Salvador

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Tentokrát trochu slabší Oliver a jeho standartní politické hrátky. Tady se teprve zaškoloval před svými lepšími filmy. Ostatně například Četa je ze stejného roku jako toto. Každopádně film v rámci možností určitě táhne především skvělý Woods který si z toho udělal vesměs one man show. Jinak průměr se zvláštním zpracováním.55% (29.11.2022)

Tento film je pre mňa znak toho, že Stone stojí na strane ľudských práv a spravodlivosti a keď ide do tuhého, tak sa nebojí skritizovať všetky bojujúce strany a poukázať na to, čo svojím zlom spôsobujú a pritom zostáva sám. Kto ho obviňuje z ľavicových postojov, tak nevidel tento film alebo Stonea nikdy nepochopil. Nádherný rozhovor sa vedie pri myslím, že to je hotel v tomto filme, kde postava fotografa jasne hovorí, keď ju nálepkujú ako ľavičáka, že možno ním je, komunistom však nie je a spomína prečo treba stáť na strane spravodlivosti aj proti vlastným. Pašovanie dievčaťa s dieťaťom je znak toho, že hranice preňho neexistujú, zabitie kresťanského kňaza, ktorý brojil proti útlaku je jasným znakom toho, že cirkev nie je žiadna pravicová inštitúcia a mala by sa postaviť tak proti diktatúre z jednej, či druhej strany a nepaktovať s nimi, lebo Božie zákony sú viac než akékoľvek iné pozemské. Film končí smutne, Stone tak ide proti zabehnutým postupom opäť. Aj keď tento film je inšpirovaný skutočnými udalosťami, Stone si vybral práve tieto a tým jeho kresťanským pohľadom, o ktorý zrejme neusiloval, ale to tak cítil, u mňa vyhral. Herecky presvedčivé, dejovo to nie je žiaden veľký vojnový film, aj keď bojové scény má riadne. Ja to považujem za veľmi objektívny film a o tom svedčia slová hlavnej postavy, ktorá kritizuje ľudové gardy pri tom, ako popravujú zajatých vojakov, že sú takýmto správaním rovnakí ako oni, s čím súhlasím a to je znak toho, že Stone sa tu nepostavil na stranu jednania, akým operovali komunisti, či Che Guevarra. To, že v súčasnosti na nich ukazuje s väčšou úctou asi možno pripísať faktu, že už je otrávený z toho, čo robia USA a že nemajú protivníka, ktorý by im zatrhol ich vykorisťovacie plány. USA vtedy pustošili svet svojimi nastrčenými diktátormi, robia to vlastne aj teraz. Každý kto nie je naivný vie, že ide iba o moc a peniaze a Božie zákony sú pošliapavané a zosmiešňované a tu treba povedať, že aj stranou ľavice, ktorá volá po slobode, no často siahne po rovnakých metódach ako tá pravicová. Toto je podľa mňa silné a nedocenené dielo, lebo nestojí ani na pravicovej, či ľavicovej strane a tak sa v ňom mnohí dnešní ohlúpnutí, či zmanipulovaní ľudia nevedia nájsť. Trocha viac konverzačné dielo, s tými nadávkami, ktoré nemám rád a určitými nedobrými postojmi a jednaním, no napriek chybičkám krásy pre mňa veľkolepé dielo. (10.07.2013)

Přesně tenhle typ filmů mám ráda - reálné situace, zajímavé prostředí - proto jsem se na Salvador hodně těšila. Byl pro mě trochu zklamáním. Působil na mě dost neosobně, spíš než stovky mrtvol a záběry ohořelých dětí mě dostaly až poslední minuty a epilog, kde se neděje nic drastického, ale tíživá atmosféra by se dala krájet. Dialogy zněly strojeně, i když je to možná českým dabingem, původní znění jsem zatím neměla tu čest posoudit. Podrobnější info k událostem v Salvádoru zde v sekci filmy. (30.08.2008)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)