Terapie

-3* před časem jsem začal sledovat tento chválený seriál, který vychází z ověřené světové značky, která se jen převedla na naše reálie. Budiž ... takhle to ve světě chodí a hodně seriálů a sitcomů má vlastně svůj předobraz jinde. Vydržel jsem nakonec asi tak deset dílů a nechytly mě příběhy "pacientů" natolik, že bych to dokoukal, i když je to herecky ztvárněné kvalitně. Třeba bude někdy jindy čas a chuť se k němu vrátit, ale prozatím zůstanu u průměrných třech hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.01.2021)

Kdybyste někdy měli pocit, že jen vy vedete divnej život... pusťte si Terapii. Jestliže máte dojem, že se nám snad v té naší vlasti nedostává dobrých herců... pusťte si Terapii. A máte-li místo a čas na trochu nové závislosti, opět jděte do Terapie. Herecké výkony (zvlášť u některých postav a v konkrétních epizodách) vyráží dech. Musely to být štosy a štosy scénáře, protože v tomto projektu se v jednom kuse mluví a všechno je hlavně o dialozích. Dám krk na to, že v některých postavách, situacích či momentech se určitě poznáte. Určité postavy budete milovat a jiné vám způsobí kopřivku a budete se modlit, ať už na další sezení nechodí. A sám terapeut? Inu i ten má svoje problémy, velké a co si budeme povídat, sám tu terapii potřebuje jako koza drbání :-) Po první sérii musím dát klobouk dolů před tím, co v ní Klára Melíšková, Lukáš Hejlík, Martin Hofmann a především Karel Roden ukázali. Civilni, autentické, přesvědčivé, ... lidské. No jo. (31.01.2019)

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

Seriálová Terapie těží především ze dvou nosných bodů a těmi jsou kvalitní scénář (který má sérii od série stoupající tendenci) a silné zakomponování terapeutova osobního příběhu do celého vyprávění. Troufnu si říct, že na tuzemském seriálovém poli je Terapie vůbec to nejhodnotnější, co kdy vzniklo a dlouhou dobu nic podobně komplexního a emocionálně strhujícího jen tak nevznikne. Budu jedině rád, když se zmýlím. Terapie má totiž něco, co podobně ambiciózním tuzemským projektům schází, a to je schopnost udržet diváka po celou dobu v permanentní pozornosti. Za mě nejlepší role Karla Rodena. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 90% (09.07.2020)

O nějaké návykovce nemůže být (za mě) řeč. Pár epizod PRVNÍ SÉRIE bylo výjimečně zrežírovaných a opravdu skvěle zahraných. Ale většinou se to celé nějak zaseklo, nehnulo z místa, bylo plné nevěrohodných momentů, přehrávaných dialogů i ječivých a útočných situací ze strany pacientů. Pondělí patří Sandře. Atraktivní zrzka. Impulzivní, nevyrovnaná. Slova jako sex či péro používá v každé třetí větě. Pojem trvalejší partnerský vztah je pro ni tak nějak vzdálený. Později přiznává, že svého terapeuta miluje. Úterním klientem je Igor. Frajer, který sám pokládá nepříjemné otázky. Pod slupkou elitního vojáka se skrývá poraněné štěně. Jenže zatím vypouští dost šílené myšlenky a teorie. Středa a Linda, ambiciózní gymnastka. Nepřišla si povídat, po úrazu při dopravní nehodě potřebuje nutně od Marka posudek, že je v pořádku a že pod náklaďák nespadla úmyslně. Sebejisté děvče, které tu a tam vystrčí drápky. Zranění každopádně nebudou jen fyzická. Mnohé rozhýbá rozhádaný manželský pár Jana a Michal, kterým patří čtvrtky. Jedno dítě mají, ale není jeho, nyní přicházejí s tím, zda utnout její těhotenství. Rozhodnout má terapeut. Poslední pracovní den tráví odborník u své bývalé kolegyně Dity, se kterou se kdysi profesionálně rozešel a se kterou se v mnohém neshodne. Místy to vypadá, že si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Ano, museli vnímat psychologickou obec, aby se jim nevysmála, ale zejména vnímali nějakých 98 % diváků, pro které musí být látka srozumitelná. Ona sice je, ale pak nastupuje zase jiná část diváctva, pro kterou jsou prostě kroky Marka a zejména jeho pacientů místy „podivné“. To nesouvisí s hereckými výkony, Karel Roden působí velmi věrohodně, používá drobné detaily: tam pozvednutí obočí, tam delší pauza. Ostatně celé osazenstvo je pečlivě vybrané. Každý z příchozích se nějak vyvíjí, odhaluje své nitro až na dřeň, role se přelévají… Ty tři hvězdy jsou rozhodně velice slušné, upřímně se ale divím, že vznikly další série. (12.10.2023)