Nastala chyba při přehrávání videa.
  • elizabeth_ba
    ****

    Velmi zdařilé převedení Shakespearovy hry na filmové plátno. Částečně jsme nahlédli do niter Bruta i Cassia a Marlon Brando (Marcus Antonius) měl tehdy ještě velmi hezké rysy obličeje :-)) Nebylo to sice pojato tak velkolepě jako pozdější velkofilm Kleopatra od téhož režiséra a nebylo to ani v barvě (možná celkem škoda) a byla tam spousta dialogů (které já je pro změnu, narozdíl od Pohrobkovy středověké němčiny ;-), znám v podobě staré češtiny, stručný obsah hry pro zájemce zde), takže opravdu mohlo místy působit nudně, leč Sh. hry jsou na dialozích založeny, a tak i film na nich musí být postaven, proto čtyři hvězdy, i s přihlédnutím k době vzniku filmu. Obecně mě u Shakespearových her z antiky štvou ty převody jmen do angličtiny, osobu nazývanou Mark Anthony neznám... Marcus Antonius mi snad promine, že se k němu pod touhle transkripcí jména nechci znát, ale taky mu neříkáme Marek Antonín, že...(14.2.2012)

  • Paity
    ****

    Julius Caesar ač natočen dříve než Kleopatra nebo Spartakus, je tak trochu ve stínu těchto dvou historických velkofilmů, ovšem tak trochu neoprávněně. Marlon Brando zářil a odrazilo se to také na celkovém výsledku, který je více než dobrý. Jen je téma na rozdíl od těch dvou zmíněných filmů méně akční a proto i možná méně známé.(31.10.2012)

  • Karlos80
    ****

    Jednoznačně nejlepší Gaius Julius Caesar, do dneška mám před očima pár scén včetně jeho zavraždění v senátu, nebo scénu na schodech pře dím, kde řečnil Marcus Antonius. Bohužel, víc si už ale nevybavím..Černobílá klasika s pestrou mozaikou postav převedená do lidských příběhů a osudů. Škoda jen toho, že ji naše televize celkem neprávem opomíjí. V hlavní roli mladého rebela Antonia, pravé ruky Caesarovy, velkého megalomana, který se zhlédl v orientálním způsobu života, což mu rodilí Římané nikdy neodpustili, se tenkrát blýskl mladý Marlon Brando teprve ve svém čtvrtém snímku a byla to herecká paráda. Caesara si zahrál Louis Calhern a jeho hlavního vraha, Bruta, James Manson. Film líčí vzestup a pád římského imperátora, setkáváme se tu s velkým množstvím květnatých dialogů (to ta Shakespearova předloha) především tedy v senátu (zde tak trochu na úkor akčních scén), ale to neva. Některé tam přeci jen byly, třeba ta ve skaliskách. Pomálu zde není ani všelijakých záludností a palácových intrik, ostatně ve starém Římě o ně tenkrát nebyla přeci vůbec nouze, že?Nakonec bych se snad jen zmínil o tom, že jsem tenkrát, a to se musím přiznat, asi jako patnáctiletý kluk ten konec pěkně obrečel. Líto mi bylo toho zkrvaveného pána na palácových schodech a toho úžasného Antoniova proslovu:-((19.10.2007)

  • classic
    ****

    Brando si pripisuje, už 3. nomináciu na Oscara v intervale troch, po sebe, idúcich rokov, zatiaľ ešte nič, ale príde to o rok, vo štvrtej, a konečne, premieňa, a to u Elia Kazana. Marlon ako Mark Antony, je vynikajúci, mňa osobne zaujali, iné dva, herecké výkony, menovite James Mason a John Gielgud, ako Brutus a Cassius, medzi ktorými sa uskutočňujú intenzívne rozhovory s uštipačnými poznámkami, najmä kvôli nim, je film, tým čím je, a nie je to, Marlon Brando, i keď na seba, samozrejme, upozorní, ako to má vo zvyku, ale akosi mi tam v tejto úlohe, nepasuje. Celý film, pôsobí ako JAVISKO, divadelný štýl, má čiastočne úspech, čiastočne to kazí, výsledný dojem. Mankiewicz už je skúsený a ocenený, odmenený režisér a scenárista, jeho Julius Caesar, je vskutku, pozoruhodný projekt, ktorému čosi chýba, kvôli čomu, by som naň nezabudol, a tak v konečnom dôsledku, najlepšia scéna celého filmu, je ohľadom sprisahania na Caesara, to je naozaj, brilantná scéna !(13.3.2016)

  • bogu
    ***

    Pro mě spíše zklamání. Už Shakespearova hra trochu doplácí na přílišnou čistotu a přímočarost formy a když se tenhle rys spojí s jednotvárností obrazu a tempa filmové adaptace, je výsledek často téměř umrtvující. V Juliovi Caesarovi představuje 90% textu exhibice umění rétoriky, přesvědčování, argumentace, polemiky, atd. a aby toho Mankiewicz stihl do (pro Shakespeara dost těsné) dvouhodinové stopáže nacpat co nejvíc, nechal všechny herce řečnit ve zříkda kdy polevujícím tempu. To ale, jakkoliv v první, konspirativní půlce může navozovat atmosféru naléhavosti a napětí, rychle samo sebe odsoudí k monotónnosti. Možná by to vadilo méně, kdyby onen napětím obtěžkaný vzduch visící nad konspirátory nerozptylovala hlasitost s jakou spiklenci deklamují své záměry, jako by zapomínali, že nejsou na divadle, ale ve filmu, kde šepot může být stejně tak zřetelný. Bohužel největším provinilcem je v tomto ohledu John Gielgud, jeden z největších divadelních herců 20. století, pro kterého byl Caius Cassius první shakespearovskou filmovou rolí. Jeho projev by byl na pódiu jistě úchvatný, ale ve filmu jeho kraso-hlaso-malba působí strašlivě uměle a jeho rozechvělé vokály už prostě patří jiné herecké tradici. On ani nikdo jiný z ústředních hrdinů naštěstí nepostrádá charisma (paradoxně nejslabší z hlavní čtveřice je Louis Calhern jako Caesar – byl v tom záměr, že většinu času působí vyměkle spíš než autoritativně?). Marlon Brando boduje jako dravý, ambiciózní a chladnokrevný Antonius a jeho herectví je uvolněnější než herectví většiny jeho kolegů. Je samozřejmě pravda, že jeho řeč k římskému plebsu je strhující, ale je také třeba říct, že to je text, který se v podstatě hraje sám. Krátce po skončení Antoniovy one-man-show hře obvykle dochází šťáva a tenhle film naneštěstí není výjimkou. Závěrečná bitva je směšnou nápodobou indiánských přepadovek z tuctových kovbojek a konec Cassia a Bruta dosahuje sotva třetiny dramatického náboje Caesarovy vraždy (ticho, které ji provází, je mimochodem pamětihodné). Co se vizuální stránky filmu týče, černobílý obraz byl dobrou volbou: pasuje ke strohosti, jednoduchosti a tvrdosti předlohy, ale Mankiewicz v něm bohužel nedokázal vykouzlit ani zpola tak zajímavou poetiku jako Welles ve svém Macbethovi nebo Othellovi. Navzdory těm několika dílčím úspěchům téhle adaptace jsou moje tři hvězdičky pro Mankiewicze hodně odřené a rozviklané. // LEPŠÍ VERZE: Doporučil bych spíše Julia Caesara v televizním zpracování BBC (1979): nemá sice ani zdaleka tak velkou výpravu a hercům bohužel schází Brandovo, Masonovo a Gielgudovo charisma, ale jejich práce s textem je mnohem jemnější, pozornost k detailu (jak ve slovech, tak v gestech) znatelně větší; adaptace Stuarta Burge (1970) je trestuhodně nevyvážená a většinou spíše selhává, ale Richard Johnson jako Cassius a Diana Rigg jako Portia excelují.(18.2.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace