Dej mi své jméno

Elio si v dosť možno najkrajšom lete svojho života užíva čo to dá a z každej strany. A presne o tom to je, zistiť, čo človeku najviac vyhovuje, dať tomu voľný priebeh a nakoniec tak prežiť svoje najintenzívnejšie leto lásky. V čom ale film skutočne v mojich očiach boduje, je jeho záverečný akt, kedy sa nevydáva tradičnou klišé cestou nekonečných konfrontácií s nasilu nechápajúcim okolím, ponižovaní alebo odhaľovaním pokrytectva. Otcov záverečný preslov patrí k najsilnejším filmovým "poučeniam" za dlhú dobu a budem nad ním aj ako heteroš premýšľať, pretože je o živote všeobecne a je jedno, komu a s akou sexuálnou orientáciou ho adresujete. Len škoda, že rovnako silno by film vyznel aj pri stopáži pod dve hodiny, aspoň si tak myslím. (30.01.2018)

Přestože film navenek jen v sérii proustovských fragmentů, oddělených ostrými střihy, zachycuje dojmy z první lásky a atmosféru několika letních dnů a nemá žádný děj, vztah se napříč poměrně klasicky strukturovaným vyprávěním (cca každou půlhodinu k sobě mají hrdinové blíž) vyvíjí v souladu s tím, jak si oba milenci osvojují jazyk, kterým spolu mohou a dovedou komunikovat. Od prvního pohledu, který si mezi sebou Oliver a Elio vymění, čekáme, kdy prolomí mlčení a konečně si „to“ řeknou, náznaky nahradí otevřenou komunikací. Vzhledem k šestitýdennímu deadlinu přitom víme, že času nemají nazbyt. Záměrně arytmický film znamenitě pracuje s různě rychlým plynutím času (které zároveň patří k hlavním tématům, zpřítomněným citováním Hérakleita nebo častými záběry tekoucí vody). Vše se nejdříve děje velmi zpomaleně, v atmosféře letní nudy a bezčasí, nikdo nikam nespěchá. Ke konci ovšem dochází ke znatelnému zrychlení tempa. Milenci musí ve velice krátkém čase stihnout strašně moc věcí, které si dosud nestihli říct. Nechybí díky tomu ani napětí (nejen erotické a nejen během scény, kdy čekáte, zda Oliver sní broskev), jenom se na příběh musíte napojit víc než u jiných filmů, které vám nápadněji dávají najevo, co si v kterém momentu máte myslet a cítit, čeho a proč si máte všímat. Jedinečnost Call Me By Your Name spočívá v nenucenosti, díky které můžete s každým zhlédnutím docenit nějaký jiný detail (předmět, výrok, pohyb kamery), kterému jste dříve nevěnovali moc pozornost, protože Guadagnino neměl potřebu na něj upozorňovat. Při třetím zhlédnutí mě například nejvíc zasáhl moment, kdy Elio od Marzie žádá ujištění, že zůstanou přáteli po zbytek života, že jeden druhého nikdy neopustí. Přestože tušíme, že slib nebude dodržen, plně chápeme, odkud se vzala hrdinova potřeba něčeho věčného, co nebude nikdy přerušeno. Celý text zde. 90% (15.03.2018)

CMBYN se stalo kultem ještě předtím, než se vůbec dostalo na plátna. Zásadní snímek pro svou dekádu. Filmové umění a cit pro vyprávění a detail ve své plné kráse. Slunná Itálie, krása umění a památek, prostředí, uličky a domy, z něhož historie dýchá na každém kroku, knihy, hudba, stromy šumící ve větru, kvetoucí příroda. Není snad ideálnější doby a místa pro zasazení milostného příběhu. Timothée Chalamet je zářící mladý talent nádherné tváře s posmutnělýma očima. Jeho charisma se více přibližuje evropským hercům, jako by snad ani nepatřil do Ameriky. Armie Hammer zase ztělesňuje jakéhosi antického bohéma dokonalé krásy. Chemie mezi nimi, Charmie, as you know:), je dokonalá. Jejich společné scény jsou nádherné a nezapomenutelné. Touching, sensual, tender. Herecky jasně vítězí Timothée, vidět ho zcela zlomeného po odjezdu Olivera, je heartbreaking. A závěrečná scéna u krbu je devastující. Ten kluk má dar, kterým nedisponuje zase tak moc herců. Když pláče, tak to není nějaký, "standardní, Hollywoodský" pláč na povel. Vy mu to prostě věříte. Působí to tak skutečně. Přenese se to na Vás a trpíte s ním. Když si ještě sami vzpomenete na nějaké své dávné, (ne)naplněné lásky a na ty pocity prázdnoty a dusivé bolesti, když "ten" člověk odejde a Vy víte, že už ho možná nikdy neuvidíte, je dopad této scény ještě o to silnější. Z ostatních herců stojí za zmínku rodiče v podání Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar. Takové rodiče by si přál snad každý teenager, který prožívá zrovna možná něco podobného. Amiru jsem zatím viděla v jediném snímku, Anatomie pekla, kde do toho bušila se sexuální mašinou, Roccem Siffredim. Pamatuji si, že tady mě, navzdory pochybným kvalitám snímku, zaujala. A u Esther Garrel je jasná podoba s bratrem Louisem:) Call Me by Your Name je jako umělecký kousek nedocenitelných kvalit. Člověk má chuť se sbalit a vypadnout pryč z města, od všeho stresu, lidí a starostí. Odjet daleko, na místo, kde se zastavil čas, kde se můžete vykoupat v ledové a křišťálově čisté vodě z hor, naslouchat zvukům přírody, a kde Oliver a Elio prožívali svoji lásku. Soundtrack je srdcovka. Chci Oliverovy tenisky:) Later. Because I wanted you to know. You're making things very difficult for me. I wish everyone was as sick as you. Can you come get me, mom? I remember everything... (15.04.2018)

Mám tak trochu pocit, že "Call Me By Your Name" nebol úplne filmom pre mňa. Nie kvôli téme, ani kvôli tomu, čo sa bude diať. Najmä ale kvôli spracovaniu. Rozumiem, čo sa snaží režisér dosiahnuť a myslím si, že v mnohom to zvláda aj veľmi úspešne, no na druhú stranu je treba povedať, že miestami ma niektoré scénky dosť nudili a čakal som, kedy sa konečne dostaneme k pointe a uvidíme to, čo je filmovou ústrednou témou. Lebo počas prvej hodiny okolo toho viac menej len kráčame a nikam sa moc neposúvame. Atmosféra Talianska je vynikajúca a celý čas nás dokáže držať. Plus je treba povedať, že dialógy v tomto filme sú veľmi dobre napísané a osobne tento film pre mňa vytiahlo vyššie asi posledná polhodina, kde mám pocit, že sa veci konečne niekam posunuli a scénka medzi otcom a synom je tak silná, že som len počúval so zatajeným dychom a nebol schopný zo seba vydať hlásku. Takže v týchto častiach musím film skutočne oceniť, lebo mám pocit, že mi skutočne ukázal niečo nové, zaujímavé a veľmi kvalitne spracované. A hoci som to nechcel, tak sa nevyhnem ale s trošku porovnaním s filmom "Moonlight". Osobne môžem povedať, že ten film ma držal viac a mal som pocit, že mi podal príbeh, kde som nemal pocit, že niektoré scénky nemajú konca a trvajú veľmi dlho a začal som sa nudiť. Tu som miestami ten pocit mal. A dosť som si hovoril, že asi to nakoniec skončí v priemere. Ale, keď sa konečne dostaneme do tých častí, ktoré sú ústrednou témou filmu, zrazu si človek hovorí, že to okamžite ide hore. A rovnako nemôžem opomenúť herecké výkony oboch hlavných hrdinov, ktoré sú vynikajúce. A záverečná scénka hľadenia do ohňa je podľa mňa dokonalá. Človek to odsedí až do úplného konca. Takže aj keď nemám pocit, že by som sa k filmu vrátil, a že bol úplne pre mňa, oceňujem všetky jeho kvality a som rád, že som ho videl aspoň raz. Hodnotenie: B (27.01.2018)

Jestli o tomhle filmu můžu říct něco pozitivního, pak je to to, že měl strašně zvláštní, nostalgickou atmosféru, kterou si pamatuji ještě dávno po zhlédnutí. Ale to je všechno, nic dalšího to nemělo, ani dobré herecké výkony a hlavně to nemělo dobrou zápletku, i když ono to vlastně nemělo zápletku žádnou. Naprosto neuvěřitelné, ale za celých 132 minut se tam nic nestalo. 2* (19.03.2018)