Akta Pentagon: Skrytá válka

Příběh z doby, kdy ještě byly noviny nezávislé a odhodlané zveřejnit pravdu i kdyby je to mělo zruinovat nebo poslat za mříže. Jeho aktéři tak dnes působí jako pohádkové bytosti, když se rozhodují a jednají na základě svědomí a pravdy, bez ohledu na vnější tlak. Napínavé, přestože tu nikdo neběhá, nestřílí a nikomu nejde o život, strhující řadou dokonale vygradovaných scén (telefonická diskuse o tom, jestli začít tisknout) i tím nenápadným všudypřítomným napětím, které vzniká třením mezi pravdou a zákonem, rodinou a prací, ženou a muži. Spielberg jako dokonalý virtuos ovládá do posledního detailu vše, co je v záběru, a dvojka Streepová-Hanks nezklame, byť pozornost na sebe strhává spíš Meryl, bojující nejen o své noviny, ale také o svou pozici ve světě ovládaném výhradně muži. Silný příběh, dechberoucí napětí a skvělá filmařina, které mi jako divákovi nedaly vydechnout. (04.07.2019)

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)

Seňor Spielbergo nastavil opět brutální tempo a servíruje nám dva filmy ročně. Dříve jsem viděl jeho podstatně opulentnější Ready Player One, které mě absolutně pohltilo a zajímalo mě, jak se vlastně popral s tématem, zpracovaným podobně jako Spotlight nebo jeho starší Bridge of Spies. A jednasedmdesátiletý Steven asi chytil druhou mízu, při jejímž udržení bych se nebál ani toho proklamovaného pátého Indyho a ve své páté spolupráci s jako vždy vynikajícím Tomem Hanksem nám servíruje napínavé drama z doby těsně před WaterGate (povinně nakoukat Všechny prezidentovy muže), o které jsem toho doposud moc nevěděl a informačně mě to tedy zásadně obohatilo. A co více, zde mě bavila dokonce i Meryl Streep, která mi jinak absolutně vadí a všechny její filmy s ní víceméně nemám moc rád, ovšem tady se mi, možná díky určité zranitelnosti její postavy (která zpravidla nebývá na místě) celkem dost líbila a v kombinaci s dalšími kvalitními herci mi to sedlo na jedničku. Dvě hodiny jsou tak akorát, rozhodně jsem se nenudil, ale po dokoukání přecejen převládl pocit, že jsem již viděl podobně zásadní témata zpracovat o něco tíživěji a napínavěji, takže ten stupínek přecejenom ubrat musím. PS : Možná jen ten Mark Rylance tomu chybí.. (04.04.2018)

Steven se zřejmě až příliš spoléhal na úžasného Toma a snad ještě úžasnější Meryl. K tomu měl navíc domluveného mistra Johna Williamse pro soundtrack a polský šikula dřímal v rukou kameru. Navíc měl Steven v rukou divácky nesmírně vděčné a atraktivní téma. Neubráním se pocitu, že těžce usl na vavřínech a nabral dojmu, že se úspěch dostaví jaksi automaticky. Byla z toho sice nominace na Oscara, ale mám pocit, že proběhla čistě jen z úcty a respektu k dílu všech výše zmíněných. Není to vůbec dobře zpracované. Člověk nedostane možnost se jakkoli sblížit s jednotlivými postavami a tak zhlédne celý snímek s naprostou absencí jediného náznaku emocí. V podstatě mi bylo naprosto ukradnuté, jak dopadne soudní jednání, které se mimochodem také odehrálo snad ještě rychleji než začalo. Dívat se na to dalo, ale snímek nenaplnil ani část mých takřka neexistujících očekávání. (30.04.2018)

Spielberg nastavil latku v podobe filmovej tvorby tak vysoko, že divák ako “Ja”, zakaždým očakáva len to najlepšie. Bohužiaľ, s politickými drámami to “el majstrovi” ako si nejde. Už “Lincon” bol dierou v plote bez emócii, pričom i samotné “Akta”, nie sú nijak mimoriadne záživne podanou story, ktorá by diváka od úvodu až do samotného záveru, držala v napätí. Záživnejšie je aj vyhľadávanie dokumentov k danej téme na Google, než tento absolútne priemerný film, zabalený v pozlátku .. (19.03.2018)