Tmavomodrý svět

„Co říkal?" - "Neco vo opicích.“ Jan Svěrák mal po trháku Kolja ťažký život. Že mal príbeh starého muža a ruského chlapčeka komerčný úspech, to by neprekážalo. Naopak. Lenže ten film mal niečo horšie – Oscara za najlepší neanglicky hovorený film. Pred Janom sa zrazu otvorili desiatky dvier a to ako doma, tak v zahraničí. Mohol režírovať Pravidlá muštárne alebo Čokoládu... ale všetky ponuky odmietol a zahrabal sa doma. Mohol robiť všetko, ale nakoniec nerobil nič. Až päť (!) rokov po Koljovi nakrútil nový film, Tmavomodrý svet. Pôvodne chcel robiť film komplet v angličtine, ale urobil ústupok a nakrútil klasický český film, ale s výrazným medzinárodným pozadím (scenár s presahom o univerzálnej vojenskej téme, masívna koprodukcia). V kaste sa mu okrem renomovaných českých hercov objavilo aj pár zahraničných. Čo o to, Dr. Clemens z Votrelca 3 je fajn, ale tváriť sa, že je to medzinárodná hviezda je proste troška trápne. Skutočný herecký koncert tu obstaráva snáď len Oldřich Kaiser. Svěrák sa snaží hrať na zahraničné veľkoprodukcie, ale s nedostatočným rozpočtom bol nakoniec rád, že dokázal dať dokopy aspoň nálet na vlak - scénu vyzerajúcu dobre, ale ak je TOTO najveľkolepejšia scéna vášho filmu, je to úsmevné. Zaujímavé je, že približne v rovnakom čase Michael Bay nakrútil relatívne podobný Pearl Harbor a Svěrák svojho času naznačoval, že práce na Bayovom veľkofilme sa začali až po tom, čo v Touchstone Pictures čítali Svěrákov scenár. Na Tmavomodrom svete sa relatívne negatívne podpísali aj ďalšie veci. Napr. to, že bol pod obrovským tlakom samého seba (dokážem sa dôstojne vyrovnať Koljovi?) i otca (po Koljovi sa medzi nimi začali rodiť problémy, ktoré vyvrcholili takmer umeleckým rozchodom, zaceliacim sa až VRATNÝMI FĽAŠAMI). Nakoniec bol ale Tmavomodrý svet pomerne úspechom a mne sa páčil už v kine. Je vážny, smutný, dospelý, kvalitne nakrútený a dobre obsadený. Svěrákovi sa nás na konci darí úspešne dojímať (dvojzmyselný rozhovor o cestách). Každopádne, moja šálka kávy to nie je. Kino Považan 2001 (01.01.2005)

Tak jako se do sebe zakusovalo RAF s Luftwaffe, tak ve scénáři citím podobné se do sebe zakusování Jana a Zdeňka Svěrákových. Ač je film na solidní 4 hvězdičky, přesto je tam jakási nevyrovnanost. Cítím tam krásný příběh lásky a zrady (ať už hlavních hrdinů, tak i nevděčného národa) , ale také tam cítím nutkavou potřebu ukázek bojových scén, vybuchujících vlaků atd... Z těch válečných záběrů a scén je cíti omezený rozpočet na každém kroku. Ať jsou to různé verze Spitfirů na letišti či základna jak po vymření, kde z anglického personálu zahlédnete max.10 lidí. Film si vzal jako jednu z předloh knihy legendárního našeho stíhače Františka Fajtla - Sestřelen a Boje a návraty. Měl jsem tu čest se o filmu s panem generálem Fajtlem na návštěvě u něj doma bavit a vyjádřil částečné zklamání nad finální verzí filmu. Čekal, že to bude spíše film o jeho útěku po nouzovém přistání v okupované Franciii. Velmi hodnotím vsuvky z komunistického lágru. Když jsem šel z kina, řada lidí říkala, to jsem vůbec netušil... Už jen za tuto osvětu si duo Zdeněk a Jan zaslouží pochvalu. Takovýchto poct našim hrdinům, k nimž se národ zachoval naprosto hanebně a odporně je málo. Jen houšť! Koho tato problematika zajímá, doporučuji shlédnout film Nebeští jezdci, který je o naší osádce bombardéru Wellington. (22.01.2011)

"Bédo, Bedřišku, už nebojujem, teď spinkáme, Němci taky hajají a nestřílejí. I Hitler spinká s Evou Braunovou." Občas mne nějaký ten dialog pobavil, chlapácké přátelství mne vždycky oslovovalo a letecký trénink na kolech s křidýlky byl vynikající, ale na druhou stranu mě uspávala spousta utahaných scén typu lekce angličtiny s Bedřichem Dead Manem. Já jsem zkrátka měl vždycky rád Svěráky, Hoblíky a Pilníky, ale jakmile se od srandy přesunuli k útokům na city a k politice, tak se mi aktivoval obranný mechanismus, který mi nedovolil pořádně si to hraní na vojáky užít. (15.01.2017)

...No, nejraději bych dal dvě a půl... PROČ? Pořád se ptám proč tenhle dosti tendenční a místy až prostoduchý film vznikl. Možná pro ty prachy, co se v něm a kolem něj utopily. Nebo upotily? Prý že je málo peněz na tu kultúru... . . . Průměrný, zoufale průměrný kvazivelkofilm v malém českém... Malá česká domů (?) (04.09.2005)

Můj nejoblíbenější český film, který až neuvěřitelným způsobem zraje. I proto mě mrzí, že mu časem přistála nálepka vykalkulovaného či nevěrohodného pokusu. Svěrákovic životní dílo totiž i při desáté projekci působí silně. Ať už díky nepřekonatelnému výkonu celého chlapského ansámblu či tklivé a přesně zacílené Soukupově hudbě. V Tmavomodrém světě se budu ještě mnohokrát dojímat či naopak trnout. (04.02.2006)