Noc oživlých mrtvol

Americký režisér George Andrew Romero, dnes všeobecne uznávaný kráľ zombie horroru, natočil v roku 1968 svoj filmový debut, ktorý odštarotival jeho úspešnú karieru zombie tvorcu. Toto dielo už mnoho krát prekonal svojimi ďalšími snímkami, v ktorých ďalej rozvíja tento horrorový subžáner. "Noc oživlých mŕtvol" však treba rešpektovať ako základný kameň; ako niečo, čo dalo impulz ku vzniku nového filmového fenoménu - zombie horror! **** (18.09.2008)

Byl jsem mile překvapen, protože tento snímek očividně opravdu nestárne. Atmosféra strachu byla občas přímo hmatatelná, a stylová akční kamera musela být na tehdejší dobu také menší revolucí. Postavy nebyly zase tak ploché, jak by se na první pohled mohlo zdát: nejlepší byli bezpochyby snaživý černoch a šokovaná krásná blondýnka, prostě jsem jim to zbaštil. Romero natočil velmi dobrý horor, a to už taak dávno. Nutno podotknout, že všemu ještě nasadil korunu hutný konec. (29.03.2009)

Ve své době to musela být naprostá pecka, s odstupem několika desítek let však Noc oživlých mrtvol trochu ztrácí na působivosti, na čemž má nepochybně zásluhu i hodně povedený a celkově ještě živelnější a brutálnější remake od Toma Savinino - mistra přes filmové masky. Verzi z roku 1968 je však nutné ctít jako klasiku – základní kámen žánru survival-horror, bez kterého bychom postrádali Boylovo 28 dní poté (vím, zde nejsou opravdové zombie), Snyderův parádní Úsvit mrtvých, Darabontův slibný seriál The Walking Dead, ale i skvělou komedii Soumrak mrtvých nebo herní sérii Resident Evil (tu filmovou bych klidně oželel…). Atmosféra tohoto nízkorozpočtového hororu je neopakovatelná, George A. Romero s celkovým pojetím oživlých mrtvol odkazuje na vlnu německého expresionismu, ať už jde o zaběrování, líčení nebo expresivní herectví těla. Celkové pojetí je minimalistické, tempo vyprávění plíživé jako ony zrůdy a herecké výkony spíše amatérské, avšak k celkovému konceptu to prostě sedí. Z hlediska brutality se mi Noc oživlých mrtvol zdá být poměrně odvážná vzhledem k době vzniku, dnešní mládeži odkojené na Saw a podobných masakrech se však některé momenty mohou jevit jako úsměvné, to však nemění nic na tom, že tomuhle filmu prostě nechybí koule._____________ Komentář ke kolorované verzi: Paleta užitých barev je poměrně strohá, technické provedení sice není nejhorší a barevné řešení přidává některým záběrům na detailech, celkově však tato verze ani z poloviny nedosahuje působivosti atmosféry černobílého originálu. Nutno brát spíše jako raritu, nikoliv jako plnohodnotný zážitek – originál je prostě originál. (29.10.2010)

Vzhľadom na rok vzniku ide o naozaj kvalitný horor, ktorý položil základy všetkému, čo sme doteraz o zombie videli. Kedže prevažná časť z nás už videla možno aj desiatky zombie hororov, tak táto stará klasika mnohých až tak nenadchne, ale vo svojej dobe muselo ísť o veľkú udalosť.Tá čiernobiela filmu vôbec neškodí, práve naopak. 80%. (04.12.2011)

Romero nekompromisně odříznul hororový žánr od jeho goticko-nadpřirozených kořenů a pod vlivem Mathesonovy novely Já, legenda šokoval diváky zřejmě prvním příkladem tzv. sociologického hororu (za jehož otce bývá někdy neprávem označován Craven). Dokázal zachytit soudobý strach z represivního aparátu, znepokojení ze stoupající kvantity a brutality násilí v ulicích. Možná nejvýmluvnějším komentářem k době je závěr, kdy se jako největší zrůdy neprojeví zombies, ale (bílí) venkovští balíci, zastupující nedůvěryhodné autority. Laciná vizuální stránka byla zčásti nutností, zčásti snahou přiblížit se dobovému televiznímu zpravodajství (rovněž černobílému). Výsledkem je nejen přelomový horor, stojící na počátku vlny neučesaných „feel-bad“ filmů (Poslední dům nalevo, Texaský masakr motorovou pilou...), ale také kruté a pravdivé zachycení nálady pro (nejen) americkou společnost zlomových let. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Kusko.t2, MIMIC (25.10.2011)