Joker
Joker
Joker
Joker
Joker
Režie:
Todd PhillipsKamera:
Lawrence SherHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Joaquin Phoenix, Robert De Niro, Zazie Beetz, Frances Conroy, Brett Cullen, Shea Whigham, Bill Camp, Glenn Fleshler, Leigh Gill, Josh Pais, Marc Maron (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Zkrachovalý komediant Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) se dlouho pohybuje na tenké hranici mezi realitou a šílenstvím. Jednoho dne se ve svém obleku klauna potuluje po ulicích Gotham City a dostává se do konfliktu s brutálními zloději. Pomalu se roztáčí spirála událostí dosahující hrozivých rozměrů. Všemi opuštěný Fleck se začne čím dál více propadat do hlubin šílenství a postupně se mění v ikonu zločinu, kterou svět brzy bude znát pod jménem Joker. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (1 901)
A přesně pro tenhle temný rozměr a osudovou hloubku mám obecně DC postavy raději než ty pestrobarevné marvelácké. Philipsův Joker je stylově pojmuté, psychologicky kvalitně vedené a Phoenixem skvěle zahrané drama, uspokojivě vysvětlující zrod důležité komiksové postavy batmaního světa. Příčiny její prohlubující se úzkosti, vedoucí k naprosté rezignaci na víru v cokoliv dobré; i logické nalezení seberealizace v revolucionářském vedení odboje nespokojených proti vyšší společnosti. Film je skutečně popkulturní vezí Scorseseho Taxikáře, navíc výborně propojenou se zrodem Batmana - jak scenáristicky tak náladově, onou batmanovskou temnotou. Pátou hvězdu nedávám, protože mě vyvrcholení filmu nepřekvapilo ani nijak extra nenadchlo - předpokládal jsem ho a doufal, že nebude tím “největším”, co film nakonec přinese. ()
Naposledy jsem se u Žolíka takhle otravoval, když jsem ho musel hrávat se svou devadesátiletou senilní babkou. No jen si to představte. Nepohodlná tvrdá židle v zatuchlé kuchyni s mdle blikající žárovkou v hnusně kýčovitém květinkovaném stínítku a každá hra, k níž zásadně servírovala kefír, trvala minimálně dvě úmorné hodiny. Vždycky, když lízla kartu, dvacet minut na ní upřeně čuměla, přičemž jí ještě tak pětkrát spadla, a jakmile jí docvaklo, že jí přišla karta do postupky, vytáhla zuby a začala se sáhodlouze hystericky chichotat. Ale tu senilitu předstírala tak dokonale, že jsem jí to žral i s navijákem a ani si nevšiml, že fixluje a mění si pod stolem ty spadlé karty ... Je to, jako by někdo uplácal původ Ironmana tak, že by ho 120 minut natáčel, jak se zaníceně přikousnutým jazykem v garáži letuje turbomotor. Chápu, že žánr přiblblých omalovánek pro dyslektiky je již kompletně vylízaný a točí se jen furtdokolové přiblblosti s jednou a tou samou mluvící bubuhlavou z vesmíru. Ovšem obrátit to, ve snaze být jiný, o 180 stupňů zády k nezletilým retardům a přirozením směrem k artovým hnědopichům nebo psychiatrickým nedoukům a snažit se udělat z pokleslého homixu sice přesnou a sofistikovanou, nicméně dokonale hemoroidohostilní a až prudivou dizertačku z progresu psychopatologického chování, přičemž skoro nepustit pacienta z laboratoře dělat bordel mezi lidi, to jeden může klidně skončit s pérem v hrtanu nějakého olupeného rozumbrady poté, co ho během ňoumovitě neohrabané felace kopne nějaký náctiletý potrat dělnických rodičů vztekle do prdele, a znuděný verbal qůli alespoň troše rozptýlení ještě přirazí celou tu povedenou trojku xobě. Když si zkomatizovaný divák po tom martýriu trochu rozhýbe strnulé půlky a kreativně se zamyslí, kolik psychopatických vyfikundací mohl Žolík během své cesty k totálnímu jebnutí v kuli navyvádět a jak to mohl být, namísto nudného vědeckého čumění do akvárka na vyšinutou laboratorní krysu, sofistikovaně zábavný film, nezbývá mu, než zoufale praštit hlavou do zdi a začít se afektovaně chechtat nad těmi dnešními prudce heterofobními a deviantně nudofilními dvaadevadesáti procenty. Jediným opravdovým zážitkem z této prudy je výkon Popelečního ptáka. To, co se mu odehrávalo v xichtě během přechodů mezi při- a nepříčetností z něj jednoznačně dělá jednoho z nejlepších herců současnosti a byl jednoduše mistrovský. Ale mistrovský byl i ve filmu Mistr a sebelépe zahrané psychotické etudy v nekrotizující úmornosti pro přechytřelé či stádově přibečující milovníky kakaa prostě komplexní bič z hoven neupletou. ()
Oscar 2 : Herec HR - Joaquin Phoenix, Hudba + 9 nominací: Nejlepší film, Režie, Kamera, Scénář - A, Kostýmy, Masky, Střih, Zvuk, Zvukové efekty ... ... ... Zlatý Lev ()
Komiksový pozadí je jenom chabá berlička (díkybohu), tohle je naprosto realistický, výživný drama o duševním rozkladu jednoho nešťastnýho týpka, takový Taxikář pro 21.století. A věřte, že číst si tady, jak byl Joaquin Phoenix fantastický a pak to vidět ve filmu na vlastní oči, je úplně jiný level. Takové absolutní ponoření se do role jsem viděl naposledy u Daniela Day-Lewise v ´Až na krev´ před 12 lety. Každý sebemenší pohyb těla, každá vráska, hra očí i ten přepálený smích, to byla velká škola herectví a jenom mi potvrzuje, proč Joaquin, tenhle velký, zapálený bojovník za práva zvířat, tahle nonkomforní, nezařaditelná plachá bytost, je už více než dekádu mým nejoblíbenějším hercem. Jeho ´metodické herectví´ (jehož vyznavačem byl právě Daniel Day-Lewis), které vykazuje přejímání chování a myšlení vaší postavy a ponoření se do ní po celou dobu produkce filmu, v dnešní době asi nemá srovnání s žádným jiným hereckým kolegou. ()
Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný vnitřní morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je asi vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku. 90% ()
Možná by Todd Phillips, jinak též tvůrce samých komedií, natočil horší film, kdyby nečerpal ze všech těch snímků, jak to sám přiznává. Ale to není zas až tak důležité, copak nevíte, že filmoví tvůrci si berou inspiraci od kolegů celkem běžně? Mnoho a mnoho současných filmů, natočených v Hollywoodu i leckde jinde, nepřináší prudce originální příběhy, jaké tady ještě nebyly (nelze sčítat jablka a hrušky, třeba poměřovat Phillipse například s Ki Duk Kimem), ale to také není a priori špatně. Nejpodstatnější je, že tvůrci natočili netradiční snímek, ve kterém nám zobrazili jednoho z nejikoničtějších záporáků komiksového světa tak, jak jsme snad ještě žádnou komiksovou postavu neviděli. Spojení "psychologie a komiks" si naposledy vybavím u Hulka Anga Leeho a to už je nějaký ten pátek. Joker je natočen s téměř neviditelnou elegancí, obyčejně a přitom působivě. Retro vás přinutí ještě více přemýšlet, jak jsme na tom asi s tou předpojatostí jedněch vůči druhým v současnosti. Chválit Joaquina Phoenixe by bylo nošením dříví do lesa, já osobně vyzdvihnu excelentně depresivní hudbu Hildur Guðnadóttir. Jak se většinou nad pokračováním určitých komiksovek ošívám, zde bych si u druhého dílu vrněl blahem a spojit nakonec Jokera a Batmana by byl ten nejlepší filmově-komiksový nápad dekády. Takže si prosím, někteří i mí oblíbení uživatelé, co jste jindy věcní, nechte ty ironické glosy filmům, které si to zaslouží. 90%. ()
Výborný filmový argument pro Barnevernet. ()
Ten, pocit, když sedneš do kina a film se dostane do tebe a dokonale tě obšťastní. Strhující svým příběhem, jedinečné svou atmosférou, dokonalé vybroušeným herectvím Joaquin Phoenixe (jeho držení těla, způsob běhu a naprosto nezapomenutelný taneček na schodech s namilimetry přesně postavenou kamerou ). Díky výše zmíněnému, můžu směle prohlásit "Právě jsem se vrátil z Gotham City " . Chce se mě mluvit o syrové nekompromisnosti, o likvidaci pozitivního náhledu na komiksové hrdiny, o hudbě, která umí vytvořit emoce aniž by potřebovala výrazný hlavní motiv, o sociálním podtextu filmu a o mistrovské propisnosti duševního stavu hlavního hrdiny, ale lepší bude tohle všechno vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát..... . ()
10/10. Jistě, v rámci kinematografie nelze mluvit o něčem novém, ale pokud se bavíme o komiksovém žánru, jde o vítanou a velmi živelnou injekci. Phoenix je démonický a právem se zařadí mezi elitu, která titulního padoucha mohla ztvárnit. Tahle one-man show stojí a padá na jeho umu a dává si to s přesvědčivým přehledem. Dramatická nota funguje na jedničku, spolu s dávkou emocí, s jedním fikaně vypointovaným zvratem a přerod zlomeného člověka v psychopatického "magora" je pod taktem Phillipse poutavá, v mnoha ohledech silná a především audiovizuálně opojná podívaná. Jo, sežral jsem jim to i s navijákem. A nestydím se. ()
Návrat k Temnému rytíři se vší parádou. Tak brutálně depresivní film jsem sakra dlouho neviděl. Gotham je město, kde by nechtěl žít nikdo. Snad jen komparz, který by platil Ovčáček ze svých peněz. Zároveň je ale skvěle stylizován do nějakých dejme tomu 70. let a vychází ze stejně krásně ponurého New Yorku. Ten oldschool háv je z toho neskutečně cítit a i proto ve spojení s prakticky dokonalým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe a neméně skvělou hudbou vytváří naprosto epesní atmosféru, která v podobných filmech sakra dlouho nebyla. Líbí se mi, jak je postava Jokera vystavena tak, že není ani bílá, ani černá. Má svoje pro, proti, mouchy, ale i přednosti a snahy žít v lepším světě…dokud mu vlastně naprosto nehrábne. Joaquin Phoenix se konečně vyřádil tak, aby se mi to líbilo a zároveň byl nadšený. Jeho série divnolidí sice nebere konce, ale Joker je přeci jen pojem, u kterého se ta světlá a temná stránka doslova nabízí. No a i když jsem mu vlastně celý film úplně nefandil, úpěnlivě jsem sledoval, co se bude dít každou další scénou. Některé scény vyjadřující lidské šílenství, zlo nebo anarchii jsou tak z těch nejlepších, co jsem snad kdy viděl. Nebojím se říct, že jde o absolutní filmařinu a zážitek, který ve mně bude dlouho bublat. Jací jsme vlastně jako lidi? Nevychází Joker víceméně jen z toho smutku a zla, co v sobě držíme a snažíme se nevydrápat na povrch, abychom se z toho nezbláznili? ()
Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film. ()
║Rozpočet $55miliónov║Tržby USA $335,477,657║Tržby Celosvetovo $1,074,458,282▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $38,411,876║ Tržby za predaj DVD v USA $18,419,111║ HA-HA-HA!!! Prichádza ponurá psycho depka. Predstavte ma pod menom JOKER. Joaquin Phoenix exceluje. Postava, ktorú si každý herec (Nicholson, Ledger, Leto) vychutnáva. Každý sa v nej akosi nájde. Phoenix nastúpi v takej skôr komornej minimalistickej etape ale prichádza o to intenzívnejší dopad. Ponurá, patinová, špinavá atmosféra ako z filmu Sedem, tu je citeľná na každom kroku. Sociálny dopad ohromný. Príbeh riadne zamáva s divákom, priam deštrukčné psycho. Phoenix sa zaslúžene načahuje po Oscarovi, Režisér Todd Phillips sa prekonáva, tu mu to proste všetko vychádza a určite svoju kariéru riadne odliepa od zeme (minimálne nominácia na Oscara). /videl v kine: 85%/ ()
Ve svém jádru nejnebezpečnější midcult posledních let. Herecky naprosto sebejistý, režijně průměrný (to i ve Starsky a Hutchovi měl Phillips více stylu), scénáristicky pak naprosto podprůměrný, vykrádající své vzory od Taxikáře přes Krále komedie až po Network. Na druhou stranu, současný zeitgest (v USA i v Evropě) to zachytilo velice přesvědčivě. ()
Joker podle mě nepatří mezi filmy, z nichž člověk vychází s jasně uceleným názorem na to, co právě viděl. Phillips s Phoenixem opravdu vykročili mimo mainstream, otázkou ale je, nakolik tenhle odvážný směr ustáli. Jestli čekáte herecký a řemeslný triumf, u něhož milovníci Taxikáře a Krále komedie zamáčknou nostalgickou slzu, tak ho rozhodně dostanete. Jokerovy ambice jsou ale daleko větší a zahrnují velmi aktuální témata ve složitém podání, u něhož je diskutabilní, zda funguje nebo ne. Vlastně mám pocit, že Joker do dnešní doby „film je potřeba okamžitě zaškatulkovat a přiklonit se na jednu nebo druhou stranu“ vůbec nepasuje – a to zcela záměrně. Zatím tedy zvedám palec opatrně nahoru a ke spokojenosti nebo pohoršení se poctivě dopracuju v dalších dnech. ()
Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu. ()
Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. ()
V Todda Philipse jsem měl důvěru a věřil jsem, že naservíruje vizuálně dobře vypadající film, který nebude nudit. A on nezklamal. Jakýsi pseudosedmdesátkový Gotham je špinavý a zároveň opulentní. Skvělá kulisa pro ten smutný příběh. Nedávno jsem viděl film Děvče ze sirkárny a přišlo mi to vlastně podobné. Člověku, co má už tak velmi špatný život se dějí horší a horší věci, až mu hrábne a začne se mstít. Líbilo se mi to hodně a podle mě se tvůrci inspirovali Králem komedie. Díky roli De Nira mi to přišlo zjevné a jako dobrý nápad. Každopádně bych nerozjížděl další světy a vesmíry. Nechal bych tento nadmíru povedený příspěvek do komiksového žánru osamocený a lidi budou tleskat i za pár let. Nedovedu si totiž představit, že si tenhle Joker udrží laťku, až se začne nahánět s Batmanama a spol. 9/10 ()
Phoenix nikdy nevypadal líp. Chtěla bych to vidět znova poprvý. (4,5*/ nevim, jestli to stojí za 5 a dávám míň, protože mi na tom něco tolik nesedí, nebo za 4 a dávám víc, protože mi na tom něco tolik sedí) ()
„ARTHURE, ALE JÁ MYSLELA, ŽE KLAUN MÁ VYVOLÁVAT SMÍCH...“ /// Předpokládám, že nikdo neočekává Marvelovku (jak ta slečna přede mnou..). Jde o ponurej svět a Joker není žádnej superhrdina. Je to psychouš a tomu odpovídá scénář, kterej představuje z devadesáti procent psychologickej profil budoucího devianta. Sice mu nepřejete nic špatnýho, ale víte, že chování okolního světa vůči svý odlišnosti neustojí. Chcete Oscara? Hrajte Jokera! On totiž ten Phoenix nesleze z plátna. Je to uchylák. V dobrým i špatným slova smyslu. Arthur vzbuzuje emoce. Sice byste ho jako kolegu nebo souseda chtít nechtěli, ale už jen tím, jak se snaží bejt "normální"… když vidíte, kolik ta snaha stojí námahy a okolní svět na ni nereflektuje… Prožíval jsem jeho trapasy stejně, jako klamavě podlíhal jeho schizofrenním představám. A pak, když zjistí, že jeho život nemusí bejt tragédie a začne ho měnit v komedii.... neměl bych, ale fandím mu. Postava Jokera už tolik emocí nevzbuzuje. Nepatřím k lidem oslavujícím zlo. I tohle může mít na hodnocení vliv. Není to veselá - barevná komiksová zábava. Je to "R"kový psychodrama, kterýmu je možná celkem jedno, na jakýho psychopata je našroubovaný... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks z roku 1988 „Batman: The Killing Joke“, napsanej Alanem Moorem a ilustrovanej Brianem Bollandem neznám. 2.) Zjistím, co se stane, když vysadím prášky. 3.) Soused mívá nekontrolovaný záchvaty smíchu (navíc je to klaun!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Související novinky
Logan od Mangolda je součástí MCU kánonu
Po zveřejnění informace, že se ve dalším pokračování Deadpoola, jenž je zatím bez oficiálního názvu, po několika narážkách z předcházejících dílů konečně objeví po boku Ryana Reynoldse i navrátivší… (více)
Oppenheimer si připsal mimořádný rekord
Snad to ani není třeba psát, ale pokud jste ještě v kině náhodou nebyli na nejnovějším snímku Christophera Nolana (Počátek) Oppenheimer, rozhodně vyrazte. Včera bylo pozdě. Film, který nadchnul… (více)
Kdo by se mohl stát příštím Supermanem?
Tak to šlo celkem rychle. Ačkoliv je následující zpráva v tuto chvíli jen spekulací, stejný zdroj, jenž v minulosti odhalil například obsazení Barryho Keoghana (Víly z Inisherinu) do role Jokera v… (více)
Seriálový The Penguin nabírá obsazení
První oficiální spin-off Batmana obsadil hlavní ženskou postavu. Proti titulnímu Penguinovi s tváří Colina Farrella se tak postaví herečka Cristin Milioti (Jak jsem poznal vaši matku, Palm Springs) v… (více)
Komiksových adaptací za poslední dekádu vzniklo fakt spoustu. Diskuze o tom jestli je komiksový žánr bohatý nebo je to vše na jedno brďo je diskuze, která se vede už hodně dlouho a pravda se asi jen tak nerozlouskne. Žánr komiksových adaptací se každopádně rozrůstá a vzhledem k úspěchu asi tvorba komiksových adaptací jen tak neskončí. I když Steven Spielberg prorokuje, že komiksové filmy skončí jako Westerny a stanou se tudíž žánrem minulosti, nic tomu aktuálně prostě nenasvědčuje. S komiksovými adaptacemi ale jde pracovat různě a záleží jen na skvělé vizi, která komiksový žánr pojme tak výrazně jinak, že se ve finále bude vlastně spekulovat jestli se ony filmy dají brát jako komiksové filmy. Měli jsme tu Trilogii o Temném rytíři od Christophera Nolana, dva roky nazpátek tu byl Logan v režii Jamese Mangolda.... a k těmhle ,, jiným komiksovým filmům" se aktuálně může přidat Joker Todda Phillipse. Tvůrce Trilogie Pařba opustil žánr komedie, protože je prý podle něj víceméně mrtvý a odstartoval nový začátek svojí kariéry. Byl to právě Phillips, který přišel s námětem k Jokerovi, byl to on kdo ho na pitchingu odprezentoval studiu Warner Bros. a byl to on kdo dotáhl Jokera až k finále. Do hlavní role si potom Phillips sehnal Joaquine Phoenixe, který třeba odmítl role Hulka nebo Doctora Strange jednoduše proto, že se nechtěl upisovat na x filmů dopředu a především se mu komiksové filmy nezdají a bere je jenom jako zábavu pro chlapce a nevyspělé lidi (nebudu si to brát osobně Joaquine, protože odsuzovat tě po tom co jsi v Jokerovi předvedl by byla chyba!). Bylo tak hned jasné, že film opravdu nebude sázet na žádná pokračování a především, že půjde o jiný komiksový film. A jestli se u Trilogie o Temném rytíři nebo Logana dalo řešit jestli jde o komiksové filmy, tady je to možná ještě komplikovanější. Máme tu sice Jokera, Gotham City, Wayneovi, Alfreda a Arkham, zároveň by ale onen film mohl fungovat bez jediné ze zmíněných osob nebo míst. Gotham vyměňte za New York a Arkham za anonymní psychologickou léčebnu, Arthurovi Fleckovi nepřezdívejte Joker, vyhoďte Wayneovi a Alfreda a máme tu film, který předlohu v Batmanovských komiksech nepotřebuje. Spíše se tu bere inspirace z klasik Martina Scorseseho. Inspirace Taxikářem nebo Krále komedie je výrazná a dalo by se ve finále i snadno věřit, že režíruje Martin Scorsese. Scorsese akorát vždy i do temnějších filmů dával nadhled a černý humor, který v Jokerovi sice nechybí, rozhodně ho ale není zas tak tolik. Joker je spíše místo toho 2 hodiny dlouhá temná, špinavá a depresivní podívaná. Reálně se ve filmu nenachází jediná scéna, která by byla schopna vyvolat pozitivní pocit. A i těm pár co se to povede se nakonec rozplyne v dodatečném dosvětlení nebo v tom, že i scény u kterých se zdá, že vyvolají optimistický dojem se zvrhnou v přesný opak. A fakt to ve finále nebude film pro každého. Jedná se o 2 hodiny do nakoukávání duše mentálně nemocného člověka, kterému se vše celý život boří pod rukami a on toho má ve finále akorát dost. Arthurovi se nedaří, skoro každý mu svým způsobem hází klacky pod nohy a on sám se sebou není spokojený. Nebál bych se Jokera žánrově označit jako psychologický film a v takovémhle případě jde rozhodně o jeden z nejlepších psychologických filmů co jsem kdy viděl! Svou roli v tom hraje především Joaquin Phoenix. On je prostě tak geniální a boží Joker, že to není možný. A odmítám ho srovnávat s Romerem, Nicholsonem nebo Ledgerem (O Letově Jokerovi se radši vyjadřovat nebudu), jednoduše proto, že každý si Jokera pojal jinak, zahrál jinak a ve finále si zahrál úplně jiné postavy. Romero byl především ten vtipný Joker, Nicholson byl gangster Joker a Ledger anarchista Joker (Letův Joker parodie pro pobavení fanoušků Lil Peepa). Phoenixův Joker není ani jedno z toho. Během filmu se vlastně z Arthura Flecka teprve postupně stává Joker a i když je zároveň hrozně psychicky nepříjemné s takovým protagonistou trávit čas (podobně jako třeba v Taxikářovi), s Phoenixem se prostě ten čas tráví skvěle. Phillips trefil castingovou trefu, která se skvěle divně hýbe, skvěle děsivě kouká a především si Phoenix neskutečně dává Arthurův duševní stav. Arthur totiž trpí tím, že se během nervozity nebo úzkosti začne hlasitě smát i když je mu zrovna zároveň k pláči. Phoenix sám řekl, že inspiraci nikde nečerpal a zahrál si Jokera po svém. A to se mu povedlo. Nedá se říct, že jde o Ledger Jokera 2.0 nebo Nicholson Jokera 2.0, protože je to prostě Phoenix Joker. Kdybych ale měl srovnávat tak si pořád myslím, že byl Ledger jako Joker lepší, pořád je ale aktuálně Phoenix 2. nejlepší inkarnace. A to je při tý konkurenci taky dost parádní pozice. Hlavním hrdinou je Joker a dalo by se tak bát o to jestli se dokáže Phillips postarat i o vedlejší postavy. Ale zvládl to! Robert De Niro je ve svém štěku skvělý a bylo fajn ho po delší době vidět v opravdové pecce. Frances Conroy je jako Arthurova matka velmi fajn, Zazie Beetz funguje jako Arthurův crush, Bryan Callen je ve finále fajn Thomas Wayne... Phillips si casting skutečně pohlídal a postaral se o to abychom se v tý řadě lidí co hází Arthurovi klacky pod nohy vyznali. A ve finále si člověk těch postav pamatuje dost i když to samosebou stojí především na hlavním protagonistovi. Vzhledem k mládeži nepřístupnému ratingu je film i brutální a opět se v něm dějí věci, které ne každý překousne. Zároveň je to ale pořád především psychologický film o mentální nemoci. Téměř bez akce, sázící především na dialogy a sem tam lehký černý humor. Pořád je to ale především pořádná deprese, která je hezká alespoň audiovizuálně. Joker stál něco kolem 55-64 milionů dolarů, což je zhruba 1,5/4 toho kolik stojí normální komiksovka. Většina peněz (krom doufám vysokého honoráře pro Joaquina Phoenixe) pravděpodobně tak šla především na kulisy 80.let a technické profese. Lawrence Sher, který už s Phillipsem točil Trilogii Pařba právě zde ukázal, že s kamerou pracuje hodně hezký. A ten rukopis je vidět i tady. Sher si opět hraje s velkými celky nebo záběry z výšky. Po tom co letos od něj vypadala luxusně Godzilla II, stejná věc platí i tady a doufám, že Sher bude mít plodnou zásobu nabídek a pracovních příležitostí. Jeho kamera je boží! A pochválit se musí i autorka soundtracku Hildur Guðnadóttir. Ta stojí už za soundtrackem k seriálu Černobyl a soundtrack téhle slečny z Islandu je prostě boží. A opět jde o hudbu, která je schopna diváka naplnit negativními pocity, i přesto jí člověk rád poslouchá. I tady prostě paráda. Některé možná naštve, že je ve filmu hodně Arthura Flecka a ,,málo Jokera". Vše je to ale o tom pochopit, že ten film to prostě zkusil jinak a to pomalu budovat děj s postavou u které divák chápe jak to s ní dopadne. Gotham City je prohnilé místo, to ostatně dává najevo každá adaptace Batmana a jen někteří se s tím dokážou smířit. A na tom ten film staví a není se ve finále čemu divit kolik zla v Gothamu je. Je mi ve finále jen líto, že se řeší jestli ten film nepodporuje násilí a terorizmus a jestli náhodou nebude moct za to, že se bude opakovat událost když se před 7 lety při premiéře Temného rytíře povstal vystříleno jedno kino. Příjde mi to jako holý nesmysl. Ten film se jen dotýká vrstev vzájemné nenávisti mezi chudými a bohatými Gothamu a faktu, že toho mají všichni ve městě plné zuby. Řeči typu, že pokud uvidíte film tak si uvědomíte jak vlastně nenávidíte svět ve kterém žijete a půjdete hned vystřílet místní školu jsou totálně mimo a mrzí mě, že film, který se dnes jen zhruba dotkne vážného tématu okamžitě podporuje anarchii a terorizmus. To už je ale diskuze pro jiný čas. Prostě jen fakt neviňte filmy z činů mentálně nemocných lidí! Je mi jedno jestli Joker podporuje anarchismus, neřeším jestli Joaquin Phoenix opravdu seřval kameramana Shera nebo jestli jsou Phillipsovi řeči o konci žánru komedie mimo. Ve finále jsem totiž opravdu rád, že Joker vzniknul a přeju mu každý dolar už jen proto, že by podobných ,, jiných komiksových filmů" mohlo vzniknout více a bylo by to dobře. Po Temném rytíři povstal a Temném rytíři za mně nejlepší DC Comics film, 2. nejlepší ,, komiksový film" roku a jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Zlatý lev rozhodně zasloužený a doufám, že se Jokerovi povede i na Oscarech. Minimálně Phoenix by měl nominaci dostat určitě! Viděno v kině: 4x () (méně) (více)