Pád

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Tak to mám za sebou... Budu muset přehodnotit svůj přístup k seriálům, které mě dosud, až na výjimky, svou roztahaností jen zdržovaly od pořádných filmů, neboť jsem osoba (nejen) pointově nedočkavá. Tady mně čekání víc než zpříjemňovala skvělá Gillian Anderson, která stárne do krásy stejně, jako vyzrává herecky, až jsem pochopila, že obsazování do seriálů pro ni není handycapem, ale výhodou... pro film je Gillian vysloveně škoda, aby její charisma opravdu vyniklo, musí mít čas do vás proniknout, pak se stává milým hostem, na jehož další návštěvu se těšíte už ve chvíli, kdy si ještě užíváte jeho přítomnost... Oduševnělý výraz a lahodný zvuk jejího hlasu vyvolává mix obdivu a respektu, kouzlem své osobnosti vás chytne a nepustí - a přesně to dává svojí Stelle, ať už si o jejích charakterových vlastnostech myslíte, co chcete (ta si, sakra, dokázala vzít co chtěla)... A Jamie Dornan? Už filmové jméno jeho záporného hrdiny vzbuzuje odpor, ale nečekejte žádného úchyláckého netvora s ujetou parukou, s tím si fakt nemusel vypomáhat, stačily změny ve tváři, předklon zátylku s číhavým podhledem a řeč těla, jinak normální mladý vysportovaný muž s pevným stiskem, o kterého můžete zavadit klidně i v botanické zahradě... přesto se mi blíž ke konci chtělo řvát: "Pusťte mě na něj!!" Jinak mě hodně bavilo, jak Stelle rostlo sebevědomí úměrně s vodou ve Spectorových botách, aby bylo vzápětí vystřídáno bezmocí v modelu - čím drzejší vrah, tím zranitelnější Stella, až k přerodu z chladné profesionálky v citlivou lidskou bytost. Přídomek fascinující zaslouží i ukázka rutinní práce policie s detaily vyšetřovacích postupů v přehlídce odbornosti, protože i když vždy o krok zaostává, přece jde kupředu a krom uspokojení smyslu pro spravedlnost vyděsí i skutečnost, kolik lidí zaměstná jedna zrůda, než se ji podaří separovat, a to má na starosti ještě debila Jimmyho, jehož angažovanost bych v příběhu s radostí oželela, což se odráží i v mém konečném hodnocení. Jinak finále napínavé podívané bylo naprostým vyvrcholením, u předposledního dílu jsem dech místy jen tajila, konečný mě doslova přiškrtil ... Paul Spector by ze mě měl radost. (16.02.2015)

Je priam neuveriteľné, že celá druhá séria sa obišla bez jedinej scény explictiného násilia. A napriek tomu (možno práve pre to) bola pre mňa psychicky ešte viac vysiľujúca, totálne ma sparalyzovala a bol som bez schopnosti dať viac ako dve časti za sebou. "Chémia" Stella/Paul = čistá fascinácia. "We are losing him..." HYPNOTICKÉ. (22.01.2015)

Dejnin sexepíl sice kapku klesá s věkem a barvou kštice, nicméně neustále v ní zůstává cosi, co ocení nejeden ostřílený milovník, který se neostýchá opíchat řádně vychlazenou, rozzuřenou barakudu. A pokud si ji taky rádi představujete při honění, například sériového vraha, rozhodně neváhejte! Originální a zábavný kousek, u nějž se mimo výše zmíněného honu na masouna dočkáte i kapku roztomilého kočkování mezi kudlankovskými frakcemi a zkorumpovanými Bětčinými okupanty v mírumilovném Belfastu. Prostě, i kdybyste si strašně přáli pořádně si erudovaně a velkohubě zavytýkat, nemáte šanci, a můžete se akorát tak ponořit do Dejny, tedy pardon, chtěl jsem říct do děje, a vychutnat si pět dílu svižné a sofistikované zábavy. (24.06.2013)

Zatím ****, když bude 2. série tak dobrá jako první, klidně zvýším. Stella is perfect... // 2. série není tak dobrá, Gillian je sexy v každém záběru, je tam několik pozoruhodných momentů, ale to nestačí, dost často se Cubbit pouští do krkolomností. Stále je to ale nadprůměr. Jsem zvědavá na 3. řadu. (14.06.2013)