Only Lovers Left Alive
Only Lovers Left Alive
Only Lovers Left Alive
Prežijú len milenci
Only Lovers Left Alive
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Yorick Le SauxHrají:
Tom Hiddleston, Tilda Swinton, Anton Yelchin, Mia Wasikowska, John Hurt, Jeffrey Wright, Slimane Dazi, Georges Claisse (vypravěč), Aurélie Thépaut (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Adam - talentovaný hudebník ve stylu 60. let, žije v ponurém Detroitu. Zoufalý z toho, kam ten svět spěje, čím dál častěji přemýšlí o sebevraždě. V teplém Tangeru žije jeho tajemná, stylová přítelkyně Eva, co miluje poezii a ráda večeří s Christopherem Marlowem. Adamu i Evě je více než tisíc let. Před několika staletími, se dohodli, že kvůli čerstvé krvi nebudou zabíjet lidi a dobývat krev budou v nemocnici. Není to tak dávno, co se rozhodli žít odděleně. Moc dlouho jim to ale nevydrželo a Eva už vystupuje z letadla v Detroitu. Oba cítí, že se má stát něco nebezpečného. Brzy přijíždí do města i mladší sestra Evy - nekontrolovatelný šílený upír, který neumí ovládat své emoce. Ve městě začínají podivná úmrtí a tak musí Adam i Eva uprchnout do Alžírska. Problémy teprve začaly a vypadá to, že konec světa přeci jenom nastane a smrt není daleko... Smrt? Není příliš brzy? (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (592)
Idea i obal jsou nadprůměrné, bohužel jakmile otevřete ten stylově zabalený balíček, jehož tvar je ve vztahu k obsahu více než sugestivní, naleznete místo vytouženého dárečku pouze jeho intenzivní odér, který se vám pomaloučku rozptýlí do okolí. Za pozornost Milenci stojí, což o to, faktem ale budiž, že z Jima Jarmusche zůstal už jen stín, což je pro mě zrovna u takové žánrovky zklamáním. Co se upíří stylové jízdy týče, takový Hunger Tony Scotta mě zasáhl mnohem silněji. 65% ()
(Ne)obyčejný týden z (ne)přirozeně dlouhého (ne)života dvou (ne)obyčejných nemilenců. Filmu jsem zprvu nevěřila, stejně tak jsem nevěřila, že by mohli Hiddles s Tildou (ve kterémkoli z nekonečného množství vesmírů) tvořit přirozený pár, ale světe div se, jde to. Moje první setkání s (ne)všední tvorbou Jima Jarmusche tedy dopadlo (asi) dobře. ()
Tie narážky na minulosť a dávne kamarátstva toho upíra so slávnymi osobnosťami svetových dejín ma moc nebrali, skôr mi prišli ako také naivné a lacné spestrenie obsahovej stránky. No tá atmosféra, páni, to snáď dokáže iba Jarmusch - film kde sa síce nič svetoborné nestane a dejová linka toho moc nerieši a nepovie, no aj tak som pri tom sedel ako urieknutý. Nadpriemer. 75/100 ()
Výborná záležitost, která se Jarmuschovi hodně povedla. Oceňuji zde tvůrčí odvahu, s níž jde tenhle sympatický bizar hodně proti proudu. Film je to velmi nedějový a v porovnání s běžnou upírskou produkcí i dost výstřední - dovedu si tedy klidně představit, že Hiddlestonovy fanynky budou zklamané, pokud na to vyrazí do kina, protože tenhle film rozhodně nesplňuje běžná divácká očekávání (čti: může hodně nudit, pokud to není váš cup of tea). Důraz je zde položen na ústřední dvojici postav, která je vskutku skvostná - duo Hiddleston & Swinton je báječně sehrané a do svých rolí byli vybráni mimořádně šťastně. Naopak moje blonďatý zlatíčko Mia Wasikowska mi byla svou hereckou kreací téměř až protivná, a byla to právě jen ona, co mě na tomto filmu nějak zklamalo. Snímek dále zaujme výbornou hudbou (která zde má skutečně mimořádnou důležitost), krásnou kamerou a atmosférickými lokacemi města duchů Detroitu a exotického Tangeru. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, u něhož bych si tak liboval z toho závanu něčeho nového a nápaditého, co tu ještě nebylo. ()
"Nietzsche hryže do žíly, už jsme si svět zkurvili." Svět se v prdel obrací, každá další generace má víc a víc otrávenou krev a konec všehomíra už se nezadržitelně blíží... Nic nového. Tohle tvrdili, filosofovali o tom a ve svých traktátech sepisovali už staří Římané, ve volných chvílích mezi orgiemi, podrobováním světa a hašením hořícího Říma. Akorát tenkrát neměli Jarmusche, aby o tom natočil zhudebnělou, sebestředně kroužící nihilisticko-ekologickou sračku, Gilmour93 (sakra, ten chlap umí psát) promine. Ok, oprava, meditativně unylou rockovou baladu o stmívání naší civilizace a o upíří, naruby převrácené existenciální úzkosti, čili hrůzy nikoli ze smrti, ale z života tisíciletého a z pekla nekonečné nudy. Gretch Chet Atkins 6120 v nesmrtelných rukách sténá, struny se chvějí, vibrují a jejich nářek se šíří vzduchoporázdnem, až k vzdáleným, lhostejným hvězdám, na samém okraji vesmíru. Opulentní vizuální a hudební žranice, božsky vyhvězdičkovaná, bohužel poselství o lidstvu, zkaženém jak na slunci zapomenutý salám Gothaj, je průhledné a řidší než krevní plazma hemofilika. Nebezpečně se blíží odpadu, jak zoubky zpovykané upírské puberťačky ke krku nebohého režiséra. Kolik nábojů s dřevěnou kulkou vložím do šesti komor mého revolveru? Jen tři. Pro vyhořelého kytaristu Adama, pro zpruzeného mě a pro plamenného kazatele Jarmusche. Zatočím bubínkem a... ruská ruleta nás rozsoudí. ()
Keby som žil stovky rokov a pred očami sa mi menila hudba, móda aj ľudia, asi by mi to tiež začalo liezť na nervy. Časom. A asi by sa zo mňa stal tiež suchar, rezignoval na veci jemu prirodzené, obklopil sa gitarami a ignoroval čo je vonku. Keby som si dal občas malú nočnú prechádzku, aj tak by som len nachádzal, že všetko dobré už sa dávno vytratilo a zostali len muklovia - zombie - ľudia a tí stále robia tie isté chyby. A ja ako vyššia bytosť, nimi natoľko opovrhujem, že sa nimi nechcem ani len živiť. Doba je predsa iná, na rozdiel od nich som civilizovaný a oni majú krv aj tak znečistenú kde-jakým svinstvom z ulice. Stal by sa zo mňa snob, ktorý opovrhuje zvyškom noci, pretože skúsenosti o nej nič dobré nehovoria. Stojí to za hovno, všetko stojí za hovno, nech je to pekné a farebné ako neonový mesiac nad Tangierom, vždy všetko na koniec skončí len slzami. Čas robí svoje... Milenci asi spadnú do modrej, nefanúškovia nepochopia, hororári už vôbec a mainstreamový divák zaspí než poviete Mia Wasikowska. Ale časom, prežitými rokmi .. sa možno naladíte na ich vlnu depresie, možno vám začne svet liezť rovnako na nervy a keď toho začnete mať akurát "plné zuby", možno nastane čas zobrať gitaru a splynúť s nimi v temnote. Ako Jim Jarmusch .. ()
Normálne sa mi zdalo, že ked' už na konci, po tom, ako opustili chcípajúceho Johna Hurta a valili si to dolu tými schodami, tak akoby Tilda mala gule s čurákom?! To asi ta hra tieňov... ()
Vyčítat Jarmuschovi, že jeho film je utahaný, asi není úplně fér, protože to byl očividně záměr. Tohle je zkrátka artový nezávislý film, ve kterém můžete najít spoustu metafor a podobenství, pokud chcete. Pokud se ale nenaladíte na tu správnou notu, pak se můžete dost nudit, protože klasická vyprávěcí struktura tu zkrátka chybí. Naštěstí tu máme dvě fascinující hlavní postavy - emo hudebníka Adama, který je po staletích upírského života už utahaný životem, a (mnohem zajímavější bohémku Evu (v úžasném podání Tildy Swinton), která naopak umí ocenit i malé radosti života, jako jsou dobré knihy nebo roztomilý skunk přeběhnuvší přes cestu. Hiddleston se Swintonovou film táhnou a i přes věkový rozdíl jim to spolu skvěle ladí. Osobně se mi vůbec nelíbilo zasazení filmu do opuštěného Detroitu, který je prostě hnusný a rozhodně se na něj nemusím dívat ve filmu. Na druhou stranu spojení upírů a exotického Tangeru funguje velice pěkně. ()
Solidní film, který nenadchne ani neurazí. Čekal jsem daleko větší zápletku a akci, ale ve výsledku mi obyčejné proplouvání filmem nevadilo. ()
Jarmush sází na svůj talent vytvořit ve filmu naprosto nezapomenutelnou atmosféru plnou ztracených existencí, bezduchých měst a šílených míst, tajného humoru, milenců i Marlowa, takže je vlastně nakonec úplně jedno, že jde vlastně jen o zas další film s upíry. ()
Neviem, čo to je skutočne dráma, alebo si tak trochu robí Jarmush srandu z art filmov a samého seba. Vlastne z art filmov si robí srandu celý čas...a nakoniec aj zo samého seba. On nikdy nebol fanúšikom nejakých hlboko zašifrovaných posolstiev a mnohoznačných metafor, na to sa cíti príliš antisnobsky, všetko inteligentné v jeho filmoch vyplýva nenútene na povrch. Preto je zaujímavé, že jeho nový počin vzbudzuje rôzne asociácie so súčasným (a z podstaty veci aj minulým) svetom a je tak (okrem iného) jeho alegóriou. Film pôsobí tak trochu nezaujato, akoby ho točil iba pre svoju zábavu, ale podstatné je, že sa vám po projekcii začne rozkladať v hlave a niektoré na prvý pohľad zbytočné dialógy dostanú zmysel. Ak by sa rovnaký príbeh odohrával na menej atmosférickom nieste, akým je nočný Tanger, asi by to až tak nefungovalo, ale aj vo výbere lokácie je autorské majstrovstvo. ()
Nemám tušení, zda se jednalo o autorský záměr, ale nápad a myšlenku snímku, kterou jsem z něj vnímal a odnesl si, tak ta byla naprosto úžasná. Tento snímek zachycuje v mých očích krásně zobrazenou upíří evoluci. A to hezky od počátečních úžasných zajímavých a hrůzu nahánějících krvelačných monster, až po novodobé nablýskané a těžce polidštěné buzeranty, kteří přišli prznit filmový svět s příchodem sraček typu Twilight a upíří žánr dokonale pohřbili hluboko pod zem, odkud už není návratu. Divák tedy sleduje osudy několika upírů, pro které už ve světě přestává být místo, neboť ve snaze o přizpůsobení se dnešní zvrácené době, která mimochodem směřuje i ke ztrátě pohlavní identity (muži začínají být ženami a ženy začínají být muži - je otázkou času, než bude existovat jedno jediné pohlaví), jsou nuceni zcela popřít svoji pravou zvířecí identitu a namísto tradičního lovu, tak raději preferují pytlíkovanou krev z blízkých nemocnic. V tomto vidím velkou paralelu s debilní sračkou Twilightem, kde jsou naši hrdinové také nuceni se stát otravnými čůráky, aby se zalíbili dnešní zdegenerované mládeži. Naštěstí, Jarmuschovi upíři si tento úpadek dobře uvědomují. Samotný závěr je poté jakousi optimistickou nadějí pro vzkříšení do sraček se řítícího světa. Pochválil bych i nesmírně sympatický Casting, kde mi nevadil vůbec nikdo ze zúčastněných. Naopak výtku bych směřoval k hypnotické a nesmírně pomalu se vlečící stopáži, která mě dvakrát spolehlivě ukolébala ke spánku. Proto dávám "pouze" lepší 3 kousky. ()
Docela zvláštní film. Celá ta upíří linka jde dost stranou a příběh se zaměřuje hlavně na ústřední dvojici. O jejich historii toho moc nevíme, snad jen to, že jsou velmi staří. Vycházení v noci je samozřejmostí a občas si obstarají nějakou tu krev. Další upíři zde nemají moc prostoru. Oba hlavní hrdinové jsou dost odlišní, ale přesto bez sebe nemohou žít. Po pár komplikacích jim nezbyde než utéct z Ameriky zpět do Tunisu. Tempo je dost pomalé, ale i tak mě film bavil. Dost mu pomáhá hudební podkres a občasné narážky na historické postavy. "Dobré zboží už mi došlo." ()
Jak mám Jarmusche rád, tak u tohoto filmu jsem se opravdu nudil. Jeho intelektuální narážky na Einsteina, Shakespearea a spol. mi přišly neskutečně laciné. Ano, místy mě pobavily, ale to nic nemění na tom, že byly ve filmu hrozně prvoplánově. Ovšem herecké výkony Tildy Swinton a Toma Hiddlestona v tomto rozvleklém díle byly výborné, stejně tak jako hudební složka filmu. To mi však v tomto případě bohužel nestačilo. ()
Nelíbilo se mi to, nelíbilo se mi to, nelibi se mi to . Vůbec se za to nestydím. ()
Tento film je absolútne fantastický. Je radosť ho sledovať. Postavy Adama a Evy sú absolútne vynikajúco stvárnené, majú medzi sebou vynikajúcu chémiu, atmosféra absolútne fantastická. Neustále len sledujete a čakáte, čo ďalšie sa bude diať, a kam sa film posunie. Myslel som si, že keď príde mladá sestra Ava, tak film začne klesať, ale nie. Práve naopak. Je to pomalý, nádherný film, ktorý si vychutnáva každú drobnú chvíľku svojho času. Soundtrack? Čo iné môžem povedať ako len skonštatovať, že filmu sedí absolútne dokonale. Melancholická a nádherná dráma v príbehu dvoch upírov, ktorí prežili spolu už bohviekoľko rokov je absolútne nádherný. Neviem, či by som to nazval hororom, nakoľko tu nič výrazne desivé nie je, no romantická dráma s upírmi v 21. storočí, kde už je svet trošku iný. Ak máte radi pomalé filmy, ktoré budujú atmosféru viac než na vás letia s romantickými klišé alá Twilight... tak toto je presne ten film pre vás. Dokonca si myslím, že Twilight fanúšikovia by mali opustiť Bellu a radšej si pozrieť toto. Lebo je to jednoznačne niečo oveľa silnejšie, emotívnejšie a nádhernejšie. ()
Jára Cimrman, smrtící a věčný. ()
Jarmuschovo upírské blues stojí na náladě, hereckých výkonech ústředního páru a opět výborné hudbě (ostatně White Hills mu ve filmu i hrají sami sebe naživo). Tempo je konstantně pomalé, což spolu s hypnotizující hudbou vede diváka k tomu, aby se buď naladil na stejnou vlnu, nebo to radši rovnou vzdal. Tilda Swinton i Tom Hiddleston byli pro hlavní role perfektní volbou, Mia Wasikowska tu je od toho, aby veškerou idylu velmi rychle zničila, a John Hurt ve vedlejší roli potěšil. ()
Jak říká jedna z postav ve filmu s pokrokem, ocitáme se skutečně již ve 21. století a tak i samotní upíři si v novém moderním světě musí vypomáhat jinými, méně nápadnými praktikami. No nejen oni, i filmoví tvůrci musí na to jinak, pokud chtějí v rámci žánru s takovou dlouholetou tradicí přinést něco nového. Tak tady se to Jarmuschovi za mě rozhodně povedlo! ...vážně jsem nedoufal v to, že by mě mohl bavit film, ve kterém jsou hlavními postavy lidští upíři, nebo žebych si takhle padl do noty s Jimem Jarmuschem, jehož tvorba mě doposud míjela. Vážně jsem netušil, že když se pustím do upírského hororu, mohu se místo gotického hradu ocitat od počátku v obyčejném civilním pokoji muzikantů, kteří loudí tóny na kytarách, povídají si k tomu o hudbě, poezii či o životě. Rozhodně příjemné filmové setkání, které doprovázela kromě podmanivé baladické rockové hudby zároveň i jedinečná nostalgická atmosféra. Vůbec mi nevadilo pomalé tempo, vychutnával jsem si pohlcen atmosférou i ten osobitý styl, který nikam nespěchal a navzdory tomu, co může za chvíli přijít nebo co všude kolem číhá (nebo snad právě díky tomu), jsem se rozhodl s hrdiny tu danou chvíli si plně užívat. On je to vlastně takový, velmi nevšední film o lásce jakožto věčné hodnotě, natočený s krásným citem a postupně si mě zkrátka získal... a Tilda Swinton je jako nestárnoucí staletá kráska prostě úžasná. Tady nemám co vytknout, jen doufat, že snad mě ještě Jarmusch časem takhle zaujme i některým ze svých dalších filmů. [90%] ()
Související novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (více)
Jim Jarmusch a upíří romance... Cože?
Pokud jste nevěřili, že se konec světa opravdu blíží, tahle zpráva to definitivně potvrzuje. Král nezávislého filmu se po několika letech vrací za kameru a natočí... upíří romanci kříženou s… (více)
Only Lovers Left Alive - možná spíš "milovníci" než milenci. Ti kteří si váží věcí samotných, rozkošnicky obdivujíce padesát let starou kytaru, kterou někdy někdo s láskou vyrobil, někdo na ni s láskou hrál. Kteří vědí, že věc nelze prostě nahradit jiným kusem. Pohrdají lidstvem (zombies), které své vlastní výrobky už vnímá jen jako sériové produkty na jedno použití, nezná jejich hodnotu. Ovšem: oni, ti, kteří pořád přežívají, mají výhodu kotinuálního náhledu, znají věci důvěrně od jejich zrodu. Jsou to upíři - jako se živí krví smrtelníků, sytí se i výsledky jejich práce, vykonávajíce tak posvátnou službu "zření", bez nějž věci upadají do nicoty pouhých užitkových kusů hmoty. Ze stanoviště kontinuálního náhledu se pak i lidský pokrok jeví jako nepochopitelný, obludně hloupý odklon od života k "produktivitě", měřené jen kvantitou. Ostaně láska k věcem, vyráběným produktivnostní mánií stiženým lidstvem, se může realizovat třeba i jako láska (totiž věrnost) k takovému Detroitu, vybydlenému městu, opuštěnému zombíky poté, co jeho průmyslová produktivita narazila na své meze. Nejdůležitějším projevem lásky je zde ale hudba: Hudba, kterou Adam vytváří, není nikde, protože se s ní skrývá ve tmě, ale ukazuje se, že je všude. Nepochybně zde zaznívá Jarmuschem už v Kafi a cigárech hledaný "rezonátor", jímž by bylo možno zachytit akustické vlny Země (jestli to nekomolím) - rozuměj vlny dorozumění, pochopení, prozírání, souvztahování. I přes esteticky silné vyjádření všech těchto motivů vypadá film Přežijí jen milenci celý jako nepříliš zajímavá stylová manýra. Vypadá - nikoli působí. Protože jeho působnost, jeho jedinečná nálada, nepopsatelně lahodící pomalost, ho činí výjmečným dílem. Jestli lze vůbec o nějakém filmu říci, že prostředkuje "prožitek", pak jistě o tomto. Krom toho mám neodbytný dojem, který nedokážu zdůvodnit, že jestli budou některé filmy z naší doby "kultovní" pro určité (dosud neznámé) subkultury naší civilizace za nějakých sto let, tento film k nim bude patřit. Viz např. kiddo. Dále viz PollyJean, Radek99, Matty. /// Dodatečně přece jen pokus o reflexi na onu "nepopsatelně lahodící pomalost": Především je pociťována jako jakási příjemná malátnost, kterou vzhledem k druhovému určení postav dlužno považovat za stav vznikající z kombinace potenciálně nekonečného toku indiferentního času (který není platformou událostí, ale bází pro vyjevování se věcí a jejich diferenciaci) a situace absence "dávky" nutné pro setrvání v tomto toku. Člověk by řekl, že koflikt mezi nekonečným životem a bezprostření hrozbou zániku bude vyvolávat mimořádně silné napětí a zběsilost. Ukazuje se, že opak je pravdou. Životadárným médiem je krev - upíři v půstu jsou tedy bezkrevní. Je u nich stále přítomná tendence splynutí s tokem času. Konflikt mezi potenciální nesmrtelností a hrozbou smrti bez krve či na slunečním světle pouze ostře ukazuje, že jsou pro své přežití závislí na dodávkách výživy a specifickém prostředí. Oni vědí, že žijí pod neustálým ultimátem podmínek zachování života. My lidé jsme na to dávno zapomněli. /// Druhý dodatek: Mnou zde reflektovaným komplexem stálého přežívání a hrozby jeho konce stojí tento Jarmuschův film v zajímavém kontapunktu k Mrtvému muži (k němuž SPOILERY!), v němž hrdina naopak získává vlastní existenci svou smrtí (přesněji řečeno dočasným prodlením mezi ještě životem a už smrtí), přičemž právě toto nevědomé umírání je na celém jeho životě to jediné relevantní. V obou filmech tedy máme postavy, které disponují kvalitnějším, "odpoutaným" náhledem a vhledem díky situaci zásadně alternativní k biologickým hranicím života, který nám je dán. S podstatným rozdílem mezi situací "milenců" a "mrtvého muže" pak souvisí i rozdíl v přístupu k tomuto náhledu - u upírů vypadá jako součást jejich přirotzenosti, kdežto William Blake je jím jaksi událostně obdarován ve smyslu osobního obrácení. Korelativně pak můžeme srovnávat funkci jeho "poetry" s Adamovou hudbou či s oním kýženým rezonátorem. () (méně) (více)