Tmavomodrý svět

Velmi chvályhodný je záměr pana scenáristy Zdeňka Svěráka vzdát hold našil letcům ve službách RAF. Naopak málo chvályhodné jsou vykalkulované zásahy do scenáře ze strany Jana Svěráka."Vrazím tam smutný oči Barči, to se bude Amíkům líbit. Trocha sentimentu taky neuškodí, voni si rádi pobrečej." Když Jan Svěrák přebíral Oscara za Kolju, slíbil, že tomu zlatýmu plešounovi přinese bratříčka. Určitě s tím hodně počítal, ale nestalo se tak. Po pravdě, za Tmavomodrý svět by si ho nezasloužil. Sice tomu věnoval pět let svýho života, nezměrné úsilí, ale milostná linie příběhu příliš hraje na city ("But I Want You!" - scéna v autě) a scény z komunistického lágru nejsou příliš přesvědčivé. Přes moje výhrady ale musím uznat, že za málo peněz sestrojil režisér hodně muziky. Je paradox, že se na poctu našim letcům nedostalo peněz v jejich rodné zemi, ale že to z drtivé většiny platila společnost ze země, proti které čeští letci bojovali. (08.05.2003)

„Co říkal?" - "Neco vo opicích.“ Jan Svěrák mal po trháku Kolja ťažký život. Že mal príbeh starého muža a ruského chlapčeka komerčný úspech, to by neprekážalo. Naopak. Lenže ten film mal niečo horšie – Oscara za najlepší neanglicky hovorený film. Pred Janom sa zrazu otvorili desiatky dvier a to ako doma, tak v zahraničí. Mohol režírovať Pravidlá muštárne alebo Čokoládu... ale všetky ponuky odmietol a zahrabal sa doma. Mohol robiť všetko, ale nakoniec nerobil nič. Až päť (!) rokov po Koljovi nakrútil nový film, Tmavomodrý svet. Pôvodne chcel robiť film komplet v angličtine, ale urobil ústupok a nakrútil klasický český film, ale s výrazným medzinárodným pozadím (scenár s presahom o univerzálnej vojenskej téme, masívna koprodukcia). V kaste sa mu okrem renomovaných českých hercov objavilo aj pár zahraničných. Čo o to, Dr. Clemens z Votrelca 3 je fajn, ale tváriť sa, že je to medzinárodná hviezda je proste troška trápne. Skutočný herecký koncert tu obstaráva snáď len Oldřich Kaiser. Svěrák sa snaží hrať na zahraničné veľkoprodukcie, ale s nedostatočným rozpočtom bol nakoniec rád, že dokázal dať dokopy aspoň nálet na vlak - scénu vyzerajúcu dobre, ale ak je TOTO najveľkolepejšia scéna vášho filmu, je to úsmevné. Zaujímavé je, že približne v rovnakom čase Michael Bay nakrútil relatívne podobný Pearl Harbor a Svěrák svojho času naznačoval, že práce na Bayovom veľkofilme sa začali až po tom, čo v Touchstone Pictures čítali Svěrákov scenár. Na Tmavomodrom svete sa relatívne negatívne podpísali aj ďalšie veci. Napr. to, že bol pod obrovským tlakom samého seba (dokážem sa dôstojne vyrovnať Koljovi?) i otca (po Koljovi sa medzi nimi začali rodiť problémy, ktoré vyvrcholili takmer umeleckým rozchodom, zaceliacim sa až VRATNÝMI FĽAŠAMI). Nakoniec bol ale Tmavomodrý svet pomerne úspechom a mne sa páčil už v kine. Je vážny, smutný, dospelý, kvalitne nakrútený a dobre obsadený. Svěrákovi sa nás na konci darí úspešne dojímať (dvojzmyselný rozhovor o cestách). Každopádne, moja šálka kávy to nie je. Kino Považan 2001 (01.01.2005)

Možná se měl Jan Svěrák lépe rozhodnout, jestli chce točit poctu pilotům nebo romantický film a možná si pro tenhle film mohl zkusit najít jiného scénáristu. Z perzekuovaných válečných pilotů dělá film obyčejné žánrové figury, což má za následek, že jako žánrový funguje film mnohem lépe než jako tematický (Svěrák scénárista prostě neumí skutečné drama). Ve světě měl film smůlu hlavně proto, že se celou dobu "táhnul v tom smradu z Pearl Harboru", což mrzí o to víc, jakým unikátním (a těžko opakovatelným) projektem v rámci české kinematografie Tmavomodrý svět je. (31.03.2005)

Neosobný, klišéovitý v zobrazení osudov letcov i prostredia komunistických lágrov a zároveň až na pár momentov chladný ako psí ňufák.Tak na mňa zapôsobil jeden z najdrahších českých filmov. Silná hudobná stránka (nostalgická spomienka pri nádherných, dlho nepočutých pesničkách) a výkon pána Kaisera patrili k jediným výraznejším pozitívam. (05.11.2004)

Můj nejoblíbenější český film, který až neuvěřitelným způsobem zraje. I proto mě mrzí, že mu časem přistála nálepka vykalkulovaného či nevěrohodného pokusu. Svěrákovic životní dílo totiž i při desáté projekci působí silně. Ať už díky nepřekonatelnému výkonu celého chlapského ansámblu či tklivé a přesně zacílené Soukupově hudbě. V Tmavomodrém světě se budu ještě mnohokrát dojímat či naopak trnout. (04.02.2006)