Nebeští jezdci

Neokázalý komorní, ale nesmírně silný film, který vznik v jediném kratičkém období kdy to bylo možné. Člověk přitom žasne nad tím, s jakým minimem prostředků film vznikal, aniž by to na něm bylo výrazněji poznat... Ano, samozřejmě v něm chybí souboje a na dnešní dobu je skutečně velmi málo akční... To je jistě daň právě tomu, že filmaři měli k dispozici jen několik málo letadel a navrch interiér letadla postavený v ateliéru na Barrandově. Toť vše, nepočítám-li navíc výběr autentických dobových filmových materiálů, které jsou do filmu také zařazeny. Na druhou stranu, právě díky tomu, že film neoslňuje souboji či akčními scénami je jeho výpověď tak koncentrovaná, opravdová a silná. Nelíčí jenom pohledné hrdinství, nelakuje na růžovo, neuhýbá před smrtí, strachem, bolestí... Jeho shlédnutí se podobá návštěvě toho vojenského hřbitova v úvodu filmu. Sluší se tiše smeknout... (22.08.2008)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

Tenhle film si skutečně zaslouží zařazení k k nejlepším válečným filmům vůbec. Naturalističnost, ovšem v naprosto neokázalé podobě, ne pro předvádění se, ale pro zachycení válečného života tak jak skutečně vypadá. Bez fanfár, bez velkých řečí. Žije se ze dne na den, protože skoro pokaždé se někdo nevrátí. Právě do Nebeských jezdců dokázali filmaři do puntíku přenést tu atmosféru, kterou cítíte, když čtete knihy od Bufky, Jánského, Šišky, Fajtla, Vilda. Na rozdíl od Tmavomodrého světa. Asi právě proto to působí tak autenticky a zároveň lidsky. (03.03.2013)

Už sugestivní začátek na hřbitově ukazuje, že nepůjde o jen tak ledajakou válečnou podívanou! Ne, půjde totiž o Nebeské jezdce, jeden z nejlepších flmů českovenské kinematografie! Jiří Hrzán, kterého tak nemám rád, ukázal, že hrát umí výborně a přepínat mezi vážnými a vtipnými scénami mu jde na jedničku. Tohle střídání mi nepříjde vůbec samoúčelné a ani nic podobného. (03.01.2009)

Ať jsem se snažila sebevíc, srovnání s "Tmavomodrým světem" se prostě vyhnout nemůžu. Příběh mladých, odvážných a prostořekých československých letců ve službách RAF, jejichž životy zboří válka jako vítr domeček z karet. Díky "uvolněné" atmosféře roku vzniku se ve filmu objevují i zahraniční herci a střelec Študent se zamiluje do krásné anglické vojačky... Silný a realisticky natočený příběh s postavami, které si prostě musí získat vaše sympatie, soucítíte s nimi a prožíváte všechny nástrahy, které na ně osud přichystal. Štáb prý při natáčení neměl k dispozici jediné letadlo schopné letu, ale přesto se podařilo natočit určitě nejlepší válečný film v historie Československa i České republiky. (21.04.2008)