářů přijde, přičemž bezprostředně poté si oddechne, ale časem se mu po slávě začne stýskat. No a ono fakt že jo. Ani z oceňované Midnight in Paris jsem nebyl uchvácen, ale to byl objektivně tak aspoň o dvě třídy lepší film než toto. (14.12.2012)