Hrabě Monte Christo

Klasické ztvárnění jednoho z nejlepších románů Alexandra Dumase staršího plně postihuje základní romantickodobrodružnou linii stejnojmenné literární předlohy. Asi nejlepší Mareho herecká kreace v celé jeho kariéře se stala ztělesněním ideálu romantického hrdiny bez bázně a hany, který si však za všech okolností zachovává schopnost věcného uvažování a nadhledu. Scény z vězení, tragédie napoleonské Francie, pohyb na hranici tehdejšího polosvěta i podsvětí, k němuž pairové orleánské Francie nemají zase tak daleko, ideál lásky, ale i projev praktického života, to všechno se ve velkém kaledoiskopu střídá v dovedně aranžovaném pásmu scén, strhujícího děje i tajemných kulis. S jistou nadsázkou lze říci, že míra nadčasového prolnutí románu a filmu je plně srovnatelná s proslulými českými adaptacemi Verneových děl z šedesátých až osmdesátých let minulého století. (Osobně si myslím, že by se v tomto případě jednalo o příiš přemrštěnou nadsázku). (01.03.2008)

Ide o môj najobľúbenejší knižný príbeh vôbec. Francúzi sú určite na svojho literárneho majstra Dumasa právom hrdí - veď každej hranej adaptácii tohto diela bola dopriata veľkolepá výprava na čele s vynikajúcimi hercami. Jean Marais sa pre stvárnenie tohto romantického hlavného hrdinu hodí snáď ako nikto iný, avšak... Gróf Monte Christo je predovšetkým príbehom pomsty a tá z tejto verzie nesršala, nevedel som jej uveriť... (19.05.2013)

Řada filmových zpracování slavného románu Alexandra Dumase staršího „Hrabě Monte Christo", k němuž se v jak němé, tak ve zvukové éře vraceli zejména francouzští a američtí filmaři, vzrostla opět o dvouepochový film režiséra Roberta Vernaye, s Jeanem Maraisem v titulní roli. Robert Vernay natočit Dumasův román již jednou, s Pierrem Richardem Wilmem v roli hraběte Monte Christa. (Byl u nás uveden v r. 1946.) Filmový přehled 18/1956 (03.02.2010)

Monte Christů je jako mušketýrů. U tří nezůstalo a srovnávání je podobně problematické. Sošná krása Jeana Maraise je praporem, který tuto adaptaci drží už desítky let v přední linii. Myslím ale, že Jean Marais je jako Dantès skvělý nejen kvůli kráse. Vyzařuje z něj chlad, hrozba a určitá vnitřní strnulost, samota. Přes tělesné strádání se přenesl, ale věznění i jakýkoli druh omezování způsobí, že v člověku něco umře. V Dantèsovi některé citové polohy, z nichž už zbyly jen slabé záblesky. Jeho příběh je tragický ne jen kvůli ztracené lásce, ale kvůli zničení člověka, kterým byl. (27.02.2017)

Monte Christa mám zafixovaného jako nasraného chlapa, kterého žene pomsta. Muže, který přežije jen díky čiré nenávisti. Ta nenávist z této verze nečiší...Jean Marais i samotný scénář mi přišel bez náboje, jako pouhý odvar nenávistného a neoblomného Monte Chritsta v podání Chamberlaina. Trochu zklamání... (18.10.2012)