Knick: Doktoři bez hranic

Dokonalé dílo, které už většina nejspíš zná, ale kdo o něm doteď neslyšel, tak rychle dohnat. Naprosto fascinující seriál, který diváka vtáhne do počátků 20. století a informuje o pokrocích a vynálezech jak ve vědě tak v medicíně, kde vládne ohromující Cliwe Owen, závislý na kokainu, který na sále doslova kouzlí, překonává hranice, přepisuje historii a fascinuje diváka svými dovednostmi. Operace jsou velmi detailně natočené, takže krve a vnitřností si divák užije dostatečně a není nouze i o místní bordel s kurtizánami, hojné množství drog, nekompromisní tehdejší rasismus a kus historie s hutnou dávkou informací. Nejvíce mě bavilo sledovat pokroky v medicíně, nové vynálezy, vynaložení s čím dál náročnějšími operacemi a vážnějšími nemocemi. Žánrový skvost. Sjeto za dva dny na jeden nádech. 10/10 (21.11.2019)

Steven Soderbergh je evidentně velmi moudrý muž, který si moc dobře uvědomuje sílu televizního média, co vše s ním může provádět a jakou tvůrčí svobodu mu dává. Knick je v každém ohledu fascinující projekt, který se s divákem nemazlí, od začátku do něj pere množství ambivalentních postav, silných témat a dějových linií, z nichž některé ze začátku působí trochu uloudaně, ale každá z nich nemilosrdně graduje až do vyhrocených konců. Opravdu Doktoři bez hranic. V zachycení oné odosobněné atmosféry, panoptika zoufalých duší, které nejsou schopné dojít naplnění, pomáhá režisérovi fascinující Martinezův ambient, špičková volná kamera, která se proplétá mezi stěnami nemocnice a rovnoměrně dělí svou pozornost mezi jednotlivé postavy. Clive Owen je samozřejmě ve své roli Gregoryho House roku 1900 fantastický. Celé je to špinavé, nervózní, ve své snaze zachytit fungování nemocnice na začátku 20. století a zrod moderní medicíny poměrně komplexní... a ve výsledku skutečně geniální. Jen tak dál! 95 % (05.02.2016)

1.-2. řada: Další představitel současné seriálové špičky. Mezi ostatními doktorskými seriály rozhodně nezapadne, protože kromě obvyklé prezentace vztahů mezi lékařským personálem a pacienty a různých případů nabízí i naturalistický exkurz do historie medicíny. Všechny složky seriálu si zaslouží superlativa, ale pokud bych měl něco vypíchnout, tak zajímavou hudbu. (26.10.2015)

Jednoznačne udalosť sezóny, ale samozrejme aj seriál, na ktorý sa vyplatí pozrieť aj s niekoľkoročným odstupom. Pre Owena ide zrejme o životnú úlohu, jeho Thackery je tou správne ambivalentnou postavou, ktorú budete milovať takú, aká je. Veľkým plusom je, že si obľúbite aj postavy prevažujúce na vážkach ľudskosti na tú horšiu morálnu stránku. Možno je to aj v tom, že doba bola iná a rasizmus, xenofóbia či šovinizmus boli jej súčasťou. Každý má ale to svoje maslo na hlave. Výprava nemá žiadnu chybu, každý diel pôsobí doslova filmovo, scenáre sú prepracované, dej nedrhne v žiadnej epizóde. Osobne by som skúsol aj tretiu sériu, čisto len zo škodoradostného hľadiska by som chcel napríklad sledovať riaditeľa, ako prežíva utrpenie naznačené v samotnom finále. (30.06.2020)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)