poster

Dej mi své jméno

  • USA

    Call Me by Your Name

  • Itálie

    Chiamami con il tuo nome

  • Francie

    Call Me By Your Name

  • Brazílie

    Me Chame Pelo Seu Nome

  • Slovensko

    Daj mi tvoje meno

  • Nizozemsko

    Call Me by Your Name

  • Velká Británie

    Call Me by Your Name

  • Nový Zéland

    Call Me by Your Name

  • Kanada

    Call Me by Your Name

  • Austrálie

    Call Me by Your Name

Drama / Romantický

USA / Itálie / Francie / Brazílie, 2017, 132 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cimr
    ****

    Smrt v Benátkách, Sladký život, Velká nádhera... Čím to je, že filmy odehrávající se v Itálii jsou vždy tak krásné, a tak smutné zároveň? Tak intimní, a přitom tak velkolepé? Dej mi své jméno za výše jmenovanými příliš nezaostává, i zde sledujeme delší film v poklidném, snad trochu až rozvleklém tempu, v podstatě bez příběhu, a přitom zásluhou nápaditého střihu, krásného settingu, skvělých hereckých výkonů a především - geniální hudby, jsme do něj vtaženi a užíváme si každou minutu sledování. Ï když už jsme podobný příběh viděli stokrát - a zvláště poslední dobou (Zkrocená hora, Na konci světa, Volný pád) - přesto je Call Me By Your Name překvapivé, jiné, tak jaksi zvláštně napínavé. Postavy se nechovají tak, jak bychom od nich čekali, chvíli se zdá, že zamilovanější je Oliver, chvíli Elio, pak se zda, že vlastně zamilovaný není ani jeden a jde jen o jakési silné přátelství. Podobně rodiče Elia jako by chvíli "pravdu" o svém synovi nevěděli, pak to vypadá, že ji ví matka, pak spíš zase otec... Ve filmu není žádný skutečný konflikt, což bude pro leckoho (vzhledem ke stopáži) asi problém. Eliovi ani Oliverovi nikdo nic nevyčítá, všichni je mají rádi a podporují je. Jediný problém tak mají sami se sebou. Nejde zde tedy o klasický příběh dobra a zla; lásky a předsudků. Závěrečný monolog otce, který svému synovi blahopřeje k velkému citu, který právě prožil, se pohybuje téměř na hranici kýče, ale díky dobře vystavěné atmosféře a výborným hercům nakonec na tu "špatnou" stranu nepřepadne. A právě ona důkladně vystavěná atmosféra krásného smutku, i když sledujeme jen mladé lidi jak se koupou nebo vítr, jak nadouvá záclony, tu má hlavní roli. Každému to sedět nemusí, mně to ovšem sedlo velmi.(3.4.2018)

  • novoten
    ****

    Jemný příběh jednoho léta, který v sobě díky svobodné atmosféře skrývá až překvapivě silnou přidanou hodnotu. Jakkoli mi na začátku přišlo té artovosti na love story snad až moc, od chvíle, kdy začne mezi tóny klavíru vznikat neuchopitelný cit, vodil si mě Guadagnino na udičce bez zaváhání. A jakkoli bude leckterý divák namítat, že na ležérně se převalující příběh jsou dvě hodiny moc, já bych uvítal klidně další dvě. Tak napjatý jsem byl, aby se to tuze křehké pouto nerozbilo.(22.1.2018)

  • Deschain
    *****

    Postava Michaela Stuhlbarga (otec) mi pripomenula niektoré postavy Robina Williamsa (vľúdnosť, ľudskosť). A hoci som Sufjanov song Mystery of Love počula už viackrát a veľmi sa mi páčil, vo filme dostáva nový rozmer a ide o neskutočne krásny moment. Sufjanko, príjmi odo mňa tohto virtuálneho Oscara pre najlepšiu pôvodnú pieseň. (Lumiere - 27.5.2018)(28.5.2018)

  • tobykout
    *

    Odehrává se to v pěkném prostředí, a to je tak všechno. Co je ale na tomto filmu tak jedinečného a skvostného, to opravdu nechápu. Příběh je totiž neskutečně rozvleklý a přitom vlastně o ničem - za hodinu se zde toho stane tolik, co by se dalo stihnout během pár minut. Kdyby byl film o heterosexuálech, jednalo by se o naprosto obyčejný milostný příběh, navíc plný nepotřebných nechutností a celkově by to tak daleko rozhodně nedotáhl. Takhle jsou ale kritici opravdu nadšení. 25%(12.6.2018)

  • xxmartinxx
    ****

    Hele... ok film, který je přesně takový, jaký čekáte, že bude. Vůbec nechápu, jak jde u něj cítit nějakou větší emocionální účast. Ale dobře, je to příjemně plynulé a otcův monolog ke konci je slušný kus scenáristiky. Jinak kdybych tu měl něco řešit: Že Chalamet tu má být mladší, než kolik mu je, mi došlo - ostatně i o něco mlaději vypadá, takže dejme tomu. Ale že Hammerovi má být 24, to by mě nenapadlo - a je to celkem zásadní, protože jestliže se tu rozdávají karty vášnivé tajné lásky, tak je celkem rozdíl, jestli je hrdina dvacátník, nebo třicátník - to je prostě jiný očekávaný set vlastností, jiné očekávané vzorce chování... Celou dobu jsem nechápal, proč Hammerova postava tak divně trčí, proč s ní všichni (předně samotný protagonista) jednají tak podivně familiérně, aniž by se znali. Myslel jsem si, že to má být otcův kolega, tedy pro Chalameta něco jako "strýček", a ne student a pro hrdinu spíš starší vrstevník. Náhodou jsem teď viděl dva filmy skoro za sebou (druhý jsou Kings of Summer), kde věk herců neodpovídá věku postav, což zasahuje do vnímání příběhu. A to se prostě musí brát v potaz. Doufal jsem, že doby, kdy dvacátníci hráli středoškoláky a třicátníci vysokoškoláky, jsou dávno pryč a režiséři už jsou ochotní dát si tu práci s hledáním adekvátních mladých herců - jasně, musí se většinou vypsat konkurz, chce to víc času a víc prostředků, ale notak... Někdy to nevadí a člověk si třeba neuvědomí, že o víc než dekádu nesedí věk McDormandové ve Třech billboardech, protože logika příběhu na tom nezávisí - ale pak jsou tu přesně opačné případy jako tohle. I když neříkám, že to nějak zásadně zkazilo můj zážitek, ten by byl "mdle spokojený" nejspíš i s adekvátním castingem... ale možná... možná... 70 %(11.1.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace