Atlas vtákov
Bird Atlas
Režie:
Olmo OmerzuKamera:
Lukáš MilotaHudba:
Monika Omerzu MidriakováHrají:
Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, Eliška Křenková, Pavla Beretová, David Bowles, Martin Havelka, Jan Vondráček, Petr Motloch (více)Obsahy(1)
Když se ve staré rodinné firmě ukáže, že z ní kdosi vyvádí peníze ve velkém, nastává konfrontace s novou realitou, na níž nebyl nikdo připraven. Ivo Róna, dlouholetý šéf prosperujícího podniku Aron, se snaží zorientovat v nechtěné situaci, kterou mu jeho děti ani okolí neulehčují, ale kterou si na sebe dost možná seslal sám. Nový film režiséra Olma Omerzu proplétá komplikované rodinné vztahy se světem moderních komunikačních technologií, které dokáží využít naše slabá místa. Ve válce, která se ve filmu pokradmu rozpoutává, ale není vůbec jasné, kdo stojí proti komu, natož kdo z ní vyjde jako vítěz. (CinemArt)
(více)Recenze (135)
Hodnotila bych výš, nebýt nekonečně nudných záběrů, které mě prudily. Proti gustu žádný dišputát, přesto se domnívám, že zdejší vyšší hodnocení pramení více než z režijního výkonu, ze sympatií k OO. Alena Mihulová opět skvělá. Donutil je mi nepříjemný, nesympatický a ještě i cosi víc, tady se nemění nic, s tím jsem ale do shlédnutí šla a vliv na mé hodnocení obsazení tohoto herce nemá. Já film vnímám jako dramaturgicky slabý, zbytečně promarněný, Kotek do počtu, přitom moc nechybělo. Téma stárnoucích zblblých zoufalek na sockách a seznamkách, které se ne a ne naučit, že ženská chlapovi v žádném případě prachy nedává, od toho je ženská, aby si ji dobrodružný zájemce gentlemansky hýčkal (a kdo na to nemá, sorry. Nemusí být vždycky šampáňo a kaviár, ale ze ženské peněženky žádná papírová vlaštovka nevyletí ani omylem), je rovné zápletce Šmejdů. Ale to máš těžko. Že pálí kamna, to si pamatují, čili jejich boj. Alena Mihulová tento vzorek vystihla excelentně. ()
Rozhodne zaujímavá rodinná dráma veľkého podnikateľa, okorenená zvláštnymi ornitologickými vsúvkami... Miroslav Donutil podal vynikajúci výkon, uveril som mu každé slovo a gesto. ()
Jako pardon. Laciná poučka z kdejaké šestákové učebnice o tom, jak správně žít, zabalená do rádoby mystického hávu. Nic víc. Ještě k tomu moje žena kouká na Myšlenky zločince, a tam se také vždycky objeví jedno dvě moudra, takže tohle mi připadalo jako ptačí Myšlenky zločince. Bez přesahu, bez nápadu. Kdyby aspoň z toho vyznělo, že ptáci řídí lidi a lidské firmy, že lidé jsou jejich loutkami. Ale takhle? Chybí tomu rozpracovaná a propracovaná psychologie postav, jejich motivů a motivací, uvěřitelnost jednání. Je to celé skutečně jen artově nakašírované nic ze sobotní poradny Blesku. Ke všemu koukat na herecké dřevo Křenkovou s jejím strnulým xichtem bez jakéhokoliv výrazu, neschopnou vyjádřit mimikou nějaké emoce, to mne dralo i zde. Btw, naprosto děsivý střih. ()
Začátek na mě působil zvláštně, ale pak se děj rozvinul a nabídl zajímavé téma, které bychom neměli z mnoha důvodů podceňovat. I když se to zdá člověku štastně zadanému, zasnoubenému či ženatému neuvěřitelné a nepochopitelné, ostatně jak sama Alena Mihulová komentovala, tak nešťastných, naivních a po lásce toužících lidí po ČR, ale i po světě chodí dost. Ti se jakémukoli náznaku vysněného štěstí oddají, propadnou a obětují vše, ačkoli se odtrhávají od reality. Olmo Omerzu potvrzuje pověst originálního a znamenitého režiséra, který dokáže s každým dalším filmem zaujmout. A vždy do něj obsadí svoji dvorní herečku a moji velkou oblíbenkyni Elišku Křenkovou. A stejně tak jako se mi v Rodinném filmu líbila psí vsuvka, tak oceňuji roztomilá ptačí intermezza. Aspoň jednu sošku to dnes večer mohlo přihrát. ()
KINO BENEŠOV - Tenhle film zapadne, bohužel. Jakmile se český divák v kině nebaví, ve smyslu haha a hihi, tak je zle. Na tento námět zkrátka absolutně Češi neslyší. Já ale ano, tudíž jsem to sledoval se zaujetím. 75% (J) ()
Prvních 20 minut se Atlas ptáků se rozjíždí slibně, ale do konce se něj stane nepříliš sympatický film s nesympatickými postavami, které oproti začátku neprojdou žádným vývojem. Po zhlédnutí jsem se musel ptát, proč Olmo Omerzu chtěl tento příběh vyprávět - jestli chtěl dokázat pravdu, že peníze v životě neznamenají všechno, tak to před ním už udělali jiní a mnohem lépe. Rámování příběhu ptačími rozhovory je sice zajímavé, ale proč a jak to souvisí s vyprávěním, není vůbec jasné. Je sice osvěžující, že Miroslav Donutil tentokrát nešaržíruje a je působivý ve scénách, kdy se snaží být co nejvíc úsporný, v některých momentech (opilý Róna) se ale nepodařilo úplně ukočírovat jeho obvyklé panáčkování. Herecky nejpřesvědčivější ze všech tak je Eliška Křenková. ()
Při sledování některých nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si uvědomil, když mi hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak jako karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu t hodně o sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu naštve a možná nejen mě, pokud na vás taky tak zapůsobil impozantní trailer. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků jde než o šokující odhalení, asi spíše studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka. Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace ale přece jen trochu rozplzne (a to i trochu po zhlédnutí v hlavě), a ty mluvicí ptáky jsem rovněž moc nepobral. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11 % horší než třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. Děkuji za pozornost. ()
Překvapivě prázdný film, který od bakalářské povídky odlišují jen artové stock footage vsuvky s ptáky a ptačí seznam v telefonu hlavní postavy, který ale v kontextu filmu postrádá hlubší logické opodstatnění. Téma, známe z novinových článků, mělo větší potenciál. [KVIFF 2021] ()
Rodinné drama, které se může opřít zejména o vynikající herecké výkony - Miroslav Donutil i Alena Mihulová ze sebe vydali vážně maximum. Atlas ptáků je prostě herecký film. Scenáristicky totiž bohužel docela pokulhává, ačkoli by vás na začátku asi nenapadlo, co bude jedním z ústředních témat (a já vám to neprozradím). Pokud si chcete po delší době užít herecký koncert Miroslava Donutila na velkém plátně, mohu vám snímek určitě doporučit. Možná ale budete zklamáni z celkového vyznění a "ptačích metafor". Já mám od Olma nadále nejraději jeho předchozí dílo. ()
.....toto nedokázal zachrániť ani Miroslav Donutil.....stelesnená NUDA.... ()
Atlas ptáků má zajímavý námět a po většinu děje se filmu daří nebýt nechtěně komický (když opomenu naprostý bizár filozofujících ptáků nebo Alenu Mihulovou donucenou masturbovat). Závěr mi ale přišel jako velmi neuspokojivé uzavření příběhu. Jako kdyby autoři slibovali něco odvyprávět a nakonec se na to vykašlali. ()
Olmo Omerzu s Petrem Pýchou a jejich zpracování mezilidských vztahů v rozjeté rodinné firmě, které mohou vše zásadně ovlivnit. Úplně vše... ()
Vlastně už klasický Omerzu. Na české poměry nadstandardní drama, které si bere na paškál seriózní problém v podobě odcizení identity a její následné zneužití, které je ovšem takové chladné a nedopřeje divákovi aby se do postav vžil a soucítil s nimi. Divák se nedozví prakticky nic nejen o firmě ze které zmizely peníze (ono to není úplně podstatné, nicméně evidentně jim ty nemalé peníze docela dlouho nechyběly) ale ani o postavách včetně té která je pro trochu lásky schopna udělat nejspíš úplně cokoliv. Korunu tomu pak nasadí otitulkované ptačí vsuvky, které asi nějak měly orámovat celý příběh, ale ve skutečnosti jsou spíš jen takovými plochými a nicneříkajícími facebookovými moudry...60% ()
Příběh z moderní doby, přibližující podvody, jež znám z novinových článků. Realistický, vlastně i smutný. Ovšem natočený byl unyle, tempo je vražedně pomalé. Navíc pan režisér vmíchal do filmu pro mě nepochopitelně umění v podání ptactva. Jinak Mirek Donutil excelentní. ()
I diky hodnoceni jsem od tohoto filmu nic necekal. Musim ale rict, ze me mile prekvapil. Namet je vyborny a asi i dost aktualni. Mihulova svou roli zrale, ale naivni zeny presvedcila. Skoda, ze mela takovou dlouhou hereckou pauzu. Asi to slo cele natocit jeste lepe, celkove mi to ale prislo jako zajimavy pocin a jeden z tech lepsich filmu natocenych u nas v roce 2021. ()
Někdo věří prodejcům hrnců za desetitisíce, někdo věří Babišovi, někdo sňatkovým podvodníkům, někdo rodině a prachům. Posledně jmenovaní jsou v tomto případě nejvíc a vlastně jediní "legit", takový autoritativní manažer v podání Miroslava Donutila je pak krásně zahraným archetypem. Film je i přes slabé hodnocení bezesporu dobře natočen, s estetickou kamerou a dobře a pomalu dávkovaným napětím. Jediné, čemu moc nerozumím, jsou poetické ptačí vložky s rolí vypravěče případně s hlásáním podivných klišé podobajícím se asijským moudrostem či trapným motivačním citátům, které zaznívají ve chvílích, které řeší spíše cosi materiálního a přízemního: peníze a seznam "okřídlených" žen. ()
Olmo Omerzu měl velmi šťastnou ruku, když do hlavní role obsadil Miroslava Donutila. Ten se zde blýskl naprosto precizním hereckým výkonem. Snímek Atlas ptáků poukazuje na vskutku varovné skutečnosti, že na jedné straně se dnešní člověk „těší” z vymožeností soudobé civilizace a na straně druhé se zaslepeně stále donekonečna žene za mamonem. Peníze a bohatství se stávají modlou, které se klaní! Prostřednictvím (příznačně symbolického) ptačího švitoření pak tvůrci vložili do příběhu několik životních mouder, přičemž většinu z nich jsme už někdy někde slyšeli. Problém však spočívá v tom, že jsme se jimi nikdy pořádně neřídili, nebo spíš asi ani nechtěli řídit. A možná právě tady tkví jádro pudla, proč film mnoho diváků neoslovil. (80%) ()
Na české poměry dobrý film se zajímavým námětem novodobých "sňatkových podvodníků". Miroslav Donutil nemá vůbec žádné náznaky komediální role, což někoho může zaskočit - mě to ale přišlo naprosto normální. Vmísení opakujícího se motivu různých druhů ptáků, kteří situaci různě komentují, byla originální myšlenka - avšak nic extra revolučního, co by mi fouklo do obličeje. Často by se ale jejich slova daly použít jako nějaké citáty. S tímto filmem můžu vyjádřit spokojenost. Nejedná se ale o nic, co by se mi nějak víc vepsalo do paměti nebo co bych chtěl vidět znovu. I tak ale díky. ()
Související novinky
Cenu filmových fanoušků získal Zátopek!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 29. ročník udělování cen Český lev. Mimo to byly během dnešní tiskové konference oznámeny i dvě nestatutární… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Olmo, Pýcho, Hynku, Viléme, Jarmilo, hrdličko, ty vole, já jsem myslel, že to bude film o papalášovi v problémech a ne o hlupani, která posílá miliony americkému vojákovi/africkému doktorovi a tak jsem měl během celé stopáže podivný pocit, že se nedívám na film, ale na zhruba 5 let starý, náhodně otevřený denní tisk, kdy několik takových aférek rezonovalo. Kdysi během premiéry filmu Omerzu v rozhovoru docela zajímavě popisoval, proč chtěl do role Donutila a znělo to pozorně i lákavě. Ve skutečnosti se nad doslova všemi hereckými výkony vznáší nakyslý odér rozplynutého nebo neexistujícího záměru (Křenková, Pechlát hrají svou jedinou únavnou polohu Křenkové, Pechláta v "českém artu"), v záběru pořád nějak postává Donutil a máme mu věřit nebo si spíš domýšlet, že prožívá jakési olbřímí rozpory, které přitom ani nejsou tématem filmu. Tématem, vystrčeným do popředí, je bohužel hlupaňa a téma je to extrémně nezajímavé, protože nad takovými případy lze jedině kroutit hlavou a ne je v audiovizuálních dílech omlouvat, že přece "jenom touží po lásce" s americkým vojákem. Zaráželo mě také neutuchající zaujetí synů pro rádoby tajemné otcovy milenky. V rodině, která je už dávno rozpadlá a ovládaná pouze penězi a mocenskými vztahy uvnitř motoru-firmy, působí dost nevěrohodně až dětinsky nekonečné a v kruhu se motající přemítání synů nad fotrovým mobilem plným volavek a sýkor, za kterými se skrývaly podle všeho spíše odulé slepice. Všechno ostatní mi připadalo povrchně zpracované, zejména věci, týkající se přímo firmy...kvalitu mělo aspoň správně orwellovsky odosobněné jméno podniku ARON, to opravdu tne chladem. Takže jakkoliv jsem byl na Atlas zvědavý, protože mám rád ptactvo a taky jsem se těšil když ne na kritiku, tak aspoň náznak náznaku analýzy současného kapitalismu a zejména jeho slizkých představitelů, nedostalo se mi toho ani záchvěvem. Celý potenciálně výtečný ptačí nápad to mohl zachránit (vždyť i naši reální zmrdi mají odkazy na ptáky podezřele v oblibě - Pelta/Velký čáp, Bureš/Čapí hnízdo, Klaus/ODS/modrej pták...„Ve spolupráci s Českou společností ornitologickou podpoříme celostátní kampaň, která vybere českého národního ptáka.“ - programové prohlášení současné vlády, tohle je konkrétně prý od ProMoPro Vondry, který má rád i ocelové ptáky a orlice mu nestačí. Klidně by se po ptačí stopě dalo jít dál a možná by vznikl lepší scénář) a po jalovém úvodu jsem i spoléhal na to, že se snad rozjede full-blown podobenství, kde třeba Donutilovi vyroste na hlavě kohoutí hřeben, bohužel nápad je využitý asi na 10% a ještě hodně hranatě. Nebo mi unikla ona finesa pár krátkých záběrů na ptáky s několika písmeny složenými do několika vět a cvrlikáním. Navíc ohánění se rčeními a příslovími je znakem reakce a opakem revoluce, tudy asi cesta nepovede.__na závěr pár veršů z básně Pavla Řezníčka Zakažte jim létat: Proč nelétám já? / Proč jsi dal ó Pane tuto schopnost / Čemusi nechutnému z peří a drápků? / Zakaž jim ó Pane létat / A mne vyzdvihni na oblohu / Obaleného do peří a asfaltu () (méně) (více)