Krvavý příliv

Spíše ponorkový průměr. Nebýt hereckého dua Washington Hackman, tak by to dopadlo asi ještě hůř. Scott sice umí udělat strhující situaci, kterou diváka připoutá k obrazovce, ale scénář filmu je bohužel dosti plochý a střídání velitelů celkem otravné. Celou dobu je tempo neslané nemastné a snad jen ke konci se trochu přitvrdí, ale to na nadprůměrný výsledek nestačí. Silná Amerika a dva bravurní herci. (20.07.2004)

(68%) Krvavý příliv, coby „ponorkový film“ s hvězdným hereckým duem Denzela Washingtona a Gena Hackmana. Neplánovaně jsem si tento snímek pustil a ve výsledku nejsem zklamán, ale ani nadšen. Nemá to žádné hlubší mezery, jen to na mě působí dost jednorázově, jednoduše a v některých ohledech trochu hloupě. Tím slovem hloupě to možná přeháním, ale nijak extra mě nebavilo sledovat střídání stran ze strany posádky. V jednu chvíli byli s Washingtonem, o chvíli později zase s Hackmanam a poté zase naopak. Dost diletantsky to asi vysvětluji, ale to bylo asi to jediné zásadní, co mi vadilo, i když to mělo vcelku logické vysvětlení. Ještě tak ta cca 1/3 mi přišla trochu nezáživná, ale pak už mě to bavilo. Bylo to napínavé, mělo to dobré herecké výkony, scénář, dějově to bylo nastíněno jednoduše, ale tak, že to naštěstí nenudilo. Nějakých větších ponorkových bojů se zde nedočkáme, ale to až takový problém nebyl. Jen mě opravdu nechytlo to střídání stran a vzpoura, což bylo bohužel asi hlavním středobodem filmu. No a co se týče hudby od skvělého Hanse Zimmera, tak po letech to dokážu velmi kladně zhodnotit. Sice v té době začínal, ale přesto mě tento jeho soundtrack k tomuto filmu bavil. Byl to takový mix Skály a Pirátů z karibiku, což se cení. Takže mě mrzí, že nedokážu dát 4*, takto to vidím na solidní nadprůměr a krásnou třetí hvězdici. Je to tak na 1, možná na druhé shlédnutí. Dobrý film, ale žádná pecka, nic extra zapamatovatelného. (28.08.2019)

Ponorkový akční film prvotřídní kvality v režii Tonyho Scotta. To, co udělá napětí takřka nesnesitelným však tentokrát nejsou přetlaky, požáry, torpéda, výbuchy a tavicí se reaktory, i když taky se něco najde. Je to střet zkušeného kapitána v podání Gene Hackmana a jeho mladého, ale zodpovědného černého zástupce Denzela Washingtona o tom, zda mají právo bez dalšího ověření vypusstit jaderné rakety (ty dvě s jsou tam schválně) a tím buď za a) možná zachránit Ameriku, nebo za b) možná rozpoutat celoplanetární apokalypsu. A není prostor na omyly. Přestože spor může rozhodnout na vlastní pěst i zbrojní důstojník a budoucí Aragorn Viggo Mortensen, který má kód k odpálení v sejfu, hlavní aktéři stojí tváří v tvář na můstku obklopeni svými ozbrojenými stoupenci. V nejvypjatější chvíli dojde k odlehčení, zda nejlepší kůň je BÍLÝ lipicán, nebo zda je lipicán ČERNÝ, alespoň po krátkou dobu... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=iS4I2Z1RBIw (12.04.2012)

Máte-li rádi přirovnání, pak vězte, že jde o slabý americký odvar německé Ponorky od Petersona. Té jsem si dovolil vytknout nedostatek akce na její dlouhou metráž. Jenže Ponorka vše doháněla psychologií a napětím. Krvavý příliv nejen, že akci nenabízí už vůbec žádnou, ale pokulhává i ve zbylých disciplínách. Scottovi se nepodařilo dostatečně vystihnout stísněnost, kterou musejí všichni pociťovat uvnitř té ponorné obludy. Na co se navíc těšíme u filmu o ponorkách snad nejvíce? Ano, na záběr periskopu pročesávající hladinu moře. Ani jeden! Z charakterů jednotlivých postav nebyl žádný rozveden do takové míry, aby divákovi přirostl k srdci. Vše bylo dopředu jasně nalajnované a bohužel i průhledné. Co bychom ale od těch zapřísáhlých patriotů chtěli, že? Denzel Washington hraje svůj standard, Gene Hackman je coby pejskař sice roztomilý, ovšem nepředpokládám, že to byl prvotní záměr. A světe div se, tentokráte mě nechala chladným i Zimmerova muzika. (28.07.2011)

Americké ponorkové eso před penzí Gene Hackman dá povel k dlouhému ponoření, protože v Rusku to začíná vřít, jenže na palubě je i přemýšlivý pacifista Denzel Washington, který celou situaci vnímá jinak. Boj o kapitánský můstek a klíč k jaderným odpalovacím systémům může začít. Ve stísněném prostoru, s minimem času na chybování. Základ příběhu docela nosný je, jenže myšlenka jde stranou hned poté, co začnou tyhle zelené mozky vytahovat bouchačky a přetahovat se o velení jak v nějaké nepodařené dětské hře. Natočené i sestříhané je to slušně, dvojice Hackman a Washington se snaží, stejně jako Scott zvládá napumpovat do některých scén napětí, ale na víc než průměrná čísla to kvůli scénáři nevidím. Možná i proto, že ponorkové filmy nejsou úplně mým šálkem. (11.06.2015)