Maurice

Další Ivoryho kostýmní drama, řeklo by se. Ale tentokrát se ty kostýmy svléknou a pak se začnou dít věci! I když mi hlavně v druhé půlce začalo vadit režisérovo skokové pojetí děje - systém: hup sem (co se tam děje) a skok tam (co se zase děje tuhle) a taky přehrávání hlavního představitele ("je mi fakt zima", "cítím fakt vášeň") tak se mi zároveň i druhá půlka více líbila dějově. ____ Neukojené dráždění z první půlky konečně došlo naplnění v té druhé. Aneb film o tom, že intelektuál vám bude vyprávět hodiny o Platonovi, ale až teprve přijde hajný a chopí se činu. A to dokonce i romanticky v balkonové scéně jakoby vypůjčené od Romea a Julie. _____ Tenhle film je taky nezáměrně vtipný, protože stejný příběh odvyprávěl o patnáct let později D. H. Lawrence v Milenci lady Chatterleové. A přestože u něj to byl vlastně "normální" vztah ženy z vyšší společnosti s hajným, který byl na společensky nižší příčce žebříčku, tak to byl tak skandální román, že byl po desetiletí coby pornografická literatura zakázaný. ____ Natož kdyby vyšlo jako román tohle: zabezpečený vzdělaný mladík z elitní vrstvy a (zase) hajný! Nádherná milostná romance, kde jenom nespoutaná přirozenost má tu sílu, že rozbije společenské bariéry. Jenomže pouze pro sladký konec ve filmu. Protože chtě nechtě mě napadá: jak by se v té době mohl jakkoliv stýkat gentleman a hajný na jiné úrovni než jako zaměstnavatel a podřízený? Nebylo místo, nebyl čas, nebyla záminka, nebylo pochopení. Gentleman a hajný spolu můžou jít leda tak na hon, kdy jeden střílí a druhý posluhuje, ale není přípustné, aby si spolu dali třeba jen čaj. Natož ještě něco víc hřejivého... Ať už spolu Alec a Maurice ten svůj rok lásky prožili jakkoliv, doufám, že byl naplněný po všech stránkách. Protože, jak je znát i z filmu, válka stála za dveřmi a oba museli narukovat. Alec jako vojín, Maurice jako gentleman a tudíž důstojník - rozkastovaní systémem a jako hrdí synové impéria jdoucí válčit za ideály, kterým ani jeden z nich nevěřil. Což nijak nebrání tomu, aby už za pár měsíců nevyplivli plíce u Ypres nebo nevláčeli za sebou svá střeva u Verdunu. ______ Přiznávám, původně jsem dala jen tři hvězdy, ale jak už několik dní myslím na to, co to pro ně znamenalo vzdát se všeho, aby mohli být spolu, tak přepisuji na čtyři hvězdy. (15.04.2014)

Jeden z případů, kdy film předčí předlohu. Opominutí určitých částí a vyzdvižení jiných příběhu velice prospělo. Právě na tomto filmu je znát, že autor předlohy Forster byl silnější v psaní mužských postav a režisér to velice dobře dokázal zúročit (na rozdíl od podivné postavy Lucy v předchozím Pokoji s vyhlídkou). Scéna s "dopadením" a následným odsouzením Risleyho, která je napsaná pouze ve filmovém scénáři, je velice vhodným pověstným kamínkem, který rozpoutá lavinu netušených následků - v tomto případě (proti knize) daleko věrohodnější "obrácení" Cliva Durhama k "normálu" z důvodů nikoliv fyziologických, ale kvůli obyčejnému strachu ze ztráty politické kariéry, odsouzení společnosti - ze ztráty všeho, čím se jeho rodina pyšnila. Maurice i Alec svůj strach překonají. Oproti předloze je ve filmu dovedena do důsledku symbolika otvírajících a zavírajících se oken, počínaje scénou, kdy Maurice navzdory dešti otvírá s neadresnou touhou okno, přes moment, kdy Alec (jako mnozí pohádkoví hrdinové) vyšplhá, byť zcela realisticky po žebříku do Mauriceova pokoje, aby ho (vlastně) zachránil, až po závěrečnou scénu, ve které sluha Simmons a posléze Clive zavírají nejen okna, ale i okenice jakoby na obranu před pokušením vnějšího světa. (Simmons je proti knize daleko výraznější a realitu otevřeněji chápající postava.) A způsob, jak se Annie přitulila k svému muži Cliveovi, mi připomněl daleko slavnější scénu Liz Taylor a Paula Newmanna v Kočce na rozpálené plechové střeše. Zvláštní, i v tom filmu byla mužská postava poněkud na štíru se svou sexualitou. Náhoda? Kdoví. A pořád mě udivuje, že se z trojice prakticky začínajících herců Wilby - Graves - Grant pouze ten poslední stal skutečnou hvězdou. (31.05.2009)

Film je tak krásně a profesionálně zpracován, že není vůbe poznat, kdy byl natočen, zda před 27 lety a nebo před rokem, nebýt toho, že známe věk herců. Lahodný, citlivý snímek a hluboký lidský příběh z doby, která jinakosti vůbec nepřála ... já osobně jsem čekal, že oba nakonec odplují do Argentiny ... 910910 (28.08.2023)

Velice působivá dobová homosexuální romance. James Ivory se nesnaží vyprávět nic prvoplánově skandálního, ostatně opakovaně prokázal, že Forsterovým románům rozumí a dokáže je bravurně převést do filmové podoby. Film stojí z podstatné části na výborných hereckých výkonech tehdy začínajících neznámých herců (kromě Jamese Wilbyho a Hugha Granta je třeba zmínit i Ruperta Gravese v menší, ale neméně důležité roli). Pochvalu zaslouží také výprava, kostýmy, kamera a hudba (90%). (03.12.2007)

Takový nenápadný, ale velmi výživný skvost. Po všech stránkách brilantní dílo. Ta tíživost životní situace homosexuálních mužů ve společnosti, která za homosexualitu trestala vězením, bičováním nebo kastrací (o ztrátě základní lidské důstojnosti, jména, postavení i rodiny ani nemluvě) mě dusila s mrazila každou vteřinu filmu vyjma těch, kdy se láska se zoufalou odvahou vrhla do náručí osudu děj se co děj. A nadějně vyznívající konec mě přeci jenom uvolnil a potěšil (čekala jsem nějakou tragédii). Brilantní herectví Jamese Wilbyho, Hugha Granta a Ruperta Gravese, výborné erotické scény, fascinující rolička Bena Kingleyho, výborná hudba, výprava, kamera prostě úplně všechno dokonalé. Za pět. (17.01.2015)