Nebeští jezdci

Máme zde spousty druhů hrdinů. Superman jako komiksový hrdina, Rambo jako akční hrdina, námořník Pepek jako kreslený hrdina, ale Nebeští jezdci jsou skuteční hrdinové. Neliší se na první pohled od nás nehrdinů. Mají své lásky, smějí se, cítí bolest, cítí strach. Hrdiny z nich dělá to, že dokázali bojovat za hodnoty, kterým se dneska hodně z nás spíše vysmívá. Doufám, že z tohoto komentáře je cítit můj obdiv k leginonářům z Anglie stejně jako já cítil obdiv z tohoto filmu k těmto Nebeským jezdcům. (09.05.2007)

Tenhle film si skutečně zaslouží zařazení k k nejlepším válečným filmům vůbec. Naturalističnost, ovšem v naprosto neokázalé podobě, ne pro předvádění se, ale pro zachycení válečného života tak jak skutečně vypadá. Bez fanfár, bez velkých řečí. Žije se ze dne na den, protože skoro pokaždé se někdo nevrátí. Právě do Nebeských jezdců dokázali filmaři do puntíku přenést tu atmosféru, kterou cítíte, když čtete knihy od Bufky, Jánského, Šišky, Fajtla, Vilda. Na rozdíl od Tmavomodrého světa. Asi právě proto to působí tak autenticky a zároveň lidsky. (03.03.2013)

Částečné uvolnění politického napětí v Československu v roce 68' přineslo úrodnou půdu i pro vznik tohoto filmu. V žádné jiné době si tohle asi nikdo ani nedovolil natočit. Souboj českých letců, ve službách anglické RAF, proti Německu je oslavou civilního hrdinství. Hrdinství takového jaké bylo. Režisér Jindřich Polák vzdává hold těm, kteří bojovali za něco, co už dnes málokdo dokáže pochopit. Po formální stránce je film našlapaný až po okraj. Jistě téměř 40 let od vzniku se na něm podepsalo poměrně silně, ale i tak zůstávají letecké souboje nebo bombardování strategických cílů stále působivé. Práce s kamerou Jana Němečka je vynikající. Ale tady v tomto filmu nejde o válčení. Jde zde o válku a hlavně o lidi v ní. Jeden charakter vedle druhého. Většina diváků si asi okamžitě zamiluje Prcka v naprosto famózním podání Jiřího Hrzána. Jeho hláškování sice vyvolá úsměv, ale přece jenom ten úsměv trošku tuhne a mrazí při pomyšlení, že všude kolem je válka. Zprvu jsem uvažoval nad tím, na kolik lze srovnat Nebeské jezdce s (o třicet let mladším) Tmavomodrým světem . Jenomže to není nejlepší nápad, protože oba vyprávějí sice o jednom, ale každý jinak a Nebeští jedzci by to navíc "prohráli" na poli formy. Nechme Svěrákům co je Svěrákovo a važme si toho, že Jindřich Polák natočil tento film. Film, který by měl vidět nejenom každý správný Čech... (07.05.2005)

Proč se u nás i v dnešní době netočí podobné filmy, namísto toho to jsou samé braky - komedie s infantilním humorem apod. Nebeští jezdci to je válečné drama v pravém slova smyslu. Film s noblesou a skvělými herci, může se to někomu zdát fádní, ale tohle je film o válce, žádné hrdinské činy, jen se každý chová tak, jak by se skutečně zachoval. To je právě to, co se v dnešní době netočí a když se to natočí je z toho každý paf. (05.08.2010)

I když u nás moc ryze válečných filmů nevzniklo, Nebeští jezdci jsou výborným zástupcem žánru a neztratili by se ani v kontextu evropské kinematografie. Jindřich Polák s minimálními prostředky natočil naprosto fenomenální záležitostí, která je poctou československým letcům v Anglii a mohl si dovolit takový luxus, že skoro polovina filmu je v angličtině a s titulky! Vzhledem k omezeným možnostem tu sice akce není moc, když už ale přijde, je výborná, a i když v určitých chvílích působí zastarale, pořád je působivá a v rámci možností realistická. Příběh jako takový tedy neexistuje, protože snímek je jen sledem jednotlivých epizod, které letci prožívají, přesto to stačí k tomu, aby si publikum k hlavním postavám vytvořilo nějaký vztah a dokázalo s nimi soucítit. Polák velmi dobře zachytil atmosféru, v níž nikdo neví, kdy na něj dojde řada a na budování nějakých hlubších vztahů není čas. Nechybí tu ani několik extrémně silných momentů (scéna s popáleným letcem je bravurní ukázkou toho, jak na malém prostoru ukázat tragédii války na postavě, která je zcela vedlejší). V obsazení, které tvoří vesměs méně známí herci, vyniká Jiří Hrzán v asi životní roli Prcka, kterou si vyloženě vychutnal a svým způsobem v ní vytvořil typicky českou postavu - velkohubý žvanil, který se nechce moc přizpůsobovat prostředí, když ale o něco jde, prokáže velkou odvahu. Závěrečná scéna na člunu pak je až mrazivou obžalobou války, která nemá smysl a jen ničí životy mladých lidí. Od absolutního hodnocení dělí snímek jen přece jen dost pomalý rozjezd, v němž dvacet minut trvá, než diváka úplně vtáhne a začne se v něm něco dít. Jinak ale vynikající záležitost, jejíž vznik se v kontextu doby rovná zázraku. 75 % (02.05.2020)