Barbie

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

Dcerka mi nedávno říkala, že má úplně růžovou radost, že jsem ji vzal na hřiště. Ta věta se mi během sledování pořád vracela, protože ten film je prakticky o ztrátě radosti, ale tváři se, že je o něčem jiném. Není to žádná ponurá filozofie, ale strašně jednoduché a základní malicherné souboje mezi pohlavími, jen si prohodili role. Gosling nesympatického, ublíženého Kena pojal dokonale. Sled skečů, písniček a zábavných scének funguje na výbornou, včetně parádního hereckého obsazení. Ve finále je ale o tom, že od určitého momentu růžová radost zmizí a já to budu pozorovat v přímém přenosu neschopen s tím cokoliv udělat. Ahoj Barbie, chceš minerálku? (06.08.2023)

Je to hezké, vtipné i chytré, krásně to vypadá a zní, ale měl jsem pocit, že jsem to už viděl. Spíše než okopírovaný LEGO příběh, kterým zaváněla upoutávka, mi nakonec Barbie připomíná na jistotu jedoucí, ale stále více než dobrý film od Pixaru. Velmi se mi ovšem líbí kampaň kolem filmu, která po dlouhé době (alespoň tedy v Plzni) dokázala nadchnout pro návštěvu kina spoustu lidí, a ti si na sebe vezmou cokoliv růžového od kšiltovky po župan a jdou se zkrátka bavit. To je fajn. (29.07.2023)

Ze začátku jsem byl fakt nadšen, obzvlášť když film byl doopravdy vtipný. Jenomže v druhé půli, kdy snímek ztrácí dech a zároveň vás v čím dál větším tempu mlátí po hlavě jedno feministické moudro za druhým, je to spíše kontraproduktivní. Navíc ten význam ve smyslu, že nebýt Barbie, hrály by si holky jen na mámy, takže máme být Mattelu vlastně vděční, zavání ještě víc. Ale jo, čekal jsem úplnou blbost a to díky Bohu naplněno nebylo, nejvíc jsem si užil Willa Ferrella. 70%. (14.11.2023)

Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček. 75 % (21.07.2023)