Terapie

Kdybyste někdy měli pocit, že jen vy vedete divnej život... pusťte si Terapii. Jestliže máte dojem, že se nám snad v té naší vlasti nedostává dobrých herců... pusťte si Terapii. A máte-li místo a čas na trochu nové závislosti, opět jděte do Terapie. Herecké výkony (zvlášť u některých postav a v konkrétních epizodách) vyráží dech. Musely to být štosy a štosy scénáře, protože v tomto projektu se v jednom kuse mluví a všechno je hlavně o dialozích. Dám krk na to, že v některých postavách, situacích či momentech se určitě poznáte. Určité postavy budete milovat a jiné vám způsobí kopřivku a budete se modlit, ať už na další sezení nechodí. A sám terapeut? Inu i ten má svoje problémy, velké a co si budeme povídat, sám tu terapii potřebuje jako koza drbání :-) Po první sérii musím dát klobouk dolů před tím, co v ní Klára Melíšková, Lukáš Hejlík, Martin Hofmann a především Karel Roden ukázali. Civilni, autentické, přesvědčivé, ... lidské. No jo. (31.01.2019)

Seriálová Terapie těží především ze dvou nosných bodů a těmi jsou kvalitní scénář (který má sérii od série stoupající tendenci) a silné zakomponování terapeutova osobního příběhu do celého vyprávění. Troufnu si říct, že na tuzemském seriálovém poli je Terapie vůbec to nejhodnotnější, co kdy vzniklo a dlouhou dobu nic podobně komplexního a emocionálně strhujícího jen tak nevznikne. Budu jedině rád, když se zmýlím. Terapie má totiž něco, co podobně ambiciózním tuzemským projektům schází, a to je schopnost udržet diváka po celou dobu v permanentní pozornosti. Za mě nejlepší role Karla Rodena. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 90% (09.07.2020)

Objektivne tak na 3*, ale hodnoceno optikou ceske serialove produkce pod 4* jit nelze, specielne kvuli Rodenovi. Hlavnim problemem serialu je bohuzel tezke prizdisracstvi scenaristy, ktery proste nema koule na to dotahnout zadnou z hlavnich myslenek do konce a naservirovat divakovi neco opravdu zajimaveho a divacky non-komformniho. [--] "Kdybych delal KBT, tak vas poslu do telocvicny, napisu posudek, a tim je to skonceny". Karel Roden v roli rozervaneho 'involved' psychoterapeuta, coz rekneme si to narovinu, je nakonec jediny alespon trochu funkcni pristup k terapii jako takove. Potiz s timhle serialem je, ze v realu by terapeut mel byt 'involved' jeste o kus vic, nez jak to delal Carl Rogers (podobnost se jmenem Karel Roden jiste neni nahodna) - pak uz to ovsem prestava byt terapeut a tahle serie by se nemohla jmenovat Terapie, protoze postava Marka by zkratka nemela licenci a i na HBO produkci uz by to bylo trochu moc hardcore. Tudiz cely serial balancuje tak akorat na hrane toho 'divacky a spolecensky prijatelneho' a ukazuje vicemene maximum toho co si lze dovolit pustit do televize - to jest ukazuje, ze i psycholog je jen clovek a je v prdeli uplne stejne jako jeho pacienti . Lze sam sobe, neni schopny si priznat svoje problemy, nezvlada vztahy kolem sebe a nezvlada komplexnost sveta. Nicmene na rozdil od vetsiny ostatnich terapeutu neni takovy ignorant, snazi se mit lidi skutecne a uprimne rad a nehraje si na to, ze lze provozovat funkcni terapii bez navazani oboustranne (!) (emocionalne) "intimniho" vztahu. (04.11.2020)

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

První sérii jsem sledoval již poměrně dávno, teď jsem si dal druhou a musím přiznat, že mě seriál až nebývale zaujal. Doma jsme jej odsledovali snad během čtrnácti dnů, což je na nás skvělý výkon. Velkým plusem je jeho rozvržení na týdenní cykly, kdy se každý den střídá jeden pacient a také ideální délka jednotlivých dílů. Příběh pacientů spojuje příběh samotného Marka Pošty v podání skvělého Karla Rodena. Obsazení se povedlo a herecké výkony jsou vcelku dobré, nejvíce mě bavil Charvát (skvělý Jiří Ornest). Tvůrcům se povedla i myšlenka terapie terapeuta, kdy vždycky pátý den sám Marek Pošta absolvuje svou terapii, což je i jakýsi sumář předchozích dnů. Seriál tak ještě lépe drží pohromadě a nerozpadá se jen do příběhu samotných pacientů. Výtky jsou jen drobné, snad občasné zjednodušení, klasické šablony a dramatizace. I když popravdě jsem nechtěl reálné záběry z terapie a tohle seriálové zpracování se i díky těm „výtkám“ povedlo znamenitě, čtyři poctivé hvězdy. (17.10.2019)