Proč?

Scénářomet Radek John vytvořil uvědomělou agitku. Nic proti, fotbal láká i blázny, a to v množstvím větším než malém. Ovšem Ráďa vždycky rád kázal vodu a popíjel cabernet. Začíná to dnes vypadat, že možná není až takový Timur, jak o sobě rád rozprávěl. Své politické eskapády však hodnotí se stylem - no a co? Co? Co je? No tak kurva CO JE, CO JE, COJE COJE COJE....V době uvedení tento počin šokoval oko diváka, zvyklého na z RVHP dorazivší budovatelské skvosty. Při pohledu na herecké výkony osazenstva čoudilky na slovač mě vždy popadne pocit, že se ztotožnili s agresivní sparťanskou smetánkou více, než žádal Smyčec. Že jo, Daníku? Je však zajímavé sledovat polodokument z období, kdy se punkeři a první výhnisky skinhídskýho hnutí v poklidu pobratřili kdekoli, kde bylo pivko. Čůčo. Kořka nebo toulen - cokoliv co otupělo šedivou socialistickou realitu. To až ta Bránická žízeň přinesla radikální sebeuvědomění ultrapravice. (25.04.2012)

Film už sice letos dosáhl věku největšího z tesařů, ale pořád to v sobě má. Myslím tím tu dokonale zachycenou atmosféru, líbila se mi i pěkná prorežimní anketa v ulicích, která mi trochu připomínala pečlivě připravenou hru na otázky a odpovědi v Aktualitách, ale nejvíc mě zaujalo, že je snímek i po těch třiatřiceti letech stále aktuální. Dneska dokonce možná víc než tehdy. A teď nemluvím o fotbalových "fanoušcích". Spíš o vztazích v rodinách a o "výchově". (29.04.2020)

Velmi moc mě mrzí, že podobná extempore se dějí i dnes. Jsem velký fanoušek fotbalu konkrétně Baníku Ostrava, což se dalo čekat vzhledem k mému rodnému městu, a na zápasy chodím, a vidím, že s tímto pravým "srdcařským" (je to pro všechny imbecily, kterých je opravdu moc, v uvozovkách)fanouškovstvím je to stejné jako v roce 1987. A je mi z toho někdy dost zle. A nejhorší na tom je, že se snažím přivírat oči. (12.03.2005)

Když jsem se v Rudém právu dočetl, že chystají do kin film o fotbalových výtržnících, tak jsem si byl jistý tím, že už o něm nikdy neuslyším (osud filmů s kontroverzními tématy). Místo toho se na mě za nějaký čas z plátna valil syrový, dokumentárně laděný film o životě v partě, chlastání, kecech o fotbale a kolektivním (ne)myšlení. Nejlepší jsou prostřihy z výslechů a jejich okamžitá obrazová konfrontace s děním ve vlaku. Ještě dneska mě to dostane svou atmosférou. (29.11.2008)

Tenhle film má ve svém názvu otázku a tu samou jsem si pokládala taky. Existuje na ni velké množství odpovědí. Ale všichni se shodneme v jednom a to, že by se tohle dít nemělo a je úplně jedno kdo komu fandí. Snímek není pouze poplatný době svého vzniku. Je bohužel velmi aktuální i dnes. Výběr mladých herců se opravdu povedl. Nefandím žádnému fotbalovému manšaftu. Chodím se dívat jednou za čas na vesnický fotbal. Tam to občas připomíná seriál Okresní přebor a to mi vyhovuje. (14.11.2011)