Dej mi své jméno

Kdyby se rozdávaly ceny jenom za vykreslení atmosféry, která má sdělení příběhu paralelně doplňovat, musel by si na ně Guadagnino na zahradě přistavit dvoupatrový domek. Call Me By Your Name je brutálně soustředěný snímek, který musíte pozorně sledovat a hledat významy v detailech a střípcích děje, nesvázaného typickými konflikty a zvraty. V některých chvílích mi to přišlo zdlouhavé a blazeované a vyznění mě netrefilo přímo do srdíčka, ovšem je to rozhodně velký film - herecky suverénní a odvyprávěný s citem pro uvěřitelné emoce a složitost hlubokých mezilidských vztahů. Moonlight vyhrál Oscara, ale proti téhle formálně precizní sondě do mužské intimity působí jako ohromně povrchní a prázdná wannabe artovka (kterou zkrátka je). 85% (16.02.2019)

Pověsti nelhaly. Vedle God's Own Country je Call Me by Your Name dalším letošním fantastickým snímkem o dospívání a hledání vlastní identity, tentokrát ze slunné Itálie 80. let. Opět výtečná chemie mezi oběma protagonisty, kteří tvoří nádherný pár, k tomu skvělá práce s kamerou a dobovými písněmi. Díky precizní režii skvěle zobrazené plynutí času, přesné vedení herců (absolutně nádherný a v jednom kuse do půli těla odhalený Timothée Chalamet bude minimálně nominován na Oscara) a dokonalý závěr jsou důkazem, že zde máme po mnoha letech další možnou queer klasiku (vedle zmíněné God's Own Country). Vskutku silný a velmi nevšední divácký zážitek. (24.12.2017)

Popravdě vůbec nic zvláštního. Letní italský drama z osmdesátých let, jehož plus je určitě hudba, která z filmu dělá poměrně zajímavou záležitost. Po herecký stránce se ale nejedná o nic jedinečného. Téma Zkrocené hory zasazené do italského venkova podtrhnutého kulturou, památkami, plážemi a prvními láskami. Všechno je dobrý, jenom tu hlavní zápletku bych vynechal. (26.01.2018)

Na filmu jsem ocenil fajn vystižení letní bezstarostné atmosféry Itálie 80. let, obsazení a dobré herecké výkony, jakož i lokace, kostýmy a provázání děje s motivy zaniklého světa antiky. Nepochopil jsem ale, proč to proboha muselo mít přes dvě hodiny, takže se mi tam často vkrádala silná znuděnost - místy se to skutečně táhne - a scéna s broskví mi osobně přišla nechutná, a ve výsledku bohužel dost zastínila artové kvality jinak celkem povedeného filmu. Finální dialog otce se synem je ovšem nádherně emotivní a dává to celé do trochu nového světla, takže za vidění to určitě stálo, byť s výhradami. (14.09.2025)

Bola by to vcelku bežná romanca. Ale. Dve veci. Prvá: je to gay romanca. Takže nič pre xenofóbov, ktorí sa radi starajú do toho, čo kto komu robí v spálni, ale akonáhle sa niekto začne starať do toho, čo ONI (a komu) robia v spálni, podozrivo znervóznejú. Ja som s týmto problém nemal, bolo to spracované decentne, na úrovni a Armie Hammer a Timothée Chalament tomu dali ohromne veľa. Keďže ale nie som homosexuál, viac ma predsa len oslovila vec č. 2 a tou je famózna atmosféra talianskeho vidieka 80. rokov. Horúce, sparné leto, dusné hlboké noci, malé ospalé dediny, kde môžete najbližšiu tetu lúpucu hrach na priedomí poprosiť o pohár vody (a ona vám ho samozrejme poskytne), alebo sa ovlažiť v neďalekom rybníku počas romantického súmraku. Dni sú dlhé a noci ešte dlhšie, vari nekonečné. Všade sa dostanete bicyklom a okná na domoch sú dokorán otvorené a prefukuje nimi dnu jemný, osviežujúci vánok hrajúci sa vonku v záhrade s korunami ovocných a iných stromov a vnútri s rozviatymi záclonami. Všetci sú takí unavení a nahodení v natoľko extrémne ležérnom móde, že sa im nechce pomaly už ani piť ľadový čaj. Zato s vášňami je to adrenalínovejšie, horúce letné počasie ich vypúšťa z košiara, ony sa utrhnú z reťaze a robia si čo sa im chce. Luca Guadagnino (remake Suspirie!) je neskutočný talent. Pripadalo mi to, ako keby som sledoval nejakú taliansku klasiku z 80. rokov. Po stránke atmosféry mi to pripomenulo Zvodnú krásu s Liv Tyler, no kým tá oplývala „len“ báječnou atmosférou a skvelým kastingom a so scenárom to bolo dosť biedne, Daj mi tvoje meno sa môže okrem tohto pochváliť aj práve silným scenárom, v ktorom sa mnohí určite nájdu, pretože nie každá láska má happyend. Knihu André Acimana (vyšla aj v ČR) adaptoval 89-ročný (!) James Ivory a získal za to Oscara. Sranda je, že mi zrejme pri pozeraní unikli nejaké dve tri vysvetľujúce vety, takže som si myslel, že Hammer hrá kolegu Chalamentovho otca, čo ich „zakázanému“ vzťahu dodávalo úplne inú dimenziu. Takže ma po dopozeraní prekvapili zmienky niektorých divákov, z ktorých som pochopil, že by v skutočnosti mal hrať Chalamentovho rovesníka. Čo teda uznávam pôsobí fakt zvláštne, pretože hoci je medzi hercami „len“ 9-ročný vekový rozdiel, v skutočnosti vyzerajú ako Patrick Swayze a Jennifer Grey v Hriešnom tanci (= dojmom neprebudeného puberťáka a starnúceho sexuálneho predátora). No ale proste tak či tak je to výborný film. (27.02.2024)