V nitru Llewyna Davise

Príbeh muža muzikanta lúzra, ktorému život neustále kladie pod nohy polená a on stále padá, no vždy sa dvihne a pokračuje v napĺňaní svojho sna = obdivuhodná vlastnosť ... Ale hlavný hrdina mi vôbec nesadol jeho sebestrednosťou, nebral ohľad na životy iných, flegmatickosťou, a neviem čím ešte... Dosť melancholické dielo s nejakými tými slušnými piesenkami :) .. u mňa však celkovo iba za 70% (24.02.2014)

V hlavních rolích: Kočka a ti ostaní. Tak nějak mi to tančení kolem Dylana vyhovovalo. Příběhy tragicky nepoučitelných parchantů mi jsou blízké, hudba jako balzám na (d)uši, a k tomu ten nezaměnitelný dotek bří Coenů. Krásný komorní film. Tohle nemohlo dopadnout špatně :) (04.04.2015)

Osobně letmý pohled sem na ČSFD a hned má očekávání klesla. A to je fajn, protože teď můžu být z LLewyna nadšený! Americké šedesátky, folková hudba, potůlka, obyčejná těžkost bytí, to vše mi hraje do noty. A ty skvělé folkové songy, aneb 500 miles (ano, v české verzi této folkové písně je to dokonce dvakrát tolik :-) ) v podání Justina a Carey je prostě kouzelné. A to bych měl zmínit, že jsem Mulligan ani málem nepoznal, přišla mi jako Carey převlečená za Katie Holmes... To že film nemá děj, to jsou pěkný kecy. Vyprávění je úměrné poselství doby, stylu a prostředí a díky tomu má Inside Llewyn Davis skvělou atmosféru. Dávám plný počet hvězdiček, a za tím také stojí fakt, že OST poslouchám tento den už potřetí dokola (a několik písní už tak po desáté...). Za mě tedy hodně povedený film o těžkém životě protloukajícího se folkového zpěváka, jemuž život moc nehraje do karet a tím co má, hrát neumí. Jediné, co umí hrát, jsou písně, co nikdy nebyly nové, ale nikdy ani nezestárnou. (29.08.2015)

Neměl jsem toho titulního nesympatickýho ztroskotance rád a nebavilo mě se na jeho trápení dívat. Aspoň že hudba byla dost fajn, a to mi normálně folk nic moc neříká. (19.04.2016)

melancholický outsider movie, s audio vizuálním citem pro dobovost a jen tak mimochodem nejlepší coenovka za posledních 5let ..80% (25.02.2014)

Inside Llewyn Davis je skutečně jako Llewyn Davis. Niterní, intimní, bez šťávy a bez jiskry nechává nahlédnout do života talentovaného ztroskotance, který se protlouká New Yorkem, ne a ne narazit na pořádnou příležitost. I když je náladový a neumí to s lidmi, když rozezní svou kytaru, přinutí ostatní, aby se k němu neotáčeli zády. A tak ho svým způsobem nenávidí i milují jako každého nepochopeného umělce. Ale jak ukáže tohle zhruba týdenní seznámení, Llewyn ničeho neumí využít, a proto se začátek i konec nesou ve stejném duchu - nikam jsem se nepohnul, nic se nezměnilo. A tak i přesto, že Coeni jsou znovu řemeslně precizní a dialogově suše zábavní, ospalé tempo a tentokrát bohužel 'nic navíc' mě nenalákalo do správných sítí a k jejich 'hrdinovi' se mi nepodařilo vytvořit si nějaký vztah. Dobré, ale na vás průměr, brothers. (03.03.2014)

Takhle dobře napsaný a zahraný scénář už tu nebyl dlouho. Žádná klišé úlisnost, žádné vzdušné zámky, žádné těžkopádné drama - tohle měl být ve všech anketách film roku 2013. 100% (18.03.2014)

Jeden z tých filmov kde mi bol viac pochuti trailer než celý film. Oscar ako muzikant skvelý, Coenovci stále vo forme, hudobné vsuvky absolútne dokonalé. Ale pozerať sa celý film na to ako jeden nešťastník bez záruky na úspech prechádza jednou krízou za druhou je pre mňa zarážajúce a s koncom ktorý nikam nevedie, mierne sklamanie. (05.04.2014)

Zklamání. Představoval jsem si to jinak, než že budu celou dobu sledovat nesympatickou postavu, které se dějí vcelku zaslouženě ošklivé věci. Atmosféru to chvílemi má a hudba je fajn (jenom fajn, ne skvělá). Ale má očekávání byla nastavena podstatně víš, vzhledem k tomu, že je to film od Coenů vyprávějící o folkovém zpěvákovi. (01.07.2015)

Morienin postřeh o sněhu je naprosto přesný. Poté co Llewyn odmítne nabídku vystupovat jako součást tria, prochází v letních botách závějí uprostřed silnice, přičemž kdyby udělal dva kroky stranou, mohl ji snadno obejít. Tento okamžik tam musí být cíleně protože jasně a beze slov charakterizuje postavu - v různých situacích by mohl Llewyn uhnout, usmát se, něco říct nebo naopak si jen odpustit nějakou poznámku a všechno by možná mohlo být jinak. Ale on zarputile zůstává naprosto nevstřícný, na okraji a sám. Jako kdyby se dokázal uvolnit jen ve chvílích kdy zpívá, ale ani to ne vždycky... Všechno ostatní napsala mnohem líp a podrobněji Morien (tedy až na to srovnávání s Jarmuschem). Jen jeden drobný detail mi ale přišel krajně nepravděpodobný - pokud někdo žije takhle on the road, dost těžko může mít každý den dokonale pěstěný vous a naprosto čisté oblečení... (17.10.2015)

Skrytá perla v Coenovic filmografii. Inside Llewyn Davis je možná jejich nejosobnější dílo, má svoje specifické kouzlo a i přesto, že má všechny znaky jejich filmové tvorby, zůstává tak trochu stranou díky své odlišnosti. Přeci jen to není klasický životopisný film, to by se snad od Coenů ani nedalo čekat, ale je to asi nejblíže co se kdy k tomuto žánru dostali. Vzali si lehkou inspiraci ze života Davea Van Ronka a použili ho jako odrazový můstek pro svůj scénář. Odrazili se ale naprosto jiným směrem, než by to udělala většina jiných filmových tvůrců. Coenům nejde o odvyprávění milníků života Llewyna Davise, jde jim o mnohem víc a tohle víc se těžko hledá v klasickém životopisném filmu. Inside Llewyn Davis díky tomu může působit prázdně a tak nějak jako film o ničem, ale opak je pravdou. Tohle je balada o zacykleném životě a souboji člověka se sebou samým. Llewyn Davis totiž není ten podceněný hudebník, kterého na konci cesty čeká happy end. I přes očividný talent ho totiž brzdí nejen jeho osobnost, ale i spousta jiných životních okolností. Coeni naprosto geniálně vystihují celkový tón filmu, který se díky své mistrovské kameře a poklidnému tempu, které nechává prostor divákovi na přemýšlení, stává něčím naprosto výjimečným. Oscar Isaac v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů bere na ramena veškerou tíhu, kterou postava Llewyna Davise nese a je to z velké části jeho herecký výkon, díky kterému film nechává ve vzduchu viset melancholickou náladu. Od postele k posteli, od cigarety k cigaretě nás Coeni dovedou od konce znovu na začátek, takže vlastně nikam, ale právě tady jde nalézt zakopaný poklad. Tenhle film totiž není o tom co odvypráví, ale o tom co předá a pokud je divák pozorný a otevřený, dokáže toho předat zatraceně hodně. 92% (07.05.2018)

Na bratry Coeny opravdu smutný film, to ale rozhodně neznamená že by nebyl povedený. Je pravda, že se ve filmu skoro nic nestalo, ale zcela pevná režie udržela film pohromadě a po celou dobu udrží vaší pozornost a nenudí. Skoro chybí pro Coeny typické absurdní situace a celý příběh je takový rozvláčný, ale ve výsledku dostanete parádní pohodové drama. Režie je v tomhle snímku tak silná, že ke konci prakticky na vlastní kůži cítíte tu smůlu, kterou prožívá hlavní hrdina a soucítíte s ním. Hlavní herec hrál svého smolařského muzikanta velmi přesvědčivě, a ani se zbytkem herecké party jsem neměl sebemenší problém. Dalším kladem je velmi dobrá folková muzika, na které film také do jisté míry stojí. Takže jestli toho od filmu po příběhové stránce zas tolik čekat nebudete, tak vám tohle pohodové hudební drama s perfektně padnoucí muzikou a jistou režii nejspíš sedne tak jako mě. 85% (25.02.2014)

Myslím, že tohle bude jeden z nejrozporuplnějších filmů na ČSFD. Jedna půlka ho odsoudí, ta druhá ho bude milovat. Já patřím do druhé kategorie. Oscar Isaac se pro roli Llewyna Davise narodil a bratři Coenové ho do ní skvěle zasadili. Pokud hledáte film, ve kterém se absolutně vcítíte do hlavní postavy a k tomu máte rádi 60. léta, Boba Dylana, bombastickou hudební vložku ve filmu, pak vás Llewyn uchvátí stejně jako mě. (03.03.2014)

Obrovsky atmosférická věc, s dobrou muzikou a výbornou kamerou. Ovšem je to tak nostalgicky a melancholicky utahané, že se to vleče a vleče... Děj je v podstatě jen útržek ze života jednoho věčně prohrávajícího muzikanta s dětskýma očima, který pořád doufá, a hledí kupředu v očekávání lepších zítřků. Jak do jeho příběhu nastoupíte, tak z něj zase vystoupíte, a to je vše. (03.06.2014)

Komedie jak stehno. Body dávám jen za ginger čičinku a pěkně odzpívané songy. Nevím, za co dáváte tolik bodů, ale místní bodové hodnocení obecně nechápu (zrovna jdu rozčarovaná z vašeho ubohého hodnocení filmu By The Gun). (14.08.2015)

Jedna ze slabsich "coenovin" s nesympatickym hlavnim hrdinou. (26.01.2014)

Film, který stojí jen a pouze na hudbě a není to muzikál. Atmosféra 60: let a newyorská folková scéna určitě nadchne hipstery, ale zklame lidi, kteří čekají i nějaký děj. Potěšilo 500 Miles a Bob Dylan v závěru. (02.02.2014)

Film o ničem...s hlavním hrdinou,který je tak nesympatický,že dvakrát se opakující scénu s tím jak dostane přes čuňu,jsem si fakt užil... (11.03.2015)

Ačkoli jsem s tvorbou bratří Coenů poměrně slušně obeznámen a považuji je za velice kvalitní tvůrce, s výrazným, osobitým a vesměs originálním pojetím a zpracováním svých děl, tak se přesto za jejich skalního filmového příznivce příliš nepovažuji. V nitru Llewyna Davise každopádně považuji asi zatím za jejich nejklubovější snímek, kde mě ovšem krom hlavního hrdiny v podání skvělého Oscara Isaaca nezaujalo už prakticky nic jiného. Zápletka, zda-li se to dá vůbec za zápletku považovat, je prakticky bez jakéhokoli tempa, Llewyn se plácá jen z místa na místo a nic z toho, do jeho nitra jsem pak nějak nenašel cestu, kterou bych se měl vydat, abych do něj nahlédl, o závěru ani nemluvě, buď mi něco zásadního během filmu uniklo, nebo nevím, ale já to nějak nepobral, docela mě jinak zklamala i navozená atmosféra a stylovost, kterou jinak jindy mívají Coeni v malíku, ale tady upřímně nic moc, veškeré ostatní postavy krom Davise též jen doslova bezvýznamně paběrkují, viz. Goodman, Timberlake, Hedlund, prostě upřímně, sice jsem se na jednu stranu určitě nenudil a opakuji, režie bratrů Coenů opět snese ty nejpřísnější měřítka, ovšem po scénáristické stránce mě tentokrát ale bohužel zkrátka zrovna dvakrát neoslnili a nepřesvědčili. (24.08.2016)

Bratři Coenovi začínali jako nezávislí tvůrci. Ale v polovině jejich dosavadní filmografie se přeorientovali na hollywoodskou mainstreamovou tvorbu. Společným znakem obou jejich období je fakt, že natáčejí vynikající filmy. Ať už se jedná o absurdní komedie anebo snímky s vážnějším tónem (či kombinace obojího, jak jsme u této dvojice zvyklí), vždy je to výjimečný filmový zážitek. Ačkoliv nyní tvoří žánrové středoproudové snímky, V nitru Llewyna Davise je jakýsi úskok zpět do alternativnější podoby tvorby. Jedná se o hudební drama, které sleduje poměrně krátký časový úsek hlavního hrdiny hudebníka. Ten se snaží vypořádat se svým osudem, jenž mu není zrovna nakloněn. Bez peněz, bez střechy nad hlavou a bez svého přítele a pracovního partnera v jedné osobě se protlouká životem, jak se jen dá. Jde od jednoho k druhému a potkává nejrůznější postavy (či kočky), které ztvárňují známí hollywoodští herci. Ti se ale dlouho na plátně neohřejí, jak rychle se objevili, tak také rychle zmizí. Nejsme svědky zásadních životních situací hlavního hrdiny, ale spíše jeho denní rutiny, kdy zrovna neví, kde večer složí hlavu. Coenové diváka zavedou do pochmurného a sychravého New Yorku začátku 60.let s tragikomickou atmosférou. Snímek má spíše epizodní charakter a hlavní hrdina se nachází v začarovaném kruhu, čemuž odpovídá začátek i konec filmu. (20.02.2014)